推进旅游大发展 三亚国际旅游智库北京签约
_Falaise.jpg)
Normané (normansky: Normaunds; francouzsky Normands; latinsky Nortmanni/Normanni; starou sever?tinou: Noremaer) jsou etnická skupina, která vznikla kontaktem mezi severskymi vikinskymi osadníky z francouzského regionu, ktery po nich nese jméno Normandie, a domorodymi Franky a Galoromány.[1][2] Normanská dynastie měla zásadní politicky, kulturní a vojensky dopad na st?edověkou Evropu a Blízky vychod.[3][4] Zejména se jedná o Anglii, ji?ní Itálii a k?i?ácké státy.
P?íchod Norman?
[editovat | editovat zdroj]Zalo?ení osad v Západofranské ?í?i následovalo po sérii nájezd? na francouzské pob?e?í hlavně z Dánska – i kdy? některé pocházely také z Norska a ?védska – a získalo politickou legitimitu, kdy? vikinsky v?dce Rollo souhlasil s p?ísahou věrnosti západofranskému králi Karlu III. po obléhání Chartres v roce 911 n. l.[5] Král se tímto zp?sobem pokusil ?e?it problém rozpínavosti a dravosti Norman?. Prolínání severskych osadník? a domorodych Frank? a Galoromán? v Normandii p?ineslo v první polovině 10. století etnickou a kulturní ?normanskou“ identitu, která se v pr?běhu staletí dále vyvíjela.[6]
| ? | ... Karel dohnán strachem dal jim k obyvání zemi, která, kdy? se uvázali v její dr?ení, podle Norman? obdr?ela jméno Normandie... | “ |
| — Helmold z Bosau[7] | ||
Charakteristika Norman?
[editovat | editovat zdroj]Normani byli známí svym bojovym duchem a nakonec svou katolickou zbo?ností a stávali se p?edstaviteli katolické ortodoxie románské komunity.[5] P?vodní sever?tí osadníci p?ijali galorománsky jazyk západofranské ?í?e, ve které se usadili. Jejich staronormansky dialekt se stal známym jako norman?tina, co? je d?le?ity literární jazyk, kterym se dodnes mluví v některych ?ástech Normandie (dialekty Cotentinais a Cauchois) a na nedalekych Normanskych ostrovech (jèrriais a dgèrnésiais). Normandské vévodství, které zalo?ili na základě smlouvy s francouzskou korunou, bylo velkym lénem st?edověké Francie a za vlády Richarda I. Normandského bylo ve feudálním p?sobení vytvo?eno soudr?né a impozantní kní?ectví.[8][9] Na konci vlády Richarda I. Normandského v roce 996 (p?íjmení ?Richard sans Peur“, co? znamená ?Richard Nebojácny“), byli potomci severskych osadník? provincie podle Cambridge Medieval History (svazek 5, kapitola XV) ?nejen k?es?ané, ale p?edev?ím Francouzi“.[10]
Normani jsou známí jak pro svou kulturu (jedine?ná románská architektura a hudební tradice), tak pro vyznamné vojenské úspěchy a inovace. Vyrazně ovlivnili také dějiny St?edozemí. Expedice pod vedením vévody Viléma Dobyvatele vedla k normanskému dobytí Anglie, kterou získali roku 1066 v bitvě u Hastingsu, a Vilém Dobyvatel se stal anglickym králem.[11] V roce 1072 napadl Vilém Dobyvatel Skotsko a král Malcolm III. se mu byl nucen podrobit. Normané té? usilovali o vládu ve Walesu a v Irsku. Normanské a anglo-normanské síly od po?átku jedenáctého do poloviny 13. století p?ispěly ke ?panělské reconquistě.[12]
Normansky kulturní a vojensky vliv se roz?í?il z těchto novych evropskych center do k?i?áckych stát? na Blízkém vychodě, kde kní?e Bohemund z Tarentu v Levantě zalo?il Antiochijské kní?ectví, dále do Skotska a Walesu ve Velké Británii, do Irska a na pob?e?í severní Afriky a na Kanárské ostrovy. Dědictví Norman? dnes p?etrvává prost?ednictvím regionálních jazyk? a dialekt? ve Francii, Anglii, ?panělsku, Québecu a na Sicílii a také prost?ednictvím r?znych kulturních, soudních a politickych opat?ení, která zavedli na svych dobytych územích.[4][13]
Normané by neměli byt zaměňováni s vikingy – skandinávskymi nájezdníky, pleniteli Anglie a zakladateli ruskych kní?ectví.
Geoffrey Malaterra (benediktinsky mnich a kroniká? z 11. století) Normany charakterizoval jako vyzna?ující se svou prohnaností, pohrdající odkazy svych p?edk? v naději na dal?í veliká vítězství.
Normané a Normandie
[editovat | editovat zdroj]Zeměpisně se Normandie nachází v p?ibli?ně tych? místech, jako stará církevní provincie Rouen, která se nazyvala Brittanica Nova stejně jako západní Flandry. Toto území nemělo p?irozenou hranici, proto p?edtím tvo?ilo administrativní celek. Historicky bylo obyvatelstvo p?evá?ně francouzské. V oblasti se také natrvalo usadili vikin?tí osadníci, kte?í za?ali oblast osidlovat kolem roku 880 a kte?í byli rozděleni mezi malou kolonii ve vychodní Normandii a o něco vět?í usedlost v západní Normandii.
Během 10. století se za?aly mno?it p?ípady zkázonosnych nájezd? viking? ze severu, pronikajících po ?ekách hluboko do vnitrozemí Galie, které se za?aly stávat jejich ?astym tábo?i?těm. S sebou si vikingové brali i své ?eny i osobní majetek. ?ást viking? se zde trvale usadila, jejich pohanské zvyky byly později nahrazeny k?es?anstvím a vikingové té? p?ijali také galorománsky jazyk místních obyvatel. Po jedné ?i dvou generacích se ji? potomci vikinskych nájezdník? ni?ím neli?ili od zdej?ího francouzského obyvatelstva.
Normané si v Normandii osvojili sílící feudální systém a stejně jako Normané v Anglii, tak také Normané v severní Francii zaujali své místo ve spole?enském ?eb?í?ku. Norman?tí vále?níci se zcela li?ili od místní francouzské aristokracie, která mohla leckdy vysledovat sv?j p?vod a? do karolinské doby, zatímco Normané z?ídkakdy dokázali vystopovat své p?edky do doby p?ed po?átek 11. století. Vět?ina rytí?? z?stávala chudá a la?ná po p?dě. Rytí?stvo v dobách p?ed k?í?ovymi vypravami pat?ilo k nízké spole?enské t?ídě a rytí? byval ?asto jen profesionální voják a jedinym jeho majetkem byl jeho k?ň. Mnoho anglickych a francouzskych Norman? se proto horlivě p?ipojilo k my?lence k?í?ové vypravy.
Normanské vyboje
[editovat | editovat zdroj]Normané v Anglii
[editovat | editovat zdroj].JPG)
Normané měli kontakty s Anglií ji? ve svych ranych dějinách. Vikingové nejen pusto?ili anglické b?ehy, ale obsadili vět?inu d?le?itych p?ístav? na druhé straně Laman?ského kanálu. Tento vztah byl nakonec stvrzen i krví – svatbou sestry vévody Richarda II. Normandského s anglickym králem Ethelredem II. Roku 1013 byl Ethelred II. nucen uprchnout do Normandie ke svému ?vagrovi Richardovi, kam ho vyhnaly vikinské vypravy do Anglie, které vedl dánsky král Sweyn Forkbeard, a Ethelred z?stal ve Francii t?i roky. Kdy? se nakonec Eduard III. Vyznava? roku 1041 vrátil z otcova exilu na pozvání svého nevlastního bratra Hardiknuta do Anglie, p?inesl s sebou také vysokou normanskou vzdělanost. S Eduardem III. Vyznava?em p?i?lo do Anglie také mnoho normanskych ú?edník? a bojovník?. Král najal men?í po?et Norman? a nechal z nich postavit anglické jezdectvo. Tato koncepce nikdy úplně nezako?enila, ale je typickym p?íkladem krok? Eduardovy vlády. Jmenoval Roberta z Jumièges arcibiskupem v Canterbury a Ralfa Bázlivého hrabětem z Herefordu. Eduard III. pozval v roce 1051 svého ?vagra Eustacha II. z Boulogne na sv?j dv?r do Londyna. Tato událost měla za následek dosud největ?í z ranych konflikt? mezi Anglosasy a Normany, ktery skon?il exilem hraběte Godwina z Wessexu.
Roku 1066 nejslavněj?í normansky vévoda Vilém I. Dobyvatel dobyl Anglii. P?i?ed?í Normané pak nahradili Anglosasy jako vládnoucí vrstvu obyvatelstva. Po odeznění po?áte?ní vlny odporu v??i Norman?m se tyto dvě populace za?aly vzájemně mísit, za?aly kombinovat své zvyky a tradice. Normané se poté ztoto?nili jako Anglo-Normané a v?echny rozdíly definitivně vymizely v pr?běhu stoleté války, kdy se anglo-normanská aristokracie identifikovala jako anglická. Jazyk Anglo-Norman? byl zna?ně odli?ny od francouz?tiny. Jazyky Anglosas? a Anglo-Norman? se promíchaly a vytvo?ily st?edověkou angli?tinu.
Nakonec poté, co bylo pro anglickou korunu ztraceno Normandské vévodství, a?koliv ostrovy v Laman?ském pr?livu Anglie udr?ela a několikrát se změnila vládnoucí dynastie, bylo spojení s Francií dlouho udr?ováno. Anglická ?lechta byla ?ástí samostatné francouzsky mluvící kultury a mnozí měli svá území na francouzské straně Laman?ského pr?livu a p?itom byli leníky král? Francie i Anglie. Angli?tí králové ovládali ?ásti (?asto velké ?ásti) francouzského území na evropské pevnině. Ani st?edověcí angli?tí králové nezapomínali na vlastnictví Normandie. Král Richard I. Lví srdce je ?asto pova?ován za ztělesnění st?edověkého anglického krále, ale ve skute?nosti trávil více ?asu v Akvitánii nebo na k?í?ové vypravě, ne? v Anglii. Richard Lví srdce ani nebyl vychován v anglickém jazyce. Ani ?ádny jiny král a? do Richarda II. nebyl anglickym rodilym mluv?ím. Vět?ina st?edověkych anglickych král? si dělala nároky na francouzsky tr?n.
Normané ve Skotsku
[editovat | editovat zdroj]
Jeden z uchaze?? o anglicky tr?n a rival Viléma I. Dobyvatele, Edgar ?theling, kdy? anglickou korunu nezískal, odplul nakonec do Skotska. Skotsky král Malcolm III. se o?enil s Edgarovou sestrou Margaret a stal se Vilémovym nep?ítelem, ktery se u? za?al s Malcolmem p?ít o ji?ní hranice Skotska. Roku 1072 se vojsko Viléma Dobyvatele vylodilo ve Skotsku a Vilém postupoval po sou?i a? k Abernethy, kde se setkal se svym lo?stvem. Malcolm III. se Vilémovi podrobil, slíbil mu věrnost a vydal svého syna Duncana jako rukojmí, ?ím? rozpoutal spory o to, zdali je skotská koruna ve vlastnictví anglického krále.
Normané dále p?icházeli do Skotska, budovali zde své hrady a zakládali ?lechtické rody, ze kterych vze?li budoucí králové jako nap?íklad Robert Bruce. Král David I. byl svolny k uvedení Norman? a normanské kultury do Skotska, tomuto procesu se ?íká ?Davidovská revoluce“. Sestra Davida I. se vdala za anglického krále Jind?icha I. a David I. trávil na dvo?e svého ?vagra hodně ?asu, proto?e pot?eboval jeho podporu proti svému nevlastnímu bratrovi Máelu Coluimovi mac Alaxandairovi, za co? Jind?icha podaroval rozsáhlym územím ve Skotsku. Proces ?Davidovská revoluce“ pokra?oval i za vlády Davidovych nástupc?, a nejrozsáhleji za vlády Viléma I. Normanská forma feudalismu se místně ve vět?í ?i men?í mí?e ujala ve vět?ině Skotska.
Normané ve Walesu
[editovat | editovat zdroj]Je?tě p?ed tím, ne? si Normané podrobili Anglii, navázali kontakty také s Walesem. Eduard III. Vyznava? jmenoval vy?e jmenovaného Ralfa Bázlivého hrabětem z Herefordu a pově?il ho bojem s Vel?any. Av?ak tím od té doby ve?kerá normanská snaha na dobytí Walesu nijak nepostoupila. Tak?e se Normané pustili do dlouhého a pomalého dobyvání, během kterého témě? cely Wales stal p?edmětem normanskych zásah?.
Normané v ji?ní Itálii
[editovat | editovat zdroj]Normané se v ji?ní Itálii objevili na po?átku 11. století, kdy o vládu nad ní zápolili Langobardi, Byzantinci a muslimové. Normané zprvu fungovali jako ?oldné?i, a to na více stranách nep?ehledného konfliktu. Dostávali na starost města a pevnosti, a tak pozvolna získávali faktickou moc. Vy??í autority, langobard?tí vévodové, císa? Svaté ?í?e ?ímské ?i pape?, si uvědomovali politicky vyznam Norman? a upevňovali vztahy s nimi tím, ?e jejich reálné moci dodávali oficiální status. Poprvé se tak stalo v roce 1030, kdy Rainulf Drengot obdr?el od neapolského vévody Sergia IV. lenní hrabství v Averse. Zvlá?tě úspě?ny v?ak v tomto ohledu byl normansky rod Hauteville. Roku 1059 podpo?il Robert Guiscard de Hauteville v pape?ském schizmatu Mikulá?e II. proti Benediktu X. Je?tě v tém?e roce pak Robert Guiscard uzav?el s Mikulá?em II. konkordát v Melfi, ktery mu p?inesl vévodsky titul (zároveň se stal pape?skym leníkem) a posvěcení pro teritoriální vyboje rodu Hauteville.
Robert?v bratr Roger tak za?al roku 1061 dobyvat Sicílii na muslimech (Noto, poslední pevnost, padla teprve v roce 1091). V roce 1072 u?inil Robert Guiscard jako?to lenní pán svého bratra Rogera sicilskym hrabětem. Roger p?i vládě nad svym panstvím respektoval jeho multietnicky charakter (kromě muslim? tam ?ili i ?ekové a ?idé) a nerozpakoval se p?evzít ani muslimsky systém správy. Tolerantní p?ístup patrně p?ispěl k tomu, ?e po Rogerově smrti v roce 1101 nepropukly na Sicílii nepokoje a ostrov z?stal v rukou Rogerovy větve rodu Hauteville. Jeho syn Roger II. p?ivedl panství k v?estrannému rozkvětu – podmanil si normanská území na pevnině a v roce 1130 získal královsky titul. I kdy? se na něm dohodl se vzdoropape?em Anakletem II. a popudil tak pape?e Inocence II., byl dostate?ně suverénní, aby v roce 1139 dosáhl s pape?em v San Germanu smíru a mohl si královsky titul ponechat.
V roce 1189, smrtí Viléma II., vym?eli norman?tí sicil?tí králové po me?i a koruna p?e?la v rámci dohod na Jind?icha VI. ?taufského, jeho? man?elkou byla Konstancie, dcera Rogera II.[14]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ R. Allen Brown 1984, s. 18: "The first Viking settlers in Normandy, it is agreed, were predominantly Danish, though their leader, Rollo was of Norse extraction."
- ↑ R. Allen Brown 1984, s. 19: "the Northmen of Normandy became increasingly Gallicized, increasingly Norman we may say, until by the mid-eleventh century they were more French than the French, or, to speak correctly, more Frankish than the Franks."
- ↑ Norman Centuries – A Norman History Podcast by Lars Brownworth [online]. [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ a b The Norman Impact [online]. History Today, 2 February 1986 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Encyclop?dia Britannica. Norman. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Sicilian Peoples: The Normans [online]. Best of Sicily Magazine [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Vyhubení Slovan? pobaltskych. Slovanská kronika bo?ovského kněze Helmholda. Praha: ?olc a ?imá?ek, nakladatelská spole?nost s r. o., 1925. S. 51.
- ↑ SEARLE, Eleanor. Predatory Kinship and the Creation of Norman Power, 840–1066. Berkeley, California: University of California Press, 1988. Dostupné online. ISBN 978-0520062764. S. 89.
- ↑ NEVEUX, Fran?ois. A Brief History of The Normans. London, England: Constable & Robbinson, Ltd, 2008. ISBN 978-1845295233. S. 73–74.
- ↑ J.R. TANNER, C.W. PREVITE-ORTON, Z.N. Brook. Cambridge Medieval History (Volume 5, Chapter XV). [s.l.]: Cambridge University Press
- ↑ Claims to the Throne [online]. BBC, 17 February 2011 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Norman and Anglo-Norman Participation in the Iberian Reconquista c.1018 – c.1248 - Medievalists.net [online]. 24 September 2008 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ What Did the Normans Do for Us? [online]. BBC, 12 February 2012 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ WIHODA, Martin. Království Slunce. Jihoital?tí Normané mezi státy, národy a kulturami. Dějiny a sou?asnost. 2003, ro?. 25, ?ís. 6, s. 12–16. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-04. ISSN 0418-5129. Archivováno 30. 11. 2009 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WIHODA, Martin. Království Slunce. Jihoital?tí Normané mezi státy, národy a kulturami. Dějiny a sou?asnost. 2003, ro?. 25, ?ís. 6, s. 12–16. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-04. ISSN 0418-5129. Archivováno 30. 11. 2009 na Wayback Machine.
