上海：打响“一网通办”政务服务品牌

Noricum (la) Regnum Noricum (la) ←  200 p?. n. l.?– 2. století?  →
Geografie ?ímská ?í?e kolem roku 120, tmavě zvyrazněna provincie Noricum
Hlavní město	Noreia (Norické království) Virunum (provincie Noricum)
Obyvatelstvo
Národnostní slo?ení	Keltové (Norikové–tj. Tauriskové), Panonové, ?ímané
Jazyky	kelt?tina, latina
Nábo?enství	keltsky polyteismus, ?ecko-?ímsky polyteismus, k?es?anství
Státní útvar
Státní z?ízení	kmenová konfederace, ?ímská provincie
Mate?ská země	?ímská ?í?e ?ímská ?í?e
Státní útvary a území
P?edcházející Tauriskové Následující Avarská ?í?e

百度 叙利亚动荡中的硝烟，在漫长的历史长河中，这些民族，或被融合，或消失，或成为族群弱小的民族，居于一偶，在历史舞台上的失宠，这些存在过的帝国，大多都湮灭在历史的风尘中，其文化也只余为数不多的几处还未被岁月和战火吞噬的的遗址，供后人追寻。

Noricum bylo keltské království (latinsky Regnum Noricum), p?esněji federace t?inácti keltskych a ilyrskych kmen?, je? byla později za?leněna do ?ímské ?í?e jako její provincie. Zahrnovalo vět?inu území dne?ního Rakouska, ?ást Slovinska a jihovychodní cíp Bavorska. Na západě sousedila tato země s Raetií, na vychodě s Panonií a na jihozápadě s P?edalpskou Galií. Na severu sahalo území království a? za ?eku Dunaj, která se stala severní hranicí Norica teprve po jeho trvalém za?lenění do ?ímského impéria.

Dějiny

Raná historie

Archeologicky pr?zkum hrob? a solnych dol? v Hallstattu prokázal, ?e se zde v dávnych dobách vyvíjela pozoruhodně vyspělá civilizace. Hallstattské hroby obsahují zbraně a ornamenty z doby bronzové stejně jako z doby ?elezné. Podle některych teorií mohlo byt Noricum a některé dal?í okolní oblasti pravlastí Homérovych Acháj?. P?vodní obyvatelstvo z období hal?tatské kultury tvo?ili z?ejmě Panonové (lid sp?ízněny s Ilyry). Ti později splynuli s r?znymi keltskymi kmeny, které sem dorazily někdy po roce 450 p?. n. l. z nyněj?ího jihozápadního Německa a mezi nimi? zaujímali v?d?í postavení Tauriskové (Taurisci). Noricum v těchto dobách slou?ilo Kelt?m jako základna k invazím do Pádské ní?iny a na Apeninsky poloostrov.

?ímané u?ívali pro Taurisky pojmenování Norikové (Norici), p?i?em? tento pojem (odvozeny z hlavního sídla Taurisk?, je? se nazyvalo Noreia) vztahovali i na v?echny ostatní norické kmeny. P?esná poloha města Noreie z?stává dodnes neznámá. Podle některych názor? se v?ak nacházelo poblí? dne?ní ?tyrské obce Neumarkt in Steiermark.

Království

Zhruba kolem roku 200 p?. n. l. se Tauriskové postavili do ?ela svazku t?inácti keltskych a ilyrskych kmen?, ?ím? byl polo?en základ Norickému království (Regnum Noricum), které tak p?edstavuje první politicky útvar vznikly na rakouské p?dě. Na po?átku 2. století p?. n. l. se díky dokonalej?ím osevním metodám a technologickému pokroku vyrazně zvy?il po?et obyvatel Norica. Av?ak ji? kolem roku 186 p?. n. l. se projevil vá?ny nedostatek p?dy, co? p?imělo asi 12 000 Taurisk? a Boj? k odchodu na jih. Tito barba?i p?ekonali Alpy a usadili se v údolí Pádu na pob?e?í sou?asného Benátska. Av?ak ?ímané nechtěli, aby na italskou p?du zasahovaly jiné národy a vybudovali zde v roce 181 p?. n. l. novou kolonii Aquileiu, která brzy nabyla velkého vyznamu jako tranzitní místo pro obchod s oblastmi na severu. Taurisci byli nuceni vrátit se zpět do svych zemí, p?i zachování p?átelského vztahu s ?novymi sousedy“ ?ímany. D?kazem toho je pozděj?í ?ádost o ?ímskou pomoc proti invazi kmen? Kimbr? a Teuton? s následnym st?etem u Noreia v roce 113 p?. n. l.

P?ivábeni obchodními mo?nostmi a nerostnym bohatstvím Norik? navázali s nimi ?ímané p?átelské vztahy, ?ím? získali p?ístup k vyznamnym nalezi?tím ?elezné rudy v Noricu. Podle Liviova popisu vyjednávalo pry kolem roku 170 p?. n. l. ?ímské poselstvo s norickym králem Cincibilem, ktery ?íman?m zaru?il hospitium publicum (?pohostinné p?átelství“). Tím byly utu?eny vzájemné obchodní svazky a posílen ?ímsky vliv v oblasti. V tomto období prosperity vznikala v Noricu první opevněná oppida a rovně? byly ra?eny mince podle ?eckého vzoru.

Někdy mezi léty 120 a? 115 p?. n. l. pronikaly do Norica migrující germánské kmeny Kimbr? a Teuton?, které se ji? p?edtím st?etly s Boji v ?eské kotlině (Boiohaemum) a se Skordisky na Balkáně. Tvá?í v tvá? této hrozbě se Tauriskové obrátili na ?ímany se ?ádostí o pomoc. Ov?em vyslané ?ímské vojsko, jemu? velel konzul Gnaeus Papirius Carbo bylo rozdrceno v bitvě u Noreie nedaleko dne?ního města Klagenfurt v Rakousku. Kimbrové nevyu?ili svoje vítězství a ustoupili z Norica směrem na západ.

Několik desetiletí poté byli v d?sledku tlaku germánského kmene Svéb? uvedeni do pohybu kelt?tí Bojové, kte?í se zmocnili oblastí severně a severozápadně od Norica. Kolem roku 58 p?. n. l. se Bojové pokusili Noricum dobyt, utrpěli v?ak ni?ivou porá?ku. I p?esto ale ohro?ovali provincii Noricum je?tě několik dal?ích let, ne? byla jejich ?í?e kone?ně vyvrácena Dáky. V roce 49 p?. n. l. odeslal král Voccio Caesarovi 300 ?lechtic?, kte?í v ?adách jízdy p?ispěli k Caesarově vítězství v ob?anské válce. Po definitivní porá?ce Boj? expandovalo norické království do povodí st?edního Dunaje. Moc Norica v tomto období sahala a? do oblasti Vídeňské pánve a po odra?ení útoku Dák? také do sou?asného západního Ma?arska. Norik?m se tak poda?ilo vybudovat poslední mocny keltsky politicky celek.

?ímská provincie

?ímské provincie za vlády císa?e Hadriána (r. 117–138 n. l.) v?etně rozmístění posádek legií

Noricum se po dlouhou dobu tě?ilo nezávislosti pod vládou vlastních král?. Koncem 1. století p?. n. l. ale Norikové napadli spole?ně s Panony Histrii, p?i?em? byli odra?eni prokonzulem Illyrica Publiem Siliem. Po smrti krále Voccia bylo Noricum v roce 15 p?. n. l. ustaveno klientskym královstvím ?íma. ?ímané ho nazyvali provincií, t?eba?e si i nadále uchovávalo ur?itou omezenou svébytnost. Skute?nou ?ímskou provincií pod správou císa?ského prokurátora se Noricum stalo teprve někdy po roce 40 n. l. za vlády Claudia.

V následujících staletích bylo Noricum jako pohrani?ní území ?í?e protkáno hustou sítí silnic, o ?em? svěd?í ?etné nálezy milník? a jiné archeologické objevy. To spolu s budováním kolonií napomohlo postupné romanizaci zdej?ích Kelt?. Z?ejmě nejd?le?itěj?í komunikace spojující ?ím s táborem Carnuntum (dne?ní Petronell-Carnuntum na b?ehu Dunaje jihozápadně od Hainburgu an der Donau) vedla z Aquileia p?es města Emona (dne?ní Lublaň), Celeia (Celje) a Poetovio (Ptuj). Carnuntum p?vodně nále?elo k Noricu, av?ak v roce 6 n. l. bylo spole?ně s Vídeňskou pánví p?ipojeno k provincii Panonii. Strategicky velmi vyznamná byla také silnice táhnoucí se z panonské Vindobony (Vídeň) podél toku Dunaje směrem na západ do Lauriaca a dále do Raetie. Nejvyzna?něj?ími městy a koloniemi Norica v ?ímské etapě jeho dějin bylo Virunum (dne?ní Maria Saal poblí? Klagenfurtu), Celeia (Celje), Juvavum (Salcburk) a Lauriacum (Enns).

Podobně jako sousední Raetie zaujímalo také Noricum po celou dobu existence ?ímské ?í?e postavení p?edsunuté obranné linie Itálie v??i vpád?m germánskych kmen? zpoza Dunaje. ?ímané vybudovali ?adu pevností (Limes Romanus), které st?e?ily b?ehy Dunaje a alpské pr?smyky. Na po?átku markomanskych válek (166–180) umístil Marcus Aurelius do této provincie jednu ?ímskou legii (Legio II Italica Pia) spolu s po?etnymi pomocnymi sbory. Tyto vojenské síly zde od této doby měly své stálé sídlo. Velitel legie p?sobil zároveň jako místodr?itel provincie.

Za vlády Diocletiana bylo Noricum na konci 3. století rozděleno do dvou provincií: Noricum ripense (?pob?e?ní Noricum“, severní ?ást p?i ?ece Dunaji) a Noricum mediterraneum (?vnitrozemní Noricum“, ji?něji polo?eny a hornatěj?í region). Obě tyto provincie spadaly do ilyrské diecéze, která byla sou?ástí italské prefektury. V d?sledku pozvolného ?í?ení k?es?anství bylo v Noricu zalo?eno několik biskupství, která v?ak zanikla v období zmatk? během stěhování národ?. Po zhroucení západo?ímské ?í?e se v Noricu je?tě nějaky ?as udr?el ?ímsky správní systém, ktery do ur?ité míry p?etrval a? do p?íchodu Avar? a Slovan?.

Na konci 5. století pat?ila vět?ina země Ostrogot?m; severozápadní ?ást si zachovala název Noricum. Na konci 6. století se v ji?ním Noricu usadili Slované a vytvo?ili kní?ectví Karantanija; severovychod byl a? do za?átku 9. století ovládán Avary.

Hospodá?ství

Noricum byla hornatá země s poměrně chudou p?dou, oplyvala v?ak hojnymi nalezi?ti ?elezné rudy (hematit). Tímto materiálem zásobovalo kovárny a zbrojní manufaktury v Panonii, Moesii a severní Itálii. Proslulou norickou ocel u?ívali ?ímané k vyrobě kvalitních a ceněnych zbraní. Obyvatelé Norica byli state?ní a bojovní lidé, kte?í se spí?e ne? zemědělství věnovali pastevectví skotu. Po obsazení ?ímany byly místní hluboké lesy vykáceny a ba?iny odvodněny, ?ím? byla vyrazně zvy?ena úrodnost země. Rovně? zde byly objeveny lo?iska zlata, st?íbra, olova, zinku a jedlé soli.

Odkazy

Reference

V tomto ?lánku byly pou?ity p?eklady text? z ?lánk? Noricum na německé Wikipedii a Noricum na anglické Wikipedii.

Související ?lánky

• ?ímské provincie
• Austria Romana

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Noricum na Wikimedia Commons
• Noricum (stránky Antika) Archivováno 30. 10. 2007 na Wayback Machine.
• Noricum, r?mische Provinz Archivováno 29. 12. 2007 na Wayback Machine. (německy)

Autoritní data	Biblio: 196448f2-7b16-410f-8bcd-3560aadb19a4 GND: 4042608-7 LCCN: n82032234 NLI: 987007559886505171 PLWABN: 9810660853605606 SUDOC: 02758013X VcBA: 497/465 VIAF: 126687778 WorldCat Entities: E39PBJqBmhb3PPC3y4JcWKbw4q

Portály: Rakousko | Slovinsko