医生和护士长路遇车祸 看看现实版"医者仁心"
Pragmatická sankce byl dokument vydany 19. dubna 1713 ve Vídni císa?em Karlem VI., celym jménem Pragmatická sankce o posloupnosti nejjasněj?ího arcidomu rakouského, v něm? byla ustanovena nedělitelnost habsburskych dr?av a v p?ípadě vym?ení mu?ské linie Habsburk? nástupnictví linie ?enské. Cílem pragmatické sankce bylo zajistit nástupnictví po Karlu VI. jeho vlastním dětem, tedy i jeho dcerám v p?ípadě, ?e by nezanechal mu?ského potomka. V takovém p?ípadě měly mít p?i nástupnictví p?ednost dcery Karla VI. p?ed dcerami jeho p?edch?dc? Josefa I. a Leopolda I.
P?ijetí sankce
[editovat | editovat zdroj]Do roku 1723 uznaly pragmatickou sankci sněmy v?ech zemí habsburské monarchie (?esky sněm 12. ?íjna 1720, moravsky sněm 17. ?íjna 1720, slezsky sněm 25. ?íjna 1720; Chebsko p?ijalo pragmatickou sankci 21. ?íjna 1721).
- 1725 pragmatickou sankci uznal ?panělsky král Filip V. poté, kdy? se Karel VI. vzdal nároku na ?panělsky tr?n.
- 1726 v rámci spole?ného obranného spolku proti Anglii a Francii sankci uznalo Rusko a Prusko.
- Mezi roky 1731 a 1732 sankci uznaly Anglie a Nizozemí (co? vedlo ke zhroucení anglicko-francouzského spojenectví).
- 1733 sasky kurfi?t August III. Polsky potvrdil pragmatickou sankci, proto?e ho Rakousko podporovalo v jeho úsilí o polsky tr?n.
- 1733–1735 ve válce o polské nástupnictví zpochybňovaly Pragmatickou sankci Francie, ?panělsko a Piemont, ov?em Francie ji v rámci vídeňského p?edjarního míru 1735 rovně? potvrdila.
- 1740 po nastoupení Marie Terezie na tr?n za?aly války o rakouské dědictví.
- S podporou Anglie uhájila Marie Terezie své dědictví s vyjimkou Slezska, Parmy a Piacenzy.
- 1748 v cá?ském míru Pragmatickou sankci potvrdily v?echny zú?astněné evropské mocnosti.
Pragmatická sankce z?stala základním zákonem a? do konce monarchie. Datum jejího vyhlá?ení 19. dubna 1713 byvá někdy v historiografii pokládáno za symbolicky po?átek jednotného ?rakouského“ státu.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]V Pragmatické sankci z roku 1713 je nutné oddělit právní formu a obsah od věcného obsahu. Z hlediska práva je Pragmatická sankce novym prvkem zákonodárství v habsburské monarchii, a?koli forma ?sankce“ ?i ?deklarace“ není optimální zp?sob podání v tak záva?né problematice. (Zákon by patrně byl záva?něj?í, ov?em vzhledem ke stále platnym zemskym z?ízením zemí monarchie obtí?něji prosaditelny.) Obsahem není p?íli? p?ekvapivá a? na krátkou zajímavou klauzuli, ?e nástupnictví bude postaveno nově (tak, jak se uvádí vy?e). Pragmatická sankce vyjmenovává star?í právní zakotvení habsburské moci a rodu ve st?edoevropskych stavovskych zemích spojenych personální unií panovníka a centralizovanou správou; mluví o jednotnosti a nedělitelnosti dědi?nych zemí habsburskych. Jedná se zejména o volební revers Ferdinanda I. (1545), dva testamenty Ferdinanda II. (1621, 1635), ktery se v nich poprvé vyjád?il o nedělitelnosti dědi?nych zemí, tajnou dynastickou smlouvu Habsburk? - Pactum mutuae successionis – o nástupnictví po smrti Karla II. ?panělského (smlouva datována 1703), a kone?ně o první verzi zmíněné Pragmatické sankce, ov?em v době, kdy Karel VI. je?tě neměl potomky a nepo?ítal s absencí mu?ského potomka. Dokument měl spí?e zajistit p?ednost Karlovy větve p?i nástupnictví v ?enské linii (oproti smlouvě z roku 1703, která up?ednostňovala nástupnictví z větve jeho bratra císa?e Josefa I. Habsburského, ? 1711), a tím zabránit mo?nému nástupu cizích pretendent? prost?ednictvím Josefovych dcer a sester.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- URFUS, Valentin. 19. 4. 1713: Pragmatická sankce: Rodny list podunajské monarchie. Praha: Havran, 2001. 152 s. ISBN 80-86515-11-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Pragmatická sankce v Ottově slovníku nau?ném ve Wikizdrojích
