佛手柑是什么
_-_BEIC_6353768.jpg)
Stoicismus je filosoficky směr, zalo?eny oficiálně Zénonem z Kitia po?átkem 3. st. p?. n. l. ?lo o nejd?le?itěj?í a nejvlivněj?í směr helénistické filosofie, hlásilo se k němu velké mno?ství vzdělanych mu?? z ?ecka i ?íma. Období stoicismu trvalo a? do roku 529 n. l., kdy císa? Justinián I. nechal zav?ít v?echny filosofické ?koly.
Stoicismus vznikl zvlá?tě z ko?en? u?ení kynického. Stoikové se zabyvali aktivním vztahem mezi kosmickym determinismem a lidskou svobodou, za cestu ke svobodě pova?ovali ?ivot v souladu s p?írodou. U?ení stoik? poznamenalo i pozděj?í filosofii, vliv stoicismu lze nalézt jak u k?es?anskych otc?, tak i v dílech renesan?ních a novověkych myslitel?.
Dějinné okolnosti
[editovat | editovat zdroj]Z filosofickych ?kol, které vznikly ?i p?sobily v době helénistické, má tato ?kola nejdel?í ?ivotnost. Její zvlá?tní ráz je dán právě dobou, v ní? p?sobí. P?sobí toti? v době, kdy ?ekové u? ztratili svou samostatnost, kdy na místo drobnych městskych stát? (polis) nastoupily vět?í státní celky, monarchie. Tehdy se ob?an u? nemohl ú?astnit ve?ejného ?ivota jako d?íve. Nemo?nost uplatnit se v politickém ?ivotě vedla k tomu, ?e ?lověk se zamě?oval více na sebe samého, a v d?sledku toho se místo etiky sociální stále více hlásila ke slovu etika individuální.
Dal?ím vyzna?nym znakem stoicismu je jeho systemati?nost. Stoi?tí myslitelé usilují o vytvo?ení jednotlivé my?lenkové soustavy, kde by v?e do sebe navzájem zapadalo. Tento rys se uplatnil také v pevné organizovanosti ?koly, která kladla velky d?raz i na udr?ování své filosofické tradice. ?í?e stoa mohla ve světě p?sobit rovně? proto, ?e zmizela uzav?enost malych městskych obcí. ?lověk se za?íná cítit sou?ástí vět?ích celk?, ba celého lidstva. Na místo polis nastupuje p?edstava jakési kosmopolis. I ?í?í se sklon ke kosmopolitismu. Světoob?an se cítí p?íslu?níkem celého lidstva, je? vlastně tvo?í jednotu. Rodí se tak i humanismus, nebo? v?ichni lidé jsou tu sp?ízněni. Proto se ke stoi mohou brzy hlásit i cizinci. Hlavní my?lenkou, jí? ve stoickém systému v?echno slou?í, je samo pojetí filosofie jako návodu k dosa?ení bla?eného ?ivota. Ideálem je mudrc. Jen moudrostí lze dosáhnout bla?enosti.
P?vod slova a základní postuláty
[editovat | editovat zdroj]Název vychází ze zdobeného sloupo?adí – stoa poikilé (stoa-sloup, poikilos-barevny) – znamená zdobené sloupo?adí lemující antická náměstí, na těchto místech debatovali anti?tí u?enci a filosofové. Tě?i?tě stoické filosofie je v její etice. Stoici srovnávali vzájemny poměr jednotlivych ?ástí filosofie takto: Logika je sko?ápka, fyzika je bílek a morálka ?loutek, nejd?le?itěj?í ?ást vají?ka. Mravnost chápali v ?ití v souladu s p?írodou. Tak je chápána i bla?enost. Nejd?le?itěj?í ctností je ?ít v souladu s rozumem a p?írodou. To je ozna?ováno jako bla?enost.
Vyvojové etapy a p?edstavitelé
[editovat | editovat zdroj]Stoa pro?la t?emi vyvojovymi etapami. Mluvíme proto o stoi star?í, st?ední a mlad?í. (tato poslední se projevuje v době tzv. císa?ské, ji? po?ítáme od vlády císa?e Augusta). Zalo?ení p?vodní stoy, její? p?sobení spadá do 3. a 2. století p?. n. l., m??eme datovat p?ibli?ně rokem 300 p?. n. l. Své jméno dostala tato ?kola podle místa, kde p?sobila. Byla to athénská stoá poikilé, sloupová síň vyzdobená obrazy Polygnótovymi. Zakladatelem stoické ?koly byl Zénon z Kitia na Kypru (asi 335–263), ale systematikem jejího u?ení se stal Chrysippos ze Soloi v Kilikii (280–207). U? ve starověku se pro jeho velky vyznam ?íkalo, ?e nebyt Chrysippa, nebylo by ani stoy. Star?í a st?ední stoa polo?ily v?echny d?le?ité základy stoicismu. P?ínos mlad?í stoy ke stoickému u?ení je méně vyrazny, zaslou?ila se v?ak o jeho dal?í popularizaci. Z děl star?ích a st?edních stoik? se dochovaly pouze zlomky, nejstar?í známé celistvé stoické texty pocházejí od autor? mlad?í stoy.
P?edstavitelé:
- Star?í stoa
- Zénon z Kitia – zakladatel stoicismu
- Kleanthés z Assu
- Chrysippos ze Soloi
- Díogenés z Seleukeie
- St?ední stoa
- Mlad?í stoa
Stoická filosofie
[editovat | editovat zdroj]Nábo?enství
[editovat | editovat zdroj]Stoici byli pantheisté. B?h byl u nich cosi jako světová substance, světlo, pneuma pronikající v?ím; je to jakysi tv?r?í oheň, p?vodce v?eho dění. Proto ?ivot v souladu s p?írodou a rozumem je ?ivot v souladu s Bohem. ?ít takto je povinnost ulo?ená moudrym. ?ivot v souladu s rozumem a p?írodou byl chápán jako jediná cesta ke svobodě. Stoici byli deterministé – v?e je spojeno s nejvy??ím; v?echno vněj?í se děje nutně, p?í?inně. Srovnávali ?lověka se psem, ktery je zap?a?en k vozíku a p?ipadá si svobodny, dokud bě?í jak má, ale je nucen jít proti své v?li nebo je dokonce vle?en, kdy? se nechce p?izp?sobit pohybu svého vozu. Seneca toto zachytil ve svém citátu: ?Volentem fata ducunt, nolentem trahunt“ – ?Chtějícího osud vede, nechtějícího vle?e.“
Logika
[editovat | editovat zdroj]V logice navazují stoikové na aristotelskou elementární logiku a na kynicky senzualismus. Soudy v zásadě rozdělují na kladné, záporné a nerozhodné (zdr?ení soudu, tzv. epoché). Namísto 10 Aristotelovych kategorií mluví stoici o ?ty?ech – podstata (?i substrát), podstatná vlastnost ?i jakost (jaké, nějaké), stav (spí?e nahodily) a vztah (poměr jedné věci k druhé). P?itom ka?dá dal?í kategorie je zároveň bli??ím ur?ením p?ede?lé (nap?. jakost podstaty, stav jakosti podstaty).
Etika
[editovat | editovat zdroj]Co se ty?e velmi propracované stoické etiky, jejím jádrem je jediny imperativ – ?ij ctnostně! To pova?ují stoici za jediné dobro. A jaké jsou hlavní atributy tak zvaného ctnostného ?ivota? Jsou to rozumnost, umě?enost, spravedlnost a state?nost. ?ít ctnostně znamená ?ít v souladu s p?írodou a rozumem (?i p?írodním rozumem). V?e ostatní je lhostejné (adiaforon), ?ím? je my?leno nap?. bohatství, postavení, sláva, ale také zdraví. Tyto skute?nosti nem??e ?lověk ovlivnit, musí se nad ně povznést, smí?it se s nimi. Cílem ?ivota ?lověka je tedy podle stoik? vyrovnání se se skute?ností, dosáhnutí du?evního klidu a neochvějnosti (ataraxia), zbavení se v?ech ?ivotních vá?ní a tím dosa?ení apatheia (nenáru?ivosti). Tento stav je podle stoického u?ení ideální pro mudrce, jen? stojí na vrcholu dosa?itelné dokonalosti pro bě?ného smrtelníka. A? dokonaly stoik jest p?ísně morální (zásadní vliv na formování k?es?anství), stává se té? nejsvobodněj?ím, jeliko? se ?ídí pouze rozumem a je nezávisly na věcech vněj?ích.
Bla?enost (?i ?těstí - eudaimonia) rozhodně není bla?enost vá?nivá, nap?íklad sexuální. Od vá?ní se má ?lověk naopak odpoutat. Podle stoik? nezávisí hodnota ?ivota na věcech, jako jsou nap?. bohatství a chudoba, zdraví a nemoc, úspěch a neúspěch v ?ivotě, svoboda a otroctví nebo ?ivot a smrt. Stoikové tvrdí, ?e existují dva druhy lidí – stoici a blázni. Stoik je podle nich bla?eny za v?ech okolností právě proto, ?e stoická ctnost je toto?ná s bla?eností. ?ili je svoboden i ?lověk, ktery je otrokem, bohaty je i ?ebrák, vlada? je i ten, jeho? nikdo neposlouchá atp. V?ichni ostatní jsou chudáci, ?ebráci a ?ílenci, a jsou to právě ti, kdo hledají bla?enost ve vněj?kovostech – tj. ve věcech po?itkovych jako vá?eň apod.
Specifickym znakem celého ?eckého stoicismu, tedy staré i st?ední stoy, je – a to proti v?em ostatním směr?m ?ecké filosofie – daleko vět?í míra jeho p?izp?sobivosti v otázce poměru k helénistické státní formě. Tito stoikové, ?ecky sice pí?ící a u?ící, nebyli p?vodem vět?inou ?eky a ani nebyli nijak úzce spjati s Athénami a ostatním ?eckem. Tím si lze vysvětlit, ?e proto tedy nebyli tolik ovlivněni ji? p?e?ilou ideologií ?eckého městského státu. Stoicismus a sami stoikové se lépe ne? kterykoliv jiny tehdej?í filosoficky směr a jeho p?edstavitelé dokázali p?izp?sobit nejen ?ir?ím světovym podmínkám helénistickych ?í?í, ale zejména podmínkám ?ímského impéria.
?ímsky stoicismus je jedním z ?ímskych filosofickych směr?, které m??eme nazyvat ??kolou“ (vedle novoplatonismu, epikureismu a skepticismu), co? prokazuje, ?e v ?ímě bylo mo?né najít r?zné druhy světonázorového my?lení.
Z této ?koly vze?ly nauky, je? měly veliky vliv na socialismus. Stoici byli první, kdo hlásali, ?e v?ichni lidé jsou děti spole?ného boha, podléhají stejnym zákon?m, a jsou proto rovní ob?ané. Z lidského spole?enství podle nich nelze vylu?ovat ani barbary ?i nep?átele.
Vyznamné vyroky a citáty stoik?
[editovat | editovat zdroj]Epiktétos
- ?Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a bude? spokojen.“
- ?Nep?emo?itelny m??e? byt, nepustí?-li se do ?ádného zápasu, v něm? zvítězit není ve tvé moci.“
- ?Nikdy o ni?em ne?íkej: ztratil jsem, nybr? vrátil jsem.“
- ??eknou-li ti, ?e o tobě někdo ?patně mluví, nehaj se, nybr? odpověz: Tak?e nevěděl o ostatních mych chybách, jinak by nebyl mluvil jen o těchto.“
- ?Někdo hodně pije. Ne?íkej, ?e ?patně ?iní, nybr? jen, ?e hodně pije. Někdo se ?asně koupá. Ne?íkej, ?e ?patně ?iní, nybr? jen, ?e se ?asně koupá.“
- ?Ne?ádej, aby se věci děly, jak chce?, ale chtěj, aby se věci děly tak, jak se dějí, a bude ti v ?ivotě dob?e.“
Seneca
- ?Chtějícího osud vede, nechtějícího vle?e.“
- ?… máme alespoň omezovat sv?j majetek, abychom byli méně vystaveni ranám osudu …“
- ?Lid?těj?í je ?ivotu se vysmívat ne? nad ním bědovat.“
- ?… chápej se ka?dé hodiny! Dosáhne? toho, ?e bude? méně závisly na zít?ku, uchopí?-li do rukou dne?ek.“
- ?Na v?echen zp?sob budi? du?e odvrácena ode v?eho vněj?ího a poh?í?ena v sebe: sobě a? d?vě?uje, v sobě se raduje, …“
- ??ít znamená bojovat!“
Marcus Aurelius
- ?Měj na paměti úhrn jsoucna, jeho? jsi pramaly podílník, a úhrn ?asu, z něho? je ti vymě?ena kratinká a nepatrná pí? i osud: kolikrát jeho zlomek je tv?j ?ivot?“
- ?Jak smě?nym cizincem je ve světě ten, kdo se diví kterékoli události v ?ivotě!“
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LONG, A. A. Hellénistická filosofie. Praha: OIKOYMENH, 2003 ISBN 80-7298-077-7
- RICKEN, F. Antická filosofie Olomouc, 2002 ISBN 80-7182-134-9
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu stoicismus na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Stoická ?kola filosofická v Ottově slovníku nau?ném ve Wikizdrojích
