女子上门推销按摩器 老人花1680元买个"三无产品"
| Lucemburkové | |
|---|---|
 | |
| Země | |
| Mate?ská dynastie | Limburkové |
| Zakladatel | Ermesinda Lucemburská |
| Myticky zakladatel | víla Meluzína |
| Konec vlády | 1437 |
| Vym?ení po me?i | Zikmund Lucembursky |
| Vym?ení po p?eslici | Eli?ka Zho?elecká |
| Poslední vládce | Zikmund Lucembursky |
| Sou?asná hlava | není (rod vym?el) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Lucemburkové byli vládnoucí dynastií ve Svaté ?í?i ?ímské a v ?eském království ve 14. a první polovině 15. století. Nejvyznamněj?ím panovníkem byl Karel IV.
Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství. Lucemburkové získali roku 1308 ?í?skou korunu a vládli v ?í?i do roku 1437 (s vyjimkou let 1313–1346 a 1400–1410). Po vym?ení P?emyslovc? po me?i (1306) se stali druhou ?eskou královskou dynastií. Zemím Koruny ?eské vládli v letech 1310–1437. V letech 1373–1415 dr?eli Braniborsko, v roce 1387 získali uhersky tr?n. Dynastie vym?ela smrtí Zikmunda Lucemburského.
P?vod a mocensky r?st
[editovat | editovat zdroj]
Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové sv?j p?vod od bájné víly Meluzíny. Skute?nou zakladatelkou rodu v?ak byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 – 1247), jediny potomek hraběte Jind?icha IV. Slepého. Lucemburkové pocházejí z jejího man?elství s Walramem, hrabětem Limburskym (proto byli někdy ozna?ováni i jako rod limbursky).
P?vodní dr?avou rodu bylo nevelké hrabství lucemburské na západní hranici Svaté ?í?e ?ímské, dnes území velkovévodství Lucemburského a belgické provincie Luxembourg.
Mocensky vzestup Lucemburk? na p?elomu 13. a 14. století souvisel se strategickym spojenectvím s Francií, její? zájmy v ?í?i zastupovali. Prvním úspěchem bylo zvolení Balduina Lucemburského na stolec trevírského kurfi?ta – arcibiskupa. Ten se tak stal jedním z nejmocněj?ích mu?? ?í?e.
Roku 1308 se rodu lucemburskych hrabat dostalo největ?í cti: Jind?ich VII. Lucembursky byl po násilné smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v ?ímskoněmecké ?í?i. Poté, co roku 1306 vym?eli P?emyslovci, byl Jind?ichovi roku 1309 nabídnut ?esky tr?n pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned t?i nástupnické principy: otec mu udělil ?echy v léno, o?enil se s Eli?kou P?emyslovnou a ?lechta ho uznala za krále. Kariéra Janova otce byla krátká a oslnivá: roku 1312 byl korunován císa?em, ale o rok později zem?el. Jan Lucembursky v ?eskych zemích z?stal cizincem, poslou?ily mu ov?em jako odrazovy m?stek pro vyrazné ovlivňování evropské politiky.
Zlaty věk
[editovat | editovat zdroj]Jan?v syn Karel IV. se jako první ?esky král stal císa?em Svaté ?í?e ?ímské. Praha se stala vedle ?íma a Pa?í?e p?ední evropskou metropolí. Po zalo?ení Nového Města pra?ského a roz?í?ení Men?ího Města pra?ského (Malé Strany) se stala t?etím největ?ím městem Evropy (po ?ímě a Konstantinopoli). Vznikla zde nejstar?í univerzita na sever od Alp a na vychod od Ryna (nejstar?í univerzita ve Svaté ?í?i ?ímské). Doba panování Karla IV. a Václava IV. znamenala největ?í rozkvět ?eského království v?bec.
Boje o moc
[editovat | editovat zdroj]
Podle závěti svého otce udělil Karel IV. mlad?ímu bratrovi Janu Jind?ichovi v léno Moravu a pamatoval na v?echny své p?íbuzné. V té době bylo lucemburské p?íbuzenstvo po?etné, co? se brzy mělo změnit. Karel měl t?i syny: Václava IV., Zikmunda a Jana Zho?eleckého; Jan Jind?ich rovně? t?i: Jo?ta, Prokopa a Jana Soběslava. Po smrti Karla a Jana Jind?icha se stupňovala rivalita Václava IV. a Zikmunda, morav?tí bratranci zase bojovali mezi sebou o vládu nad Moravou a zapojovali se i do boj? o ?esky tr?n. O císa?sky tr?n bojovaly obě větve zároveň: Václav IV., Zikmund a Jo?t Moravsky, a s nimi Wittelsbach Ruprecht Falcky. ?Vítězem“ se stal Zikmund, ktery v?echny své rivaly p?e?il o mnoho let. Vládu v ?echách ale mohl nastoupit a? po skon?ení válek s husity. Zem?el jako poslední legitimní Lucemburk ve Znojmě 9. prosince 1437.
Nástupnictví
[editovat | editovat zdroj]Císa? Zikmund za nástupce ur?il man?ela své jediné dcery Albrechta, po Albrechtově brzké smrti tituly zdědil jejich jediny syn Ladislav Pohrobek. ?ímská koruna p?e?la na Habsburky, kte?í si ji s p?estávkami udr?eli a? do roku 1806. V ?eském a uherském státě aristokracie po Pohrobkově smrti odmítla nástupnictví dal?ích p?íbuznych a zvolila si krále ze svého st?edu (Ji?í z Poděbrad a Matyá? Korvín), po jejich smrti se ale navrátila k Vladislavovi II. Jagellonskému, vnukovi Albrechta II. a pravnukovi císa?e Zikmunda.
Poslední Lucemburk po me?i byl z?ejmě Ji?í Lucembursky, neman?elsky syn markraběte Prokopa, ktery zem?el jako benediktinsky mnich v klá?te?e v Monte Cassinu roku 1457. Jako levobo?ek ale neměl právo nástupnictví, a tak ho historie témě? nep?ipomíná.
Vedle lucemburské dynastie ov?em existovala dal?í linie rodu Lucemburk?, potomk? bratrance císa?e Jind?icha, která p?e?ila královskou linii o mnoho staletí, a na kterou upomíná nap?íklad slavny Lucembursky palác v Pa?í?i. Proto?e k oddělení obou větví do?lo dlouho p?ed nástupem Lucemburk? na ?esky tr?n, neměla tato větev rodu samoz?ejmě nástupnické právo a do na?ich dějin témě? nezasáhla. Vládla nap?. v Ligny, Saint-Pol nebo Brienne. K vym?ení této větve po me?i do?lo roku 1616 smrtí Jind?icha, hraběte z Ligny, jeho? otec získal titul vévoda z Piney, ale poslední mu?sky potomek uznaného levobo?ka Antoina, ?Bastarda z Brienne“, Jan III. ze Chapelle zem?el roku 1670. Stejně jako u Habsburk? se jméno pou?ívalo i nadále ve spojení s jinym rodem nap?. Montmorency-Luxembourg.
Seznam Lucemburk? vládnoucích v ?eskych zemích
[editovat | editovat zdroj]_as_King_of_Bohemia_and_Count_of_Luxembourg.svg)
- Jan Lucembursky (1310–1346)
- Karel IV. – ?ímsky císa? (1346–1378) (vlastnil Karl?tejn)
- Václav IV. – ?ímsky král (1378–1419)
- Zikmund Lucembursky – ?ímsky císa? (1433–1437) a uhersky král (1420–1437)
Morav?tí Lucemburkové
[editovat | editovat zdroj]- Jan Jind?ich
- Jo?t Lucembursky, té? ?ímsky král
- Jan Soběslav Lucembursky
- Prokop
- Dá se ?íct i Karel IV. Lucembursky, Jan.
Dal?í známí Lucemburkové
[editovat | editovat zdroj]- Václav Lucembursky
- Jind?ich VII. Lucembursky
- Balduin Lucembursky, arcibiskup a ?í?sky kurfi?t
- Jan Zho?elecky
- Eli?ka Zho?elecká
- Anna Lucemburská
Rodokmen
[editovat | editovat zdroj]- Walram III. Limbursky ∞ Ermesinda Lucemburská
- Jind?ich V. Lucembursky
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARTL, Július, a kol. Prvy cisár na uhorskom tróne : Slovensko v ?ase polstoro?nej vlády uhorského, ?eského, lombardského a nemeckého krá?a a rímského císara ?igmunda Luxemburského, syna Karola IV. Bratislava: Literárne informa?né centrum, 2001. 375 s. ISBN 80-88878-57-8. (slovensky)
- BARTL, Július, a kol. ?igmund Luxembursky. Budmerice: Rak, 1996. 102 s. ISBN 80-85501-11-2. (slovensky)
- BAUM, Wilhelm. Císa? Zikmund : Kostnice, Hus a války proti Turk?m. Praha: Mladá fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7.
- BOBKOVá, Lenka; ?MAHEL, Franti?ek, a kol. Lucemburkové : ?eská koruna uprost?ed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7.
- BOBKOVá, Lenka. územní politika prvních Lucemburk? na ?eském tr?ně. ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 1993. 318 s. ISBN 80-7044-067-8.
- ?ECHURA, Jaroslav. ?eské země v letech 1310-1378 : Lucemburkové na ?eském tr?ně I. Praha: Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.
- ?ECHURA, Jaroslav. ?eské země v letech 1378-1437 : Lucemburkové na ?eském tr?ně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- ?ECHURA, Jaroslav; ??REK, Václav. Lucemburkové : ?ivotopisná encyklopedie. ?eské Budějovice: Veduta, 2012. 260 s. ISBN 978-80-86829-69-2.
- GADE, John Allyne. Luxembourg in the Middle Ages. Luxembourg: E. J. Brill, 1951. 251 s. (německy)
- HOENSCH, J?rg Konrad. Lucemburkové : pozdně st?edověká dynastie celoevropského vyznamu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5.
- KAVKA, Franti?ek. Vláda Karla IV. za jeho císa?ství (1355–1378). I. díl, (1355-1364). Praha: Karolinum, 1993. 252 s. ISBN 80-7066-695-1.
- KAVKA, Franti?ek. Vláda Karla IV. za jeho císa?ství (1355–1378). II. díl, (1364-1378). Praha: Karolinum, 1993. 292 s. ISBN 80-7066-760-5.
- KAVKA, Franti?ek. Karel IV. : historie ?ivota velkého vlada?e. Praha: Mladá fronta, 1998. 361 s. ISBN 80-204-0753-7.
- KAVKA, Franti?ek. ?ty?i ?eny Karla IV. : královské sňatky. Praha ; Litomy?l: Paseka, 2002. 189 s. ISBN 80-7185-493-X.
- KAVKA, Franti?ek. 5. 4. 1355 - korunovace Karla IV. : císa?em Svaté ?í?e ?ímské. Praha: Havran, 2002. 117 s. ISBN 80-86515-10-9.
- KAVKA, Franti?ek. Poslední Lucemburk na ?eském tr?ně : králem uprost?ed revoluce. Praha: Mladá fronta, 1998. 290 s. ISBN 80-204-0680-8.
- MEZNíK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310-1423. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0.
- SEIBT, Ferdinand. Karel IV. : císa? v Evropě (1346 – 1378). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 524 s. ISBN 80-7106-265-0.
- SPěVá?EK, Ji?í. Král diplomat : Jan Lucembursky 1296-1346. Praha: Panorama, 1982. 276 s.
- SPěVá?EK, Ji?í. Jan Lucembursky a jeho doba 1296-1346 : k prvnímu vstupu ?eskych zemí do svazku se západní Evropou. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1994. 658 s. ISBN 80-205-0291-2.
- SPěVá?EK, Ji?í. Karel IV. : ?ivot a dílo (1316–1378). Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. 721 s.
- SPěVá?EK, Ji?í. Václav IV. 1361-1419 : k p?edpoklad?m husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.
- ?AROCHOVá, Gabriela V. 1. 9. 1310 - Eli?ka P?emyslovna a Jan Lucembursky : sňatek z rozumu. Praha: Havran, 2002. 163 s. ISBN 80-86515-15-X.
- ?TěPáN, Václav. Moravsky markrabě Jo?t (1354-1411). Brno: Matice moravská, 2002. 828 s. ISBN 80-86488-05-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo Lucemburk ve Wikislovníku- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Lucemburkové na Wikimedia Commons
- Rodokmen
- Rodokmen na royal-history Archivováno 17. 5. 2006 na Wayback Machine.
- Rodokmen Lucemburk? a dal?ích vyznamnych rod?
- Ermesinda - pramáti rodu Lucemburk?
- Lucembur?tí brat?i aneb cesta za císa?skou korunou
- Jan Lucembursky - ?ást I.
- Jan Lucembursky - ?ást II: Král a jeho páni
- ?esky stát v době Lucemburk? Archivováno 16. 6. 2007 na Wayback Machine.
- Lucemburkové v triforiu sv. Víta Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
