京沪高铁再增8对“复兴号” 单程缩短至4小时18分

Ekvádorská republika República del Ecuador
vlajka znak
Hymna Salve, Oh Patria
Geografie
百度 当然，这些数据在处理以后，即使经过十几年甚至几十年也可能有新的发现。 Poloha Ekvádoru
Hlavní město	Quito
Rozloha	256 370 km2 (73. na světě) z toho 4 % vodní plochy
Nejvy??í bod	Chimborazo (6310 m n. m.)
?asové pásmo	?6, ?5
Poloha	1° j. ?., 78° z. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Po?et obyvatel	17 684 536 (66. na světě, 2021)
Hustota zalidnění	53,6 obyv./km2 (147. na světě)
HDI	▲ 0,765 (vysoky) (83. na světě, 2022)
Jazyk	?paněl?tina (ú?ední), ke?uj?tina, ?uár?tina
Nábo?enství	?ím?tí katolíci 65 %, jiní 35 %
Státní útvar
Státní z?ízení	prezidentská republika
Vznik	24. května 1822 (nezávislost na ?panělsku)
Prezident	Daniel Noboa
Viceprezident	Verónica Abad Rojas
Měna	americky dolar + vlastní obě?né mince (USD)
HDP/obyv. (PPP)	11 800 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	218 ECU EC
MPZ	EC
Telefonní p?edvolba	+593
Národní TLD	.ec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

Ekvádor (?panělsky Ecuador), plnym názvem Ekvádorská republika (?panělsky República del Ecuador), je stát v Ji?ní Americe, ktery le?í na rovníku a zároveň je jeho pob?e?í omyváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovychodě. Sou?ástí Ekvádoru jsou rovně? Galapágy, je? le?í asi 1 000 kilometr? západně od ekvádorského pob?e?í v Tichém oceánu. ?panělské slovo Ecuador znamená ?rovník“. Hlavním městem je Quito, největ?ím Guayaquil.

P?ed p?íchodem Evropan? území Ekvádoru ovládala Incká ?í?e. V pr?běhu 16. století bylo kolonizováno ?panělskem. Ke svr?ení koloniální nadvlády do?lo v roce 1820, kdy vznikla Velká Kolumbie, z ní? se v roce 1830 Ekvádor odtrhl a tento rok je tudí? pova?ován za datum vzniku sou?asného státu. Díky této historii má Ekvádor etnicky a rasově rozmanitou populaci, v ní? p?evládají mesticové, kte?í v sobě kombinují evropsky a indiánsky p?vod. Tato skupina tvo?í zhruba 70 procent obyvatelstva. ú?edním jazykem je ?paněl?tina, mluví jí vět?ina obyvatel, a?koli je za oficiální jazyk uznáváno také 13 domorodych jazyk?, v?etně ke?uán?tiny a ?uar?tiny. P?es 90 procent Ekvádorc? jsou k?es?ané, mezi nimi p?evládají katolíci. K roku 2021 měla země 17,6 milionu obyvatel. S ?ím se m??e Ekvádor také pochlubit, je velmi nízká spot?eba tabákovych vyrobk?. A? na ojedinělé vyjimky v Ekvádoru nikdo nekou?í. Ekvádor je unitární stát a demokratická prezidentská republika. Je ?lenem Organizace americkych stát?, Mercosur ?i Hnutí nezú?astněnych zemí. Jeho ekonomika roste, je nicméně stále závislá na tě?bě surovin a vyvozu zemědělskych produkt?. Sociální úroveň se pozvolna zvy?uje, podle amerického Centra pro ekonomicky a politicky vyzkum se v letech 2006 a? 2016 chudoba sní?ila z 36,7 % na 22,5 %. Ekvádor nemá vlastní měnu a pou?ívá americky dolar, razí nicméně ekvádorské mince.

Mimo?ádná je biodiverzita země, zejména díky Galapágám, kde lze nalézt ?adu endemickych druh? zví?at a rostlin. I proto nová ústava z roku 2008, jako?to první na světě,^[zdroj?] uznává vymahatelná ?práva ekosystém?“.

Dějiny

Související informace naleznete také v ?lánku Dějiny Ekvádoru.

P?edincké umění

Incká pevnost Ingapirca

Archeologické d?kazy nazna?ují, ?e k p?íchodu paleoindián? do?lo na konci poslední doby ledové, asi p?ed 16 500–13 000 lety. Odborníci si nejsou jisti, zda první lidé, kte?í dorazili do Ekvádoru, p?i?li ze Severní a St?ední Ameriky po sou?i nebo na lodích, na kterych se plavili p?i pob?e?í Tichého oceánu. Později migrace do Ekvádoru patrně vyu?ívala i p?ítoky Amazonky. Jisté je, ?e se na území vyvinuly r?zné jazyky a kultury li?ící se etnicky, nábo?ensky i zp?sobem ?ivota. Obyvatelé pob?e?í rozvíjeli kulturu lovu a rybolovu, lidé z And usedly zemědělsky zp?sob ?ivota a lidé z povodí Amazonky si osvojili ko?ovnictví. Nejvyznamněj?ími p?edinckymi kulturami byly Valdivia, Machalilla, Quitus a Ca?ari. Nejvíce se civilizace rozvinula v horskych oblastech, kde do?lo dokonce k pokusu vytvo?it vět?í stát v podobě kmenové konfederace. Kdy? roku 1463 na území vpadli Inkové, jejich? ?í?e měla centrum v Peru, trvalo jim dvě generace, ne? konfederaci absorbovali. Obyvatelé p?vodní konfederace, kte?í dělali Ink?m největ?í problémy, byly dokonce deportováni do vzdálenych oblastí Peru, Bolívie a severní Argentiny. Naopak byla do Ekvádoru p?esídlena ?ada věrnych inckych poddanych z Peru a Bolívie, aby se zabránilo vzpou?e. Kdy? pak Inkové podnikli vpád do ekvádorskych pob?e?ních oblastí a vychodních amazonskych d?unglí, setkali se je?tě s vět?ím odporem domorodého obyvatelstva. To se nakonec stáhlo do vnitrozemí a uchylilo se k partyzánské válce. V d?sledku toho Inkové nemohli expandovat do Amazonské pánve a zastavena byla i jejich expanze po pob?e?í. Domorodí obyvatelé amazonské d?ungle a pob?e?ního Ekvádoru z?stali relativně autonomní a? do p?íchodu ?paněl? a dokonce ?áste?ně i poté – udr?eli si sv?j jazyk a kulturu a? do sou?asnosti.

Ji? roku 1534 byl Ekvádor dobyt ?paněly, kte?í si indiány podmanili na 300 let. Klí?ovou roli v dobytí sehrál conquistador Francisco Pizarro. Nové infek?ní choroby, které Evropané dovezli, zejména ne?tovice, zp?sobily během prvních desetiletí ?panělské nadvlády vysokou úmrtnost mezi indiánskou populací. Ve stejné době byli domorodci donuceni vstoupit do pracovního systému encomienda. Roku 1563 se Ekvádor stal sou?ástí místokrálovství Peru. V roce 1717 byl p?ipojen k místokrálovství Nová Granada.

Ekvádorská válka za nezávislost: bitva u Camino Real roku 1820

10. srpna 1809 vyhlásilo město Quito nezávislost na ?panělsku, jako první mezi národy Latinské Ameriky. Tato vzpoura, vyvolaná, poněkud paradoxně, Napoleonovym dobytím ?panělska, Quitu vyslou?ila p?ezdívku Luz de América (Světlo Ameriky), by? nezávislá vláda netrvala déle ne? dva měsíce. Vzpoura byla d?le?itou inspirací pro hnutí za nezávislost v celé ?panělské Americe a 10. srpen se dnes v Ekvádoru slaví jako Den nezávislosti. By? skute?nou nezávislost země získala a? roku 1822, po dvouleté válce za nezávislost, p?esněji poté co Antonio José de Sucre definitivně porazil ?panělské monarchistické síly v bitvě u Pichincha poblí? Quita. Následně se Ekvádor p?ipojil k republice Simóna Bolívara zvané Velká Kolumbie. V ní setrval osm let, roku 1830 se pak odtrhl. Dva roky poté anektoval Galapágy.

Prvním prezidentem Ekvádoru byl Juan José Flores, ktery byl nakonec sesazen, a následovala vláda několika autoritá?skych v?dc?. V roce 1851 Ekvádor zru?il otroctví. Konzervativní Gabriel García Moreno sjednotil zemi v 60. letech 19. století za pomoci ?ímskokatolické církve. Na konci 19. století svázala světová poptávka po kakau ekonomiku s vyvozem komodit a vedla k migraci z vnitrozemí na pob?e?í.

V roce 1895 za?il Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která sní?ila vliv církve a konzervativních vlastník? p?dy. Liberálové, kte?í se tehdy ujali vlády, si moc udr?eli a? do roku 1925. Poté se projevila destabilizace a ?asté st?ídání civilních a vojenskych vlád. Pětkrát se k moci prodral José María Velasco Ibarra, ozna?ovany obvykle za populistu. V letech 1940 a? 1942 proběhla neúspě?ná válka s Peru, p?i které Ekvádor ztratil ?ást vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních p?evrat?. V roce 1972 armádní junta provedla pu?, p?i kterém do?lo k sesazení José Maríi Velasca Ibarry a zapo?ala tak diktatura Guilerma Rodrígeze.

Levicovy Rafael Correa vládl v zemi v letech 2007–2017

V roce 1979 byl obnoven civilní demokraticky re?im. Prvním demokratickym prezidentem po velmi dlouhé době byl zvolen Jaime Roldós Aguilera. Ten zem?el roku 1981 p?i letecké havárii, kolem ní? se vyrojilo, jako u vět?iny podobnych událostí, mnoho konspira?ních teorií. K nejobvyklej?ím pat?ilo, ?e byl Aguilera zabit Ameri?any kv?li své reformní politice. Roku 1988 byl zvolen prezidentem Rodrigo Borja Cevallos, ktery otev?el zemi více zahrani?nímu obchodu, ale po roce 1999 se za?ala prosazovat radikální levice spojená s hnutím domorodého obyvatelstva. Vysledkem byl nástup Rafaela Correy k moci v roce 2007. Correa vytvo?il jakysi neokomunisticky blok s venezuelskym prezidentem Hugo Chávezem a bolivijskym v?dcem Evo Moralesem. V prosinci 2008 prezident Correa prohlásil ekvádorsky státní dluh za nelegitimní na základě argumentu, ?e byl sjednany "zkorumpovanymi a despotickymi p?edchozími re?imy". Oznámil, ?e země nesplatí dluhopisy v hodnotě p?es 3 miliardy dolar?. Díky Correově podpo?e se také mohl usadit na ekvádorském vyslanectví v Londyně Julian Assange.

Radikálové p?i?li o moc a? roku 2017, kdy byl prezidentem zvolen Lenín Moreno, jen? je od post?elení p?i loupe?i upoután na invalidní vozík. A?koli dělal Correovi viceprezidenta, odklonil se od jeho ultralevicové politiky, co? také vedlo ke konfliktu obou politik?. Aby se Moreno pojistil proti Correově návratu k moci, vypsal referendum o změnách ústavy, v něm? ob?ané odhlasovali, ?e jedna osoba m??e vykonávat prezidentsky ú?ad v maximálně dvou volebních obdobích. Moreno také zru?il azyl Assangeovi, za co? ho Correa ozna?il za "největ?ího zrádce v ekvádorské a latinskoamerické historii". V ?íjnu 2018 p?eru?ila vláda prezidenta Morena diplomatické styky s venezuelskym re?imem Nicoláse Madura, vztahy se Spojenymi státy Moreno naopak vyrazně zlep?il.

Volby, které proběhly 11. dubna 2021, skon?ily vítězstvím konzervativce a byvalého banké?e Guillerma Lassa, ktery získal 52,4 % hlas? oproti 47,6 % levicového kandidáta Andrése Arauze, podporovaného Correou. Lasso se tak stal prvním pravicovym v?dcem země za posledních 14 let.

Státní symboly

Vlajka

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Ekvádorská vlajka.

Ekvádorská vlajka je tvo?ena listem o poměru stran 1:2 se t?emi vodorovnymi pruhy – ?lutym, modrym a ?ervenym – v poměru 2:1:1, poměr stran listu vlajky je 2:3.

Národní vlajka pro civilní pou?ití je bez státního znaku, zatímco na státní vlajce je umístěn znak. V praxi se v?ak lze bě?ně setkat s civilním u?itím státní vlajky.

Znak

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Státní znak Ekvádoru.

Státní znak Ekvádoru je tvo?en modrym oválem (s krajinou v p?irozenych barvách) se st?íbrnym lemem. V pop?edí krajiny je mo?e, na něm kolesovy parník se ?luto-modro-?ervenou vlajkou na zádi a znamením boha Merkura mezi komínem na p?ídi a kolesem uprost?ed lodi. Do mo?e ústí ?eka Guayas, kolem je zelená krajina, v pozadí vulkán Chimborazo se sněhovou pokryvkou vrcholu a modrá obloha. Nad krajinou je zlaté slunce uprost?ed st?íbrného oblouku a zví?etníková znamení po stranách pro b?ezen a? ?ervenec. Ovál obklopují z obou stran dvojice zk?í?enych ?luto-modro-?ervenych prapor? s modro-?ervenymi praporovymi ?ň?rami se zlatymi st?apci. Mezi prapory jsou zelená vav?ínová a palmová ratolest. Na oválu sedí (heraldicky vlevo hledící) kondor andsky v p?irozenych barvách, pod ním je liktorsky svazek se sekerou.

Hymna

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Ekvádorská hymna.

Ekvádorská hymna je píseň ?Salve, Oh Patria! (?esky Sláva na?e vlasti!). V roce 1865 napsal na vy?ádání ekvádorského senátu básník Juan León Mera text. Hudbu slo?il Antonio Neumane.

Geografie

Mapa Ekvádoru

Krajina Ekvádoru je velmi r?znorodá a dá se rozdělit do t?í ?ástí (západní, centrální Andy a vychodní), které se od sebe vyrazně li?í klimatem, biotypem, ale i zvyky. Země je rozdělena na 24 provincií a dělí se na 3 odli?né geoklimatické celky:
1. Pob?e?ní pás (Costa) – ní?inny, s de?tnymi pralesy a na jihu se savanami;
2. Horsky pás And (Sierra) – pásma Cordillera Occidental a Cordillera Oriental, mezi nimi pánve a náhorní plo?iny ve vy?ce 2200–2900 m n. m. Sope?né vrcholy: vyhaslé Chimborazo (6310 m n. m. – nejvy??í bod), ve vychodním poho?í ?inné sopky (Cotopaxi je jednou z nejvy??ích aktivních sopek na světě – 5897 m n. m.), rostlinstvo uspo?ádáno do vy?kovych stupň?;
3. Vychodní pás (Oriente) – okraj Amazonské ní?iny (de?tny prales).

území Ekvádoru je z 35 % pokryto lesními porosty, zemědělská p?da zaujímá 28 % rozlohy státu. Existuje zde 11 národních park? (stav v roce 2014).

V ?eské republice existuje několik dobrovolnickych projekt? pro záchranu ekvádorské p?írody. Jedním z odkazovanych projekt? je Bosque Medicinal (Lé?ivy les). Odlesňování v amazonském de?tném pralese p?edstavuje kriticky problém v na?em moderním světě, proto?e je hlavní p?í?inou mnoha dal?ích problém?, které ovlivňují celou planetu.[1]

Politicky systém

Populární levicovy politik Rafael Correa vládl zemi od roku 2007 do roku 2017

Politika se v Ekvádoru uplatňuje v rámci prezidentského systému zastupujícího demokratickou republiku, kde je prezident Ekvádoru hlavou státu. Je zde i p?edseda vlády a pluralitní systém stran. Vykonnou moc p?edstavuje vláda. Legislativní moc je tak svě?ena vládě i Národnímu kongresu Ekvádoru. Soudnictví je nezávislé na vykonné moci a zákonodárného sboru.

Náměstí nezávislosti v Quitu

Ekvádor ?asto klade d?raz na multilaterální p?ístup k mezinárodním otázkám. Ekvádor je ?lenem Organizace spojenych národ? (a vět?iny jejich specializovanych agentur) a ?lenem mnoha regionálních uskupení, v?etně organizací jako skupina z Ria, Latinskoamericky ekonomicky systém, Latinskoamerické energetické organizace, Latinskoamerické integra?ní sdru?ení a Andsky pakt.

Zahrani?ní politika

Vztahy s komunistickym ?eskoslovenskem byly 2× v minulosti naru?eny vyho?těním ?eskoslovenskych diplomat? v roce 1957 (bez ukon?ení diplomatickych vztah?) a v roce 1956^[zdroj??!] (s ukon?ením diplomatickych vztah?). V sou?asnosti jsou diplomatické vztahy navázány, ale ?R v Quitu nemá velvyslanectví.

Spojené státy americké měly na pob?e?í země leteckou základnu Eloy Alfaro, ale prezident ji 7. února 2009 na?ídil zru?it. 4. dubna 2011, po jedné z afér WikiLeaks ozna?il americkou ambasadorku Heather Hodges persona non grata. Ekvádor poskytl na svém velvyslanectví v Londyně azyl spoluzakladateli WikiLeaks Julianu Assangemu.

Asi nejnapjatěj?í zahrani?ní vztahy má Ekvádor s Kolumbií.^[zdroj??!] V dubnu 2008 dokonce propukla ?andská diplomatická krize“, poté, co v hrani?ních oblastech obou zemí docházelo k ozbrojenych st?etnutím kolumbijskych armádních jednotek a tamních guerrilovych skupin.

Vyhasly stratovulkán Chimborazo (6263 m) je nejvy??í horou Ekvádoru

Administrativní dělení

Provincie Ekvádoru

Ekvádor se dělí na 24 provincií (provincia, mno?né ?íslo provincias), v závorce je uvedeno hlavní město:

1 Provincie Azuay (Cuenca) 2 Provincie Bolívar (Guaranda) 3 Provincie Ca?ar (Azogues) 4 Provincie Carchi (Tulcán) 5 Provincie Chimborazo (Riobamba) 6 Provincie Cotopaxi (Latacunga) 7 Provincie El Oro (Machala) 8 Provincie Esmeraldas (Esmeraldas) 9 Provincie Galápagos (Puerto Baquerizo Moreno) 10 Provincie Guayas (Guayaquil) 11 Provincie Imbabura (Ibarra) 12 Provincie Loja (Loja)

13 Provincie Los Ríos (Babahoyo) 14 Provincie Manabí (Portoviejo) 15 Provincie Morona Santiago (Macas) 16 Provincie Napo (Tena) 17 Provincie Orellana (Puerto Francisco de Orellana) 18 Provincie Pastaza (Puyo) 19 Provincie Pichincha (Quito) 20 Provincie Santa Elena (Santa Elena) 21 Provincie Santo Domingo de los Tsáchilas (Santo Domingo de los Colorados) 22 Provincie Sucumbíos (Nueva Loja) 23 Provincie Tungurahua (Ambato) 24 Provincie Zamora Chinchipe (Zamora)

Provincie se dále dělí na 199 kanton?.

Ekonomika

Pole v ekvádorskych Andách

Hlavním problémem sou?asného Ekvádoru je chudoba, která prostupuje celou zemí od po?átku státu. Ekvádor se v?dy ?adil mezi chudé státy Ji?ní Ameriky a lep?í situaci nep?ineslo ani nalezení ropy v 70. letech, které sice p?ineslo ?áste?ny hospodá?sky r?st a zlep?ení situace ve městech, ale celkově země vyrazně hospodá?sky neposílila.

Pro Ekvádor měl katastrofální dopad pr?běh hospodá?ské recese v 80. letech (stejně tak jako na vět?inu zemí Ji?ní Ameriky), kdy inflace v zemi v roce 1989 dosáhla 76 %. V následující dekádě se v?ak poda?ilo vládě situaci ?áste?ně zlep?it a mezi lety 1995 a 1997 se pohybovala v rozmezí hodnot 25–30 %. Situace vedla k ohromnému zadlu?ení země v cizině. Podle hospodá?skych prognóz měly byt zásoby ropy vy?erpány do roku 2010, co? je?tě p?ití?ilo slabému hospodá?ství.

Situaci v zemi nezlep?uje ani fakt, ?e 1 % bohatych statká?? vlastní p?es 40 % zemědělské p?dy. 2/3 rodinnych farem jsou men?í ne? 5 ha – jedná se o p?íli? malé farmy, které nejsou schopny u?ivit ani farmá?ské rodiny, co? zap?í?iňuje odliv obyvatelstva do měst. Vidina snaz?ího bohatství v?ak ?asto kon?í v p?íměstskych slumech nap?íklad v Guayaquilu. Tí?ivou situaci je?tě více umocňuje silná p?dní eroze v oblasti And a celkově tě?ké podmínky, je? zde panují.

Hlavními vyvozními artikly Ekvádoru jsou ropa, kakao, káva, květiny, balza, banány a garnáti. Mezi hlavní hospodá?ská odvětví pat?í zemědělství, tě?ba a rafinace ropy, vyroba cementu, petrochemie a potraviná?ství.

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v ?lánku Obyvatelstvo Ekvádoru.

Hlavní město Quito má 2 miliony obyvatel

Indiánské děti z Ekvádoru

Kolem t?etiny populace jsou ?istokrevní indiáni z kmen? Chívar? a Ke?u?. V roce 2010 se k indiánskému p?vodu p?ihlásilo 7 % obyvatel, ale procento lidí domorodého p?vodu je pravděpodobně vy??í. Vláda jim poskytla velké území na vychodě země, ale indiáni mají stále maly kapitál a malou politickou moc. Kojenecká úmrtnost u indián? p?esahuje 9 % a jejich pr?měrná délka ?ivota je velmi nízká, pohybuje se okolo 50 let. Některé kmeny ?ijí jako ko?ovníci v hloubi ekvádorského de?tného pralesa. Tam si v?dy vymytí kus lesa, kde si postaví vesnici z chaloupek s do?kovou st?echou, vypěstují něco málo plodin a po ?ních se pak p?esunou dál, kde loví zvě? a ryba?í. Chívarové v Amazonii prosluli jako lovci lebek. Někte?í p?íslu?níci kmene Huaorani stále ?ijí izolovaně bez kontaktu s vněj?ím světem. Mezi izolovanymi indiány v pralese dochází k mezikmenovym válkám. Vět?ina indián? ?ije v andské oblasti nebo v Amazonii; v západním Ekvádoru zbylo p?vodních obyvatel nejméně, dnes tam oficiálně najdeme 5 indiánskych etnik:

1) Manta-Huancavilca-Puná – oficiální uskupení p?vodních obyvatel ?ijících na jihozápadním pob?e?í (provincie Manabí, Sanat Elena, Guayas), kte?í ji? v?ak ztratili sv?j p?vodní jazyk.

2) Tsáchila (Los Colorados) – indiáni ?ijící p?vodně v pralesích v provincii Santo Domingo, které jsou v?ak dnes vykáceny. Toto etnikum si dosud udr?uje sv?j jazyk zvany Tsá′fíqui a díky turismu se sna?í udr?ovat svoji p?vodní kulturu, tradice a znalosti.

3) Epera (Eper?ra Siapidaar?) je etnikum, které obyvá pob?e?ní pralesy od Panamy p?es Kolumbii po severní pob?e?í Ekvádoru. Tam p?e?ívá posledních 600 p?íslu?ník? ve 3 komunitách v provincii Esmeraldas. Jejich p?vodní jazyk se nazyvá siapedee.

4) Chachi (Los Cayapas) je pravděpodobně p?vodně andské etnikum, které uteklo p?ed ?panělskou invazí do pob?e?ních vlhkych prales? provincie Esmerladas, kde jich v sou?asnosti ?ije kolem 8000. ?ijí v několika malych komunitách na okraji posledních de?tnych prales? pacifického pob?e?í (Chocó), které jim byly p?iděleny jako jejich území. Jejich p?vodním jazykem je cha'palaa.

5) Awá – etnikum obyvající pralesní pob?e?í ji?ní Kolumbie a severního Ekvádoru v bezprost?ední blízkosti hranic v provincii Esmeraldas a Carchi. Oficiálně obyvají 19 komunit a celkové ?íslo obyvatel je kolem 3500. Jejich p?vodní jazyk se nazyvá Awapit.

Dal?í indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malá polí?ka a prodávají ?emeslné vyrobky. P?edkové těchto kmen? tvo?ili sou?ást obyvatelstva incké ?í?e, je? se během 15. století roz?í?ila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i ji?ní ?ást severních And. ?panělé si Inky podrobili ve 30. letech 16. století a p?inesli na dobytá území feudální systém zvany encomienda. Z Afriky si dovezli otroky, kte?í pak pracovali na cukrovych plantá?ích podél pob?e?í. Dnes se vět?ina obyvatel pova?uje za mestice smí?eného p?vodu – mí?enci běloch? a indián? tvo?í 71,9 % obyvatelstva, 7,4 % obyvatel jsou tzv. Montubiové, domorodé obyvatelstvo z pob?e?í – od roku 2001 samostatná skupina, 7,2 % Afroekvádorci, 7 % indiáni a 6,1 % bělo?i p?evá?ně ?panělského p?vodu. V 80. letech 20. století se k indiánskému p?vodu hlásilo p?ibli?ně 40 % obyvatel, 40 % obyvatel se pova?ovalo za mestice, 15 % za bělochy a 5 % za ?ernochy. ú?edními jazyky jsou ?paněl?tina, ke?uj?tina a ?uár?tina, nejvíce se v?ak pou?ívá ?paněl?tina.

Ekvádor se zbavil závislosti na ?panělsku ve 20. letech 19. století, lidé ?panělského p?vodu v?ak z?stali tou nejbohat?í a nejvlivněj?í skupinou v zemi, zatímco mnoho p?vodních obyvatel ?ije v chudobě. Novodobé dějiny Ekvádoru se vyzna?ují politickou nestabilitou; do?lo zde k celé ?adě vojenskych p?evrat? a bou?livych povstání. Od roku 1919 je vláda volena demokratickou cestou, problém chudoby v?ak z?stává nevy?e?en.

Nábo?enství

P?ibli?ně 68 % obyvatel je ?ímskokatolického vyznání. Velká ?ást obyvatelstva víru praktikuje a nav?těvuje m?e pravidelně. Ve venkovskych oblastech Ekvádoru jsou domorodá víra a k?es?anství někdy synkretické. Jako v ?adě jinych latinskoamerickych zemí zaznamenal protestantismus masivní r?st, speciálně v chudych venkovskych oblastech. Jiné seskupení, jako nap?íklad Svědkové Jehovovi a Mormoni, rovně? zvy?ují po?ty ?len?. Existuje malá muslimská men?ina ?ítající několik tisíc osob. ?idovská komunita má pouze o něco více ne? 1 000 ?len?, hlavně německého a italského p?vodu.

Kultura

Ekvádorské mestické ?eny na slavnosti Carnaval del Pueblo v roce 2010

P?evládající kultura v Ekvádoru je definována ekvádorskou vět?inou mestic? a jejich p?edky, je směsí evropské a jihoamerické kultury s některymi africkymi prvky zděděnymi po zotro?enych p?edcích. Ekvádorské domorodé komunity jsou vět?inou víceméně integrované do těchto mainstreamovych kultur, a to zejména vzdáleněj?í domorodé komunity Amazonské kotliny.

K nejznáměj?ím ekvádorskym spisovatel?m pat?í Jorge Icaza Coronel, ktery se proslavil románem Huasipungo. Spisovatel Juan Montalvo je zobrazen na ekvádorské minci. K nejslavněj?ím básník?m pat?í Jorge Enrique Adoum. Eugenio Espejo byl první ekvádorsky noviná?. Nejuznávaněj?ím ekvádorskym malí?em je Oswaldo Guayasamín.

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO bylo zapsáno Quito (1978), historické centrum města Santa Ana de los Ríos de Cuenca (1999) a systém 30 000 kilometr? starověkych inckych silnic (2014).

Sport

Nejpopulárněj?ím sportem v Ekvádoru je, podobně jako ve vět?ině jihoamerickych zemí, fotbal. Několik nejznáměj?ích tym?: Barcelona SC a CS Emelec z Guayaquilu, Liga Deportiva Universitaria de Quito a El Nacional (ekvádorské ozbrojené síly) z Quita, Olmedo z Riobamba a Deportivo Cuenca z Cuenca. LDU Quito je dosud jedinym ekvádorskym klubem, jemu? se poda?ilo získat nejpresti?něj?í jihoamerickou klubovou trofej, Pohár osvoboditel? – zvítězil v něm v roce 2008. Ekvádorská fotbalová reprezentace se t?ikrát zú?astnila světového ?ampionátu, poprvé roku 2002. Nejlep?ího vysledku dosáhla roku 2006 na ?ampionátu v Německu, kde Ekvádorci postoupili ze skupiny do osmifinále, v něm? podlehli Anglii.

Projevuje se zna?ny zájem o tenis ve st?ední a vy??í vrstvě ekvádorské spole?nosti a několik ekvádorskych profesionálních hrá?? dosáhlo mezinárodního věhlasu, v?etně jmen jako Francisco Segura ?i Andrés Gómez a v 90. letech Nicolás Lapentti. Basketbal má také velkou popularitu, proto?e mezi ekvádorské speciality pat?í Ecuavolley, variace volejbalu pro t?i hrá?e. By?í zápasy se praktikují na profesionální úrovni pouze v Quitu během vyro?ních slavností na památku zalo?ení města ?paněly, a?koli nekrvavá forma tohoto sportu, nazyvaná rodeos montubios, se praktikuje v mnoha venkovskych oblastech během místních slavností.

Ekvádor se poprvé zú?astnil olympijskych her ji? v roce 1924, poté v?ak p?i?la dlouhá pauza a ekvádor?tí sportovci se vrátili na olympiádu a? roku 1968. Na první medaili si po?kali do roku 1996, byla v?ak ihned zlatá – na hrách v Atlantě triumfoval na dvacetikilometrové trati chodec Jefferson Pérez, jinak té? trojnásobny mistr světa. Stejny závodník a na stejné trati zajistil Ekvádoru i druhou olympijskou medaili, a to o dvanáct let později na hrách v Pekingu roku 2008. Historickou se pak pro Ekvádorce stala zejména olympiáda v Tokiu konaná roku 2021, ze které národní vyprava p?ivezla rekordní t?i medaile. Národní událostí se stalo zejména vítězství cyklisty Richarda Carapaze v silni?ním závodě. Carapaz pat?í k největ?ím hvězdám ekvádorského sportu, v roce 2019 vyhrál Giro d'Italia. Na Vueltě byl o rok později celkově druhy, dal?í rok zaznamenal své nejlep?í celkové umístění na Tour de France, t?etí místo. Ekvádor v?ak z Tokia p?ivezl je?tě jedno zlato, díky vzpěra?ce Neisi Dajomesové. Její kolegyně z vy??í váhové kategorie Tamara Salazarová pak p?idala do medailové sbírky st?íbro. V roce 2018 se Ekvádor poprvé zú?astnil zimních olympijskych her.

Kuchyně

Kuchyně je v Ekvádoru velmi r?znorodá; mění se s nadmo?skou vy?kou spolu s podmínkami pro zemědělství. Cuy (pe?ené mor?e) je populární v horskych oblastech. Existuje celá paleta ?erstvého ovoce, zejména v ni??ích polohách. Mo?ské plody jsou populární na pob?e?í, p?edev?ím corvina a garnáti. I krevety jsou velmi populární a ?erstvé. Strava nabízena na ulicích v Ekvádoru jsou brambory s opékanym vep?ovym masem. Fanesca je jídlo známé v Ekvádoru – je to ?o?ková polévka se su?enou treskou, mlékem a ?etnymi druhy fazolí, nap?. zelenymi fazolemi, lima fazolemi a chochos. Velmi d?le?itou sou?ástí jídelní?ku, v podstatě na denní bázi, je ry?e.

Odkazy

Související ?lánky

• Hispanoamerika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Ekvádor na Wikimedia Commons
• Pr?vodce Ekvádor ve Wikicestách
• Slovníkové heslo Ekvádor ve Wikislovníku

Vláda a státní správa

• Prezidentsky ú?ad Ekvádorské republiky (?panělsky)
• Národní statisticky ústav (?panělsky)

Obecné informace

• Ekvádor na Geografickém serveru (?esky)
• Ecuadors.org Archivováno 8. 8. 2011 na Wayback Machine. (anglicky)
• Ecuador - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Ecuador (2011) [online]. Freedom House [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Ecuador Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Ecuador [online]. U.S. Department of State, 2025-08-05 [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Ecuador [online]. Rev. 2025-08-05 [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Zastupitelsky ú?ad ?R v Bogotě. Souhrnná teritoriální informace: Ekvádor [online]. Businessinfo.cz, 2025-08-05 [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. 
• KNAPP, Gregory W., a kol. Ecuador [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Média

• Radio Mundial (?panělsky)

Autoritní data

NKC: ge134148 BNE: XX450947 BNF: cb11931363f (data) CiNii: DA08344739 GND: 4129321-6 HDS: 003395 ICCU: LO1V152578 ISNI: 0000 0001 2290 9811 KulturNav: 25236fa2-dceb-4dc3-a7c0-6d9aefc4c7eb LCCN: n79068415 MBAREA: 967abc0e-f680-3cde-95d0-0b79b977d410 NARA: 10035721 NCL: 003586189 NDL: 00561918 NLI: 987007564240705171 SELIBR: 143863 SUDOC: 027225399 UKPARL: ieaRwED4 VcBA: 497/8146 VIAF: 150084159 WorldCat Entities: E39PBJvMwWbcyYrgrXmg3f7fv3

Portály: Geografie | Latinská Amerika