中国这位“快递小哥”要上天 有啥本事？长啥样
| Hugo II. Logothetti | |
|---|---|
 Hugo II. Hrabě Logothetti, malí? Karel ?ádník (1912). Obraz nyní v Slováckém muzeu, Uherské Hradi?tě | |
| Narození | 2. ?íjna 1852 Klu? |
| úmrtí | 3. srpna 1918 (ve věku 65 let) Teherán |
| P?í?ina úmrtí | jed |
| Povolání | diplomat a politik |
| Ocenění | ?ád Franti?ka Josefa |
| Cho? | Frída Barbara sv. p. Zwiedinek von Südenhorst |
| Děti | Marie Rose Logothetti
百度 无独有偶，在今天出版的劳动报上，刊载了这样一则新闻，一位27岁的女孩去相亲，对方提出了有婚房、有沪牌车，再加40万现金陪嫁的要求。
Karolína Logothetti Hermine Logothetti Carmen Logothetti Felix hrabě Logothetti Hugo III. hrabě Logothetti Emanuel hrabě Logothetti |
| Rodi?e | Vladimír Emanuel Alexander hrabě Logothetti Marie Karolína Rosalie Jana Nemes De Hídveg et Oltszem |
| Funkce | Austro-Hungarian Ambassador to Persia (1912–1918) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Hugo Wladimir Emanuel Karl Borrom?us Franz de Paula Johannes Nepomuk hrabě Logothetti (2. ?íjna 1852 Klu? – 3. srpna 1918 Teherán) byl rakousko-uherskym diplomatem a posledním zástupcem habsburského mocná?ství v Teheránu.
P?vod
[editovat | editovat zdroj]
Logothetti pocházel ze starého byzantského rodu, ve kterém se traduje, ?e zakladatel rodu byl byzantsky císa? Nikeforos I. Logothetis (vládl 804-811). Po pádu Konstantinopole (1453) se rod usadil na tehdy benátském ostrově Zante (Zakynthos). V 18. století ode?el potomek rodu, benátsky námo?ní kapitán Jakub hrabě Logothetti (1741–1802) do Moldavského principátu. Po anektování Bukoviny Rakouskem (1775) se stal rakouskym ob?anem. Jeho potomci hráli d?le?itou roli p?i obhajobě této nejvychodněj?í provincie rakouského mocná?ství a pat?ili mezi p?ední mě??any hlavního města ?ernovic (nyní: ?ernovice, Черн?вц?, Ukrajina).
Hug?v děd Hugo I. hrabě Logothetti (1801–1861) se o?enil s Pavlínou svobodnou paní z Bartensteina, vnu?kou kanclé?e císa?ovny Marie Terezie Jana Kry?tofa z Bartensteina, a koupil v roce 1830 statky Bílovice a B?ezolupy v okrese Uherské Hradi?tě. Byl znám jako mecená? malí?e Josefa Mánesa (1820–1871), kterému dal podnět k namalování obrazu Veruny ?udové. Malba je dodnes nejznáměj?ím lidovym obrazem malí?e.
Hugo II. se narodil 2. ?íjna 1852 v Kolo?váru, (dne?ní Cluj-Napoca/Klu? v Rumunsku), kde jeho otec Vladimír hrabě Logothetti (1822–1892) slou?il v rakouské armádě. Vzhledem k tomu, ?e jeho matka pocházela z vysoké sedmihradské ?lechty (Nemes de Hidvég) a s man?elem vlastnili palác a domy v Klu?i, byl Hugo pok?těn v klu?ské katolické katedrále. V roce 1858 se rodina vrátila na Moravu.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Logothetti nastoupil po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradi?ti jako dobrovolník do 54. liniového pluku v Olomouci. Z d?vodu slabého zdraví (astma) musel opustit vojenskou slu?bu v roce 1871. Pak ?el studovat do Vídně (1872–1877) na tzv. Orientální akademii. To byla diplomatická ?kola, kterou zalo?ila císa?ovna Marie Terezie jako p?edch?dkyni dne?ní rakouské Diplomatické akademie. Logothetti měl talent pro jazyky a nau?il se kromě bě?nych cizích jazyk? (francouz?tina, ital?tina, ?paněl?tina) i arab?tinu, per?tinu a ture?tinu. Jeho první misií po studiu byl Ca?ihrad, tehdy jedno z nejd?le?itěj?ích diplomatickych zastoupení Rakousko-Uherska.
Dal?í Logothettiova kariéra byla typická pro nadaného diplomata: konsul-elève v Istanbulu (Konstantinopoli) 1877–1880, konzul-elève v Alexandrii (Egypt) 1880–1882, zástupní konzul v Alexandrii 1882, ve stejném roce konzul v Port Said. V roce 1883 se stal zástupcem Rakousko-Uherska v od?kodňovací komisi v Alexandrii. Od zá?í 1883 byl ata?é v Ca?ihradu, kde se stal v roce 1886 tajemníkem ambasády a seznámil se s rakousko-uherskym vojenskym ata?é Juliem svobodnym pánem Zwiedinkem ze Südenhorstu (1833–1918), svym pozděj?ím tchánem.
Dne 17. ?ervence 1886 se Logothetti o?enil s baronkou Frídou Barbarou Zwiedinkovou ze Südenhorstu (1866–1945). Sňatek se konal v kostele Sv. Maria Draperis v evropské ?tvrti Ca?ihradu, Pera. V roce 1889 byl Logothetti jmenován soudcem prvního odvolacího soudu Mezinárodního tribunálu v Alexandrii. Tuto funkci zastával do roce 1897, kdy se stal generálním konzulem Rakousko-Uherska v Rumunsku v Gala?i, kde byl zároveň zástupcem mocná?ství v Evropské dunajské komisi. V letech 1899 a? 1906 byl generálním konzulem v Barceloně, 1906-1907 konzulem v Miláně, 1907–1911 konzulem v Hamburku, 1911–1912 generálním konzulem v Tunisu.
V době stoupajícího napětí na Balkánu a na Blízkém vychodě pot?ebovalo mocná?ství zku?eného diplomata s dobrymi jazykovymi znalostmi k obsazení legace v Persii. Novy rakousko-uhersky ministr zahrani?í, Leopold Berchtold (1863–1942) proto jmenoval dne 12. května 1912 Logothettiho c. a k. mimo?ádnym zplnomocněnym ministrem a vyslancem v Teheránu. P?i této p?íle?itosti byl namalován jeho oficiální portrét. Logothetti byl ostatně díky babi?ce Karoliny hr. Berchtoldové p?íbuznym pana ministra.
Velká Británie a Rusko rozdělily své mocenské zájmy v Persii v roce 1906 následujícím zp?sobem – Rus?m p?ipadla severní ?ást Persie s ropnymi poli v dne?ním ázerbájd?ánu, Britové prakticky obsadili jihovychodní ?ást Persie poblí? Britské Indie. Na západě se sna?ilo získat ur?ity mocensky vliv Turecko. Velká Británie a Rusko se pokusily o sestavení tajné smlouvy (1907), ve které by legalizovaly danou situaci z mezinárodního hlediska. Perskym ob?an?m se to ov?em nelíbilo a v b?eznu 1912 vypukla konstitu?ní revoluce, která byla potla?ena ruskymi a britskymi vojáky. Nicméně se pak sna?ila i nová perská vláda zachovat alespoň zdání neutrality během první světové války.
Dne 4. listopadu 1912 Logothetti p?edal jmenovací dekret perskému králi a nastoupil do funkce v Teheránu. Z Vídně dostal p?íkaz, aby pomohl perské vládě p?i zachování neutrality proti snahám Velké Británie a Ruska, aby se Persie stala i oficiálně spojencem těchto zemí. Dále měl ov?em dbát na rakousko-uherské zájmy (ropa) na Blízkém vychodě.
Kdy? vypukla první světová válka, Logothetti byl právě na dovolené na Moravě. Nechal svou rodinu doma a vrátil se sám do Teheránu, kde byl po p?íjezdu proti v?em diplomatickym zvyklostem zat?en ruskymi vojáky a deportován do Sibi?. Po protestech rakousko-uherské vlády ho Rusové propustili, obrali ho ov?em o ve?kery majetek a poslali p?es neutrální ?védsko dom?. Dne 27. dubna 1915 se Logothetti vrátil znovu do Teheránu. Kdy? se v srpnu 1915 německé velvyslanectví sna?ilo o sesazení perské vlády, aby tak centrální mocnosti získaly druhou frontu v Persii a Afghánistánu proti Britské Indii, museli v?ichni diplomaté centrálních mocností opustit Persii. Logothetti byl jedinou vyjimkou - od roku 1916 zastupoval zájmy prakticky v?ech centrálních zemí na Blízkém vychodě. Témě? nezraněny p?e?il opakované pokusy o vra?du (1916, 1917).
V lednu 1918 se chtěla nová perská vláda vrátit ke skute?né neutralitě. Po ruské revoluci (1917) a následném odchodu ruskych vojsk ze severní Persie se Logothetti pokusil o osvobození v?ech vále?nych zajatc? Rakouska-Uherska z ruskych a turkmenskych koncentra?ních tábor?, aby mohli p?es Persii a Osmanskou ?í?i dom?. Jeho snahy byly ?áste?ně úspě?né, ale skon?ily dne 3. srpna 1918, kdy Logothetti náhle zem?el (pravděpodobně následkem otrávení arsenem). Byl pochován v kostele francouzské misie.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]
Logothetti měl s man?elkou Fridou (um?ela v roce 1945) 10 dětí, ze kterych t?i um?ely v dětském věku. Nejstar?í dcery Marie-Rose (1888–1976) a Karolina (Lola) (1891–1978) se vdaly za diplomaty – Marie-Rose za italského vyslance Giulia Cesare Cavagliere Montagna (1874–1954), Lola za nizozemského konsula Willema-Bernarda Engelbrechta (1881–1955). Hermine (Meta) se vdala za ma?arského soudce Géza de Ertsey a nejmlad?í dcera Carmen za moravského in?enyra Lothara Schmida. Nejstar?í syn Felix slou?il jako rakouskouhersky armádní d?stojník (rytmistr) a o?enil se v druhém man?elství se Stellou hr. Barbo-Waxenstein. V roce 1942 byli Felix, jeho man?elka a syn z prvního man?elství Deodat zavra?děni na dědi?ném hradu rodu Barbo, hrad Watzenberg (tehdy Castello dob, dnes Mokronog) v dne?ním Slovinsku během boje mezi komunistickymi partyzány a italskym okupa?ním vojskem. Druhy syn Hugo III. hrabě Logothetti (1901–1975) z?stal do roku 1945 na moravském rodovém statku v Bílovicích, stejně jako nejmlad?í syn Emanuel (1907–1990), ktery byl do roku 1938 ú?edníkem v ?eskoslovensku, během války se p?esunul do Vídně a po roce 1945 se stal bavorskym státním tajemníkem pro pomoc ute?enc?m a odsunutym. O?enil se s Miou de Lagarde.
?ády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Rytí?sky k?í? ?ádu Franti?ka Josefa, Rakousko-Uhersko – 1882
- Osmansky ?ád, osmanská ?í?e – 1883
- Císa?sky a královská komorník, Rakousko-Uhersko – 1895
- Rytí? ?ádu italské koruny, Itálie – 1899
- ?ád Med?idie, Osmanská ?í?e – 1884
- ?ád Med?idie I. t?. s hvězdou, Osmanská ?í?e – 1897
- ?ád ?elezné koruny, Rakousko-Uhersko – 1902
- Komandér s hvězdou Královského ?ádu Isabely Katolické, ?panělsko – 1905
- Komandér ?ádu Karla III., ?panělsko – 1906
- Velkok?í? c.k. ?ádu Leopoldova, Rakousko-Uhersko – 1908
- Grand Cordon de l'Ordre du Nichan-Istikhar, Tunis – 1912/1330
- Vále?ny k?í? pro civilní zásluhy I. t?., Rakousko-Uhersko – 1918 (posmrtně)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Rodovy archiv Logothetti?, 1734-1945, nyní Moravsky zemsky archiv, Brno, fond G 195
- Arthur Breycha-Vauthier, Logothetti Hugo Graf, in: ?sterreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950 V (1972), s. 298. ISBN 978-3-7001-3213-4. (Online-Version)
- Wilken Engelbrecht: Rod Logothetti?. In: Genealogické a heraldické informace 3, 1998, ISSN 0862-8963, s. 17–27.
- Peter Jung: Ein unbekannter Krieg 1914-1916. Das k. u. k. Gesandtschaftsdetachement Teheran. Verlagsbuchhandlung St?hr, Wien 1997, ISBN 3-901208-21-6, (?sterreichische Milit?rgeschichte 5).
- Pavel Krystyn: Bílovi?tí páni. Logothettiové. In. Pavel Krystyn: Bílovice 1256-2006. Obecní ú?ad Bílovice / Vydavatelství Petr Brázda, Bílovice /B?eclav 2006, ISBN 80-903762-7-4, s. 27–34.
- Vladimír Krystyn: Logothettiové z Bílovic. In: Slovácko Band 40. Slovácké muzeum, Uherské Hradi?tě 1998, ISBN 80-86185-04-4, s. 221–234.
- Constanze Gfn. Logothetti: Das neutrale Persien zwischen Entente und Mittelm?chten. Geostrategische Lage damals und heute. Unver?ffentlichte Diplomarbeit Ludwig-Maximilians-Universit?t München 2008.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Hugo II. Logothetti na Wikimedia Commons
- Logothettiové
- Rakou?tí ?lechtici
- Morav?tí ?lechtici
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Nositelé ?ádu Franti?ka Josefa
- Nositelé ?ádu ?elezné koruny
- Nositelé ?ádu Osmanie
- Nositelé ?ádu Med?idie
- Rytí?i ?ádu italské koruny
- Narození v roce 1852
- Narození 2. ?íjna
- Narození v Klu?i
- úmrtí v roce 1918
- úmrtí 3. srpna
- úmrtí v Teheránu
- Zem?elí na otravu
- Zavra?dění diplomaté