吉林省2016年度公路水运工程监理信用评价结果公示
Chajim Herzog (hebrejsky: 
???? ??????, Chajim Hercog; 17. zá?í 1918 Belfast – 17. dubna 1997 Tel Aviv) byl izraelsky generál, diplomat, politik a ?len Strany práce (d?íve Ma'arach). V letech 1983 a? 1993 zastával ve dvou funk?ních obdobích ú?ad izraelského prezidenta.
Pocházel ze severoirského Belfastu a jeho otcem byl irsky a izraelsky vrchní rabín Jicchak ha-Levi Herzog. Vystudoval právo a jeho vojenská kariéra za?ala ji? v roce 1936 vstupem do Hagany p?i arabském povstání v Palestině. Během druhé světové války se jako zpravodajsky d?stojník Britské armády zapojil do boje proti nacismu, zú?astnil se vylodění v Normandii, boj? o p?ekro?ení Ryna a osvobození koncentra?ních tábor?. Pat?il mezi zakladatele izraelské armády a v roce 1948 se zú?astnil boj? o Jeruzalém. Podílel se na zrodu izraelské vojenské zpravodajské slu?by, v jejím? ?ele celkem dvakrát stanul. Vojenskou kariéru ukon?il roku 1962 v hodnosti generálmajora a o pět let později se během ?estidenní války stal vojenskym komentátorem.
V letech 1975 a? 1978 p?sobil jako stály zástupce Izraele p?i Organizaci spojenych národ? (OSN), kde na obranu ?idovského státu mnohokrát vystupoval. Jeho projev v souvislosti se schválením rezoluce prohla?ující sionismus za druh rasismu byl za?azen mezi projevy, které změnily svět. V roce 1983 dosáhl vrcholu své kariéry, kdy? byl zvolen izraelskym prezidentem. V této funkci p?sobil deset let, během nich? se sna?il vystupovat na obranu Izraele a p?eklenout rozdíly v izraelské spole?nosti. Je autorem ?ady knih a ?lánk? věnujících se vojenské historii.[1]
Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Belfastu ve Spojeném království Velké Británie a Irska (dnes Severní Irsko ve Spojeném království) jako syn Sáry Hillmanové a vyznamného rabína Jicchaka ha-Levi Herzoga, ktery v letech 1919 a? 1937 zastával funkci vrchního rabína Irska a následně vrchního a?kenázského rabína mandátní Palestiny (1937–1948) a Izraele (1948–1959).[2] Rodina ?ila od roku 1919 v Dublinu, kde se narodil i Chajim?v mlad?í bratr Ja'akov (1921–1972), pozděj?í rabín a izraelsky velvyslanec v Kanadě.[3] Vyr?stal a posléze i studoval v Dublinu na Wesley College.[1] V roce 1935, kdy? mu bylo sedmnáct, podnikl spole?ně s rodinou aliju do britské mandátní Palestiny, kde t?i roky studoval v Hebronské je?ivě, je?ivě Merkaz ha-rav a právnické ?kole vlády britského mandátu.[4] V roce 1936 vstoupil na po?átku arabského povstání do ?idovské polovojenské organizace Hagana.[5] O dva roky později se vrátil do Spojeného království, kde vystudoval právo na londynské a cambridgeské univerzitě.[2]
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po dokon?ení studií vstoupil v roce 1942 do Britské armády, kde získal vojenské vzdělání v Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Zde si vyslou?il celo?ivotní p?ezdívku ?Vivian“, nebo? Britové neuměli správně vyslovit jeho jméno Chajim.[6] Za druhé světové války slou?il jako zpravodajsky d?stojník u pěchotního a obrněného sboru, s ním? se zú?astnil vylodění v Normandii a boj? v okupované Evropě.[7] Byl p?ítomen té? osvobození koncentra?ního tábora Bergen-Belsen a podílel se na identifikaci německych zajatc? v?etně Heinricha Himmlera, jeho? vyslechu se osobně ú?astnil.[2] Po skon?ení 2. světové války byl ?lenem komise, která v britské okupa?ní zóně organizovala zpravodajsky systém, a p?sobil jako velitel vojenské rozvědky v severním Německu.[7] Demobilizován byl roku 1947 v hodnosti podplukovníka.[5]
Tého? roku se o?enil s Aurou Ambacheovou, se kterou měl ?ty?i děti: dceru Ronit a syny Jo'ela (* 1949), Michaela a Jicchaka (* 1960),[8] ktery se stal izraelskym politikem.[9] Jeho ?vagrem byl izraelsky ministr zahrani?ních věcí Abba Eban, ktery se o?enil se sestrou Herzogovy man?elky.[10]
Izraelské vojenské zpravodajství
[editovat | editovat zdroj]V roce 1947 se vrátil do mandátní Palestiny, kde byl s největ?í pravděpodobností Haganou pově?en provést vnit?ní hloubkovou inspekci její zpravodajské slu?by ?aj; tuto inspekci vykonal v květnu tého? roku.[11] V lednu 1948 se stal jedním z instruktor? vycvikového kurzu pro zpravodajské d?stojníky.[12] V první polovině tého? roku pak stál v ?ele bezpe?nostní sekce ?idovské agentury[13] a byl sty?nou osobou pro p?edstavitele Organizace spojenych národ? (OSN), kte?í do mandátní Palestiny p?ijeli pro?et?it situaci p?ed sta?ením britskych jednotek v souvislosti s vypr?ením britského mandátu.[2] Po vzniku Izraele v květnu 1948 se stal p?íslu?níkem Izraelskych obrannych sil (IOS), v jejich? ?adách bojoval ve válce za nezávislost. Jako opera?ní a zpravodajsky d?stojník 7. obrněné divize se zú?astnil bitvy o Latrun.[1]
V ?ervnu 1948 rozhodl izraelsky premiér David Ben Gurion o reformě a reorganizaci izraelskych tajnych slu?eb a pově?il jeho a Isera Be'eriho z?ízením vojenské vyzvědné slu?by (?erut ha-modi'in) p?i generálním ?tábu, pod její? odpovědnost by spadalo ?bitevní a taktické zpravodajství, kontrarozvědná ?innost, cenzura, monitorování rozhlasu a vysíla?ek a speciální povinnosti.“[14] V ?ele této zpravodajské slu?by stanul Be'eri a on sám se stal jeho zástupcem.[14] Po?átkem roku 1949 do?lo k dal?í reorganizaci zpravodajskych slu?eb, v jejím? d?sledku vzniklo zpravodajské oddělení IOS, do jeho? ?ela byl jmenován.[15] Tého? roku vznikl na jeho návrh Koordina?ní vybor zpravodajskych slu?eb, ktery měl ?kontrolovat a koordinovat práci slu?eb a zmírňovat t?enice, které mezi nimi vládly.“[16]
V roce 1950 byl v této funkci nahrazen Binjaminem Giblim, ktery provedl rozsáhlou reorganizaci a transformoval vojenské zpravodajské oddělení ve vojenskou zpravodajskou slu?bu, která se od prosince 1953 jmenuje Aman.[17] Po svém odchodu z vojenského zpravodajství p?sobil v letech 1950 a? 1954 jako vojensky ata?é na izraelské ambasádě ve Spojenych státech, pak mezi roky 1954 a 1957 jako velitel jeruzalémské brigády a dále v letech 1957 a? 1959 jako velitel ji?ního velitelství IOS.[18] V roce 1959 se vrátil do ?ela vojenské zpravodajské slu?by Aman, v ní? setrval do roku 1962.[19] Během tohoto období na ja?e 1959 v Teheránu se svym íránskym protěj?kem dojednal íránsko-izraelskou vojenskou a zpravodajskou spolupráci.[20] V roce 1962 jej ve funkci nahradil Me'ir Amit a on sám opustil izraelskou armádu v hodnosti generálmajora (aluf).[4]
Po odchodu z armády
[editovat | editovat zdroj].jpg)
| ? | Je z?ejmé, ?e musí byt podniknuta ve?kerá bezpe?nostní opat?ení, ale musím se v?í up?ímností prohlásit, ?e kdybych si měl dnes vybrat mezi tím, zda mám sedět v egyptském bombardovacím letadle mí?ícím k Tel Avivu, nebo byt v Tel Avivu, z ?istě sobecké touhy po sebezáchově bych dal p?ednost Tel Avivu. | “ |
— Chajim Herzog, úryvek rozhlasového komentá?e z 1. 6. 1967 poslucha??m, kte?í se obávali egyptského bombardování[21] | ||
Po odchodu z armády se věnoval podnikání a ve?ejné slu?bě a p?sobil jako obchodní ?editel konglomerátu pr?myslovych podnik?, které v Izraeli vlastnil sir Isaac Wolfson.[8] V květnu 1967 p?ed vypuknutím ?estidenní války nastoupil jako komentátor do rádia Kol Jisra'el.[5] Jeho komentá?e měly pozitivní vliv na izraelskou morálku a národní sebevědomí v situaci, kdy sousední arabské státy stupňovaly vojenské napětí a propagandu.[22] Po dobytí Západního b?ehu Jordánu jej ministr obrany Mo?e Dajan jmenoval vojenskym guvernérem vychodního Jeruzaléma a Judeje a Sama?ska a v této funkci setrval a? do konce roku 1967.[5] Po svém jmenování se dotázal Dajana na izraelskou politiku na dobytém území a co se od něj o?ekává, na?e? mu Dajan odpověděl: ?P?edpokládá se, ?e se bude? starat, aby se v?echno vrátilo do normálních kolejí. Ale nesna? se vládnout Arab?m. Nech je, a? si vládnou sami. Pochopitelně musí vědět, ?e jsi ?éf. (…) V podstatě chci politiku, která umo?ní, aby se Arab narodil, ?il a um?el na Západním b?ehu, ani? by kdy spat?il nějakého izraelského ú?edníka.“[23]
Po demobilizaci stanul v ?ele správní rady vydavatelství Keter Publishing a v roce 1965 se spole?ně s Ben Gurionem podílel na vzniku politické strany Rafi.[24] V roce 1972 s partnery Michaelem Foxem a Ja'akovem Ne'emanem zalo?il právnickou firmu Herzog, Fox & Ne'eman, je? se později stala největ?í právnickou spole?ností v Izraeli.[25] Na roli komentátora Kol Jisra'el navázal p?i jomkipurské válce v roce 1973, kdy jeho klidny hlas opět povzbudil morálku národa.[2]
Diplomacie a politika
[editovat | editovat zdroj]V srpnu 1975 byl jmenován izraelskym stálym zástupcem p?i Organizaci spojenych národ?, jím? z?stal do roku 1978.[1] V tomto období byl Izrael soustavně napadán arabskymi a komunistickymi státy.[1] Během jeho p?sobení p?ijalo Valné shromá?dění 10. listopadu 1975 rezoluci ?. 3379, ozna?ující sionismus za ?formu rasismu a rasové diskriminace.“[26] P?i svém projevu p?ed Valnym shromá?děním OSN p?ipomněl, ?e p?esně p?ed 37 lety (10. listopadu 1938) proběhla K?i??álová noc, navr?enou rezoluci odsoudil a symbolicky ji roztrhal (obdobně jeho otec roztrhal MacDonaldovu bílou knihu, která omezovala ?idovskou imigraci do mandátní Palestiny v p?edve?er druhé světové války),[1] se slovy:[27]
| ? | Pro nás, ?idovsky národ, toto usnesení, zalo?ené na nenávisti, l?i a aroganci, postrádá jakoukoliv morální ?i právní hodnotu. | “ |
Jeho projev za?adili brit?tí historici v ?ele s Simonem Sebag-Montefiorem do sbírky ?projev?, které změnily svět“ (Speeches that Changed the World) vedle ?e?í nap?íklad Martina Luthera Kinga, Nelsona Mandely, Winstona Churchilla ?i Johna F. Kennedyho.[28][29] Tato rezoluce byla 16. prosince 1991 (tedy v době, kdy p?sobil ve funkci prezidenta) revokována rezolucí ?. 46/86, kterou Izrael podmínil svou ú?ast na Madridské mírové konferenci v roce 1991.[30] V historii OSN se jednalo k roku 2010 o jedinou revokovanou rezoluci.[31]
Dal?í událostí jeho p?sobení v Organizaci spojenych národ? byla operace Entebbe z ?ervence 1976. Izraelská speciální jednotka Sajeret Matkal tehdy provedla operaci k záchraně zhruba stovky cestujících letu spole?nosti Air France, unesenych palestinskymi teroristy z Lidové fronty pro osvobození Palestiny a německymi revolu?ními buňkami do Ugandy.[32] Celá operace se odehrála v pr?běhu 57 minut a a? na ?ty?i pasa?éry p?i ní byli v?ichni rukojmí zachráněni. Uganda pak po?ádala o svolání zasedání Rady bezpe?nosti OSN, po ní? chtěla odsouzení Izraele, na kterém po?adovala uhrazení vzniklych materiálních ?kod.[33] Herzog na ugandsky po?adavek p?ed Radou bezpe?nosti reagoval:[33]
| ? | V ?ádném p?ípadě tu nesedím na lavici ob?alovanych jako ?alovaná strana. Stojím zde jako ?alobce, vzná?ející ob?alobu tohoto prohnilého, zkorumpovaného, brutálního, cynického a krve?íznivého monstra mezinárodního terorismu a v?ech, kte?í ho tak ?i onak podporují – a? ji? cestou p?ímé pomoci, nebo jen pouhé tolerance. P?edstupujeme p?ed Radu bezpe?nosti s prostym poselstvím, v něm? sdělujeme, ?e jsme hrdí na to, co jsme dokázali, nebo? jsme p?edvedli celému světu, ?e i v malé zemi, existující za podmínek, v jakych musí fungovat Stát Izrael, a které jsou ?len?m této Rady d?věrně známy, p?edstavují lidská d?stojnost, ?ivot a svoboda ty nejvy??í hodnoty. Jsme hrdí nejen na to, ?e se nám poda?ilo zachránit ?ivoty více ne? stovky nevinnych rukojmích – mu??, ?en i dětí, ale také na vyznam, ktery má na?e operace pro věc obrany lidské svobody. | “ |
V roce 1978 jej ve funkci izraelského stálého zástupce p?i OSN vyst?ídal Jehuda Cvi Blum a on sám se vrátil do Izraele, kde se věnoval právní praxi a domácí politice.[2] Do celostátní politiky vstoupil ve volbách do Knesetu v roce 1981, kdy byl zvolen poslancem za stranu Ma'arach, p?edch?dkyni dne?ní Strany práce.[18] Během necelych dvou let, které v izraelském parlamentu strávil, p?sobil jako ?len zahrani?ního a branně bezpe?nostního vyboru a vyboru pro ústavu, právo a spravedlnost.[34] Na sv?j mandát rezignoval v roce 1983 poté, co byl zvolen izraelskym prezidentem. V parlamentu jej nahradil Nachman Raz.[35]
Prezidentství
[editovat | editovat zdroj]
Poprvé byl Chajim Herzog zvolen prezidentem ve volbě konané 5. května 1983, do ní? nastoupil jako kandidát opozi?ní strany Ma'arach. Jeho protivníkem byl Menachem Elon, nominovany vládní stranou Likud. Toho porazil, kdy? získal nejtěsněj?í mo?nou vět?inu 61 hlas?, zatímco Elon obdr?el 57 hlas?.[36] Prezidentsky ú?ad Herzog zastával ve dvou po sobě jdoucích funk?ních obdobích. Podruhé byl zvolen ve volbě konané 23. února 1988, kdy neměl ?ádného protikandidáta a získal 82 hlas? (2 hlasy byly proti, 2 hlasovací lístky byly odevzdány prázdné a jeden hlas byl neplatny).[36]
Herzog vnímal prezidentsky ú?ad jako symbol jednoty národa a instituci, která m??e vyjád?it ?nejhlub?í pocity národa a zahrnout v?echna etnická spole?enství, národnosti a vyznání.“[2] Ve své nové pozici se sna?il o posílení morálních a národních hodnot judaismu a demokracie. Jádrem jeho prezidentství byl respekt k jednotlivci a ob?anovi a neustále udr?oval kontakt s ve?ejností. Vě?il, ?e v?ichni Izraelci, bez ohledu na nábo?ensky ?i etnicky p?vod, sdílejí touhu po míru.[2] Sna?il se o p?eklenutí rozdíl? v izraelské spole?nosti a vyjad?oval se ke v?em hlavním spole?enskym otázkám, a? ji? ?lo o absorpci imigrant?, integraci men?in, rasismus, změnu volebního systému ?i napětí mezi religiózní a sekulární ?ástí spole?nosti.[2]
| ? | Jsem prezident Arab? a Drúz? stejně jako ?id? a nikdo, kdo popírá jejich práva, do této budovy nevstoupí. | “ |
| — Herzog takto zakázal vstup do prezidentské rezidence militantnímu protiarabskému poslanci Me'iru Kahanemu[37] | ||
Herzog té? podporoval úzké styky mezi Izraelem a ?idovskymi komunitami po celém světě a ?idovské vzdělávání.[7] Jako prezident podnikl ?etné zahrani?ní cesty, během nich? se sna?il vysvětlit izraelskou pozici a podpo?it diplomatické a obchodní vztahy. Celkem nav?tívil p?es t?icet zemí a stal se prvním izraelskym prezidentem, ktery uskute?nil oficiální státní náv?těvu Německa (duben 1987),[38] ?ínské lidové republiky[5] a vzhledem k blízkym americko-izraelskym vztah?m paradoxně i prvním izraelskym prezidentem, ktery podnikl oficiální státní náv?těvu Spojenych stát? (listopad 1987).[37] Byl té? prvním prezidentem, ktery po znovunavázání diplomatickych vztah? v roce 1991 nav?tívil ?eskoslovensko.[39] Tehdy p?ijal té? ?estné ?lenství, které mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí.[40]
V roce 1985 nav?tívil během státní cesty do Irska místo svych studií – Wesley College, kde slavnostně otev?el Irské ?idovské muzeum.[1] Jako ostry kritik re?imu Saddáma Husajna ozna?oval Irák za ?doupě světového terorismu.“ Prohlásil, ?e svět vět?inou odmítá izraelská varování, ?e se Bagdád stává hlavním městem světového terorismu, a dodal, ?e některé západní státy pomohly Saddámu Husajnovi rozvinout jeho vojenskou sílu.[41]
Prezidentské milosti
[editovat | editovat zdroj]
Mezi jeho sporná rozhodnutí pat?ilo sní?ení trestu t?em ?idovskym radikál?m ze skupiny ?idovské podzemí, kte?í byli v roce 1985 odsouzeni na do?ivotní odnětí svobody za vra?du ?ty? palestinskych Arab?, spáchanou roku 1984 v Hebronu.[42][43] Trest sní?il nejprve na 24 let odnětí svobody, pak na 15 let a v roce 1989 nakonec na 10 let odnětí svobody, ?ím? umo?nil, aby vrazi byli po dvou letech propu?těni za dobré chování.[44][45] Podle Marka ?ejky (2011) vy?lo později najevo, ?e ?hlavním d?vodem zmírnění trest? byl velky tlak premiéra ?amira a ministra spravedlnosti Dana Meridora.“[46] V roce 1990 sní?il jinym ?len?m ?idovského podzemí do?ivotní tresty odnětí svobody za p?ípravu bombového útoku na me?ity na Chrámové ho?e.[47]
Kritiku ve?ejnosti té? sklidilo jeho anga?má v tzv. afé?e autobusu ?íslo 300.[8] V dubnu 1984 unesli ?ty?i palestin?tí teroristé linkovy autobus spole?nosti Egged, jeho? pasa?é?i byli (a? na jednu ?enu) p?i zásahu speciální jednotky osvobozeni.[48] Dva z únosc? byli zabiti p?i záchranné operaci, zatímco zbylí dva zem?eli po skon?ení akce poté, co byli p?edáni agent?m ?in Bet.[48] Oficiálně v?ak druzí dva ?zem?eli po cestě do nemocnice.“[48] Pro vá?ně pochybnosti nechal ministr obrany Mo?e Arens celou událost pro?et?it zvlá?tní vy?et?ovací komisí, v jejím? ?ele stál Me'ir Zorea. Ve slo?itém vy?et?ování se ?in Bet pokusila k?ivymi vypově?mi svych agent? svalit vinu za smrt dvou zadr?enych na generála Jicchaka Mordechaje, ktery teroristy p?i vyslechu bil.[48] Kv?li mocenskym boj?m uvnit? zpravodajské slu?by se celá aféra dostala k rukám generálního prokurátora Jicchaka Zamira. Ten doporu?il propustit ?editele zpravodajské slu?by Avrahama ?aloma a několik vy??ích d?stojník? pro ovlivňování svědk? a fal?ování d?kaz?.[48] Nakonec v?ak nikdo z nich p?ed soudem nestanul, nebo? jim byla Herzogem udělena prezidentská milost, ani? by proti nim byla vznesena obvinění.[48] V rozhovoru, ktery poskytl v roce 1993, Herzog uvedl, ?e odsuzuje to, co se po zásahu stalo, ale ?e v té době byl Izrael zata?en do války s teroristy a ?e p?ípadny soudní proces by mohl ?in Bet ?roztrhat na kusy.“[8]
V době jeho p?sobení v prezidentském ú?adu se vyst?ídalo ?est vlád, v jejich? ?ele stáli postupně ?ty?i premié?i. On sám ?asto fungoval jako zákulisní zprost?edkovatel, nap?íklad p?i sestavování vlád národní jednoty po volbách v letech 1984 a 1988.[7] V květnu 1990 p?ijal ?estné ?lenství, které mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí. V roce 1993 po vypr?ení druhého funk?ního období ode?el z politiky a v prezidentském ú?adu jej nahradil někdej?í velitel Izraelského vojenského letectva a byvaly ministr Ezer Weizman.[8]
Poprezidentské období
[editovat | editovat zdroj]
Po návratu k soukromému ?ivotu se věnoval p?edná?kovym turné, psaní novinovych komentá??, vlastní biografii a byl té? ?lenem několika správních rad.[7] Anga?oval se i p?i vzniku Centra blízkovychodních studií a diplomacie p?i Ben Gurionově univerzitě, které se dnes na jeho po?est jmenuje Centrum Chajima Herzoga pro blízkovychodní studia a diplomacii.[5] Rok po zavra?dění premiéra Jicchaka Rabina Herzog promluvil na Bar-Ilanově univerzitě, kde d?íve studoval Rabin?v vrah Jig'al Amir. V rozho??eném projevu p?ipomněl soudr?nost a sounále?itost izraelské spole?nosti z dob ?estidenní války, která tehdy následovala Rabina jako ná?elníka generálního ?tábu. Pokra?oval slovy:[49]
| ? | Jestli?e vra?da takového ?lověka, ministerského p?edsedy, nezp?sobí, ?e se rozechvějí v?echna vlákna na?í národní existence, jestli?e to námi neot?ese a? do nejhlub?ích základ?, jestli?e nezvrátíme toto prokletí, nevyko?eníme tuto rakovinu a neskoncujeme s touto skupinou ?ílenych fanatik? – známkou hanby pro ná? národ –, jsme, Bo?e chraň, v nebezpe?í, ?e se staneme svědky toho, jak se bude tato no?ní m?ra opakovat. (…) Ohně zkázy ji? ho?í na okraji tábora. Jestli si spole?ně nepospí?íme uhasit je, zni?í nám cely ná? d?m. | “ |
Zem?el 17. dubna 1997 na selhání srdce[50] a je poh?ben na národním h?bitově na Herzlově ho?e v Jeruzalémě.[51]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jde o autora ?etnych knih tykajících se historie, zejména vojenské historie.
Knihy vydané v angli?tině:
- HERZOG, Chajim. Who stands accused?: Israel answers its critics. London: Random House, 1978. 277 s. Dostupné online. ISBN 0394501322.
- HERZOG, Chajim. The Arab-Israeli Wars: War and Peace in the Middle East from the War of Independence through Lebanon. London: Vintage, 1983. 480 s. Dostupné online. ISBN 0394717465.
- HERZOG, Chajim. Heroes of Israel: Profiles of Jewish Courage. London: Little Brown and Company, 1989. 295 s. Dostupné online. ISBN 0316359017.
- HERZOG, Chajim. Living History: A Memoir. New York: Pantheon, 1996. 448 s. Dostupné online. ISBN 067943478X.
- HERZOG, Chajim; GICHON, Mordechaj. Battles of the Bible. London: Pantheon, 1997. 320 s. Dostupné online. ISBN 1853672661.
- HERZOG, Chajim. The War of Atonement. London: Greenhill Books, 1998. 300 s. Dostupné online. ISBN 0394717465.
Knihy vydané v ?e?tině:
- HERZOG, Chajim. Arabsko-izraelské války : válka a mír na Blízkém vychodě od války za nezávislost v roce 1948 po sou?asnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6.
- HERZOG, Chajim. Válka ze Dne usmí?ení : podrobny p?íběh z roku 1973 arabsko-izraelské války s úvodem brigádního generála Michaela Herzoga. Praha: Baronet, 2005. 375 s. ISBN 80-7214-767-6.
- HERZOG, Chajim; GICHON, Mordechaj. Biblické války. Brno: Books, 1999. 294 s. ISBN 80-7242-053-4.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Chaim Herzog na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Chaim Herzog (1918-1997) [online]. badacz.org [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b c d e f g h i Chaim Herzog: Sixth President of the State of Israel 1983-1993 [online]. ú?ad prezidenta Státu Izrael [cit. 2025-08-04]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. Londyn: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. S. 169. (anglicky)
- ↑ a b Chaim Herzog (1918-1997) [online]. Kneset [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Chaim Herzog: 1918-1997 [online]. Ministerstvo zahrani?ních věcí Státu Izrael, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HERZOG, Chaim. Living History: A Memoir. New York: Pantheon Books, 1996. 448 s. Dostupné online. ISBN 067943478X. S. 47. (anglicky)
- ↑ a b c d e ISSEROFF, Ami. Biography of Chaim Herzog [online]. Zionism and Israel [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e PACE, Eric. Chaim Herzog, Former Israeli President, Dies at 78 [online]. The New York Times, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Isaac Herzog [online]. Ministerstvo zahrani?ních věcí Státu Izrael [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ISSEROFF, Ami. Biography of Abba Eban [online]. Zionism and Israel [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8. S. 65. Dále jen: Mossad - izraelské tajné války.
- ↑ Mossad - izraelské tajné války. S. 71-72
- ↑ Герцог Хаим [online]. eleven.co.il [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Mossad - izraelské tajné války. S. 73-74
- ↑ Mossad - izraelské tajné války. S. 79
- ↑ Mossad - izraelské tajné války. S. 90
- ↑ Mossad - izraelské tajné války. S. 117-118
- ↑ a b Herzog, Chaim (1918-1997) [online]. ?idovská agentura [cit. 2025-08-04]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-04. (anglicky)
- ↑ Chaim Herzog [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mossad - izraelské tajné války. S. 200
- ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 376. Dále jen: Izrael: Dějiny.
- ↑ Izrael: Dějiny. S. 372
- ↑ Izrael: Dějiny. S. 391
- ↑ Izrael: Dějiny. S. 354
- ↑ BDI: Herzog, Fox & Neeman remains top Israeli law firm [online]. Step Strategy, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-04. (anglicky)
- ↑ SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 620. Dále jen: SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael.
- ↑ Israeli Ambassador Herzog's Response To Zionism Is Racism Resolution [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Herzog speech on Zionism makes history [online]. Ynetnews, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLLINS, Tim; MEMBERY, York. Ten of the greatest: Inspirational speeches [online]. Daily Mail, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ General Assembly Resolution 46/86, Revocation of Resolution 3379, 16 December 1991, and statement by President Herzog. [online]. Ministerstvo zahrani?ních věcí Státu Izrael, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LIPMAN, Jennifer. On this day: UN Resolution 3379 [online]. The Jewish Chronicle, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-04. (anglicky)
- ↑ SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael. s. 622-623
- ↑ a b DUNSTAN, Simon. Blesková operace izraelskych speciálních jednotek: útok na leti?tě Entebbe v roce 1976. Praha: Grada, 2010. 64 s. ISBN 978-80-247-3402-6. S. 60.
- ↑ Haim Herzog [online]. Kneset [cit. 2025-08-04]. Zálo?ka ?Knesset activities“. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Knesset Members of the Tenth Knesset [online]. Kneset [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Previous Presidential Elections [online]. Kneset [cit. 2025-08-04]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b FRIEDMAN, Thomas L. President of Israel to Make First Visit to U.S [online]. The New York Times, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TERNER, Erich. Dějiny Státu Izrael. Pardubice: Kora, 1991. 262 s. ISBN 80-901092-0-9. S. 254.
- ↑ PAVLáT, Leo. Vzpomínka na prezidenta Chaima Herzoga [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Bill Gates obdr?el ?estnou medaili Tomá?e Garrigua Masaryka [online]. ?ivě.cz, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ PADILLA, Steve; SOBLE, Ronald L. Herzog Calls Iraq a Nest of Terrorism : Mideast: The Israeli president, visiting Los Angeles, says that the danger posed by Saddam Hussein must be neutralized. [online]. Los Angeles Times, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FISHER, Dan. 3 Members of Jewish Underground Will See Life Sentences Commuted [online]. The Los Angeles Times, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ?EJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8. S. 229. Dále jen: Judaismus a politika v Izraeli.
- ↑ 3 Israeli Terrorists Are Released In 4th Reduction of Their Terms [online]. The New York Times, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Documents given to Arabs in Gaza [online]. The New York Times, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ?EJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 208. Dále jen: Dějiny moderního Izraele.
- ↑ Judaismus a politika v Izraeli. S. 241
- ↑ a b c d e f Mossad - izraelské tajné války. S. 423-427
- ↑ Izrael: Dějiny. S. 581
- ↑ Dějiny moderního Izraele. S. 255
- ↑ Chaim Herzog [online]. nndb.com [cit. 2025-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Chajim Herzog na Wikimedia Commons 
Osoba Chajim Herzog ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? autorem nebo tématem je Chajim Herzog
- (anglicky)(hebrejsky) ChaimHerzog.org Archivováno 26. 6. 2011 na Wayback Machine.
- (anglicky) Kneset – Chajim Herzog
- (anglicky) Ministerstvo zahrani?ních věcí Státu Izrael – Chajim Herzog
- (anglicky) ú?ad prezidenta Státu Izrael – Chajim Herzog
- (anglicky) ú?ad premiéra Státu Izrael – Chajim Herzog
- (anglicky) Encyclop?dia Britannica – Chaim Herzog
- (anglicky) Jewish News Weekly – Jewish world mourn death of Chaim Herzog, 78
Videa:
- (anglicky) The Spielberg Jewish Film Archive – ?ást projevu Ch. Herzoga p?ed Valnym shromá?děním k rezoluci ?. 3379 na YouTube
| Izraelsky velvyslanec p?i Organizaci spojenych národ? | ||
|---|---|---|
| P?edch?dce: Josef Tekoa |
1975–1978 Chajim Herzog |
Nástupce: Jehuda Cvi Blum |
- ?lenové Knesetu
- Wikipedie:Dobré ?lánky
- Prezidenti Izraele
- ?lenové Ma'arachu
- ?lenové Izraelské strany práce
- Izrael?tí generálové
- Stálí zástupci Izraele p?i OSN
- Lidé izraelskych zpravodajskych slu?eb
- P?íslu?níci Hagany
- Ir?tí ?idé
- Absolventi Cambridgeské univerzity
- Absolventi Londynské univerzity
- Herzogovi
- Narození v roce 1918
- Narození 17. zá?í
- Narození v Belfastu
- úmrtí v roce 1997
- úmrtí 17. dubna
- úmrtí v Tel Avivu
- Poh?bení na Herzlově ho?e