《国家相册》粤语版系列产品登陆澳门电视频道
| Dora Maar | |
|---|---|
| Rodné jméno | Henriette Théodora Markovitch |
| Narození | 22. listopadu 1907 Pa?í?  Francie |
| úmrtí | 16. ?ervence 1997 (ve věku 89 let) Pa?í? Francie |
| Místo poh?bení | Clamartsky obecní h?bitov |
| Alma mater | Národní vysoká ?kola krásnych umění Julianova akademie Les Arts décoratifs |
| Povolání | fotografka, malí?ka, básní?ka, choreografka, socha?ka, modelka, spisovatelka a rytkyně lept? |
| Rodi?e | Josip Markovi? a Louise Voisin |
| Partner(ka) | Pablo Picasso (1936–1945) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. Chybí svobodny obrázek. | |
Henriette Theodora Markovitch (22. listopadu 1907 Pa?í? – 16. ?ervence 1997) známá jako Dora Maar, byla francouzská fotografka, malí?ka a básní?ka. Byla partnerkou Pabla Picassa, ktery ji zpodobnil na několika svych obrazech jako Portrét Dory Maar (1937) a Dora Maar a ko?ka (1941).
?ivotopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Pa?í?i jako jediná dcera Josipa Markovi?e (Josepha Markovitche, 1874–1969), chorvatského architekta, ktery studoval v Záh?ebu, Vídni a poté v Pa?í?i, kde se v roce 1896 usadil se svou ?enou, katoli?kou Louise-Julie Voisinovou (1877–1942) z Cognacu. V roce 1910 se rodina odstěhovala do Buenos Aires, kde její otec získal několik zakázek, v?etně jedné pro ambasádu Rakouska-Uherska. Za své úspěchy obdr?el vyznamenání od císa?e Franti?ka Josefa I., i p?esto, ?e byl ?jediny architekt, ktery v Buenos Aires nezískal jmění”.
V roce 1926 se rodina vrátila do Pa?í?e. Henrietee si zvolila pseudonym Dora Maar a za?ala chodit na kurzy do úst?ední uměleckopr?myslové jednoty a do ?koly fotografie. Také nastoupila na école des Beaux-Arts a Julianovu akademii, která nabízela stejné vzdělání pro mu?e i ?eny.[1] Maar také nav?těvovala atelier André Lhoteho, kde se setkala s Henri Cartier-Bressonem. Během studia na école des Beaux-Arts se seznámila se surrealistkou Jacqueline Lambovou. O ní Maar ?ekla: ?Byly jsme si Jacqueline blízké. Zeptala se mě, kde jsou slavní surrealisté a já jí ?ekla o kavárně Place Blanche.“ Jacqueline poté ?asto chodila do kavárny, kde se setkala s André Bretonem, kterého si později vzala.
Kdy? kurzy skon?ily, Maar odjela sama do Pa?í?e, poté do Barcelony a do Londyna, kde fotografovala dopady hospodá?ské krize po krachu burzy na Wall Street v roce 1929. Na za?átku 30. let sdílela studio s Brassa?em a za?ala si svymi fotografie budovat své renomé.[2] Také se zapojovala do spole?ensko-politického aktivismu a to nejen během ?panělské ob?anské války.
Fotografie
[editovat | editovat zdroj]Nejstar?í dochované fotografie autorka po?ídila na po?átku 20. let 20. století na nákladní lodi mí?ící na Kapverdské ostrovy.[3]
Za?átkem roku 1930 zalo?ila fotografické studio na rue Campagne-Première (14. pa?í?sky obvod) s Pierrem Kéferem, fotografem a dekoratérem filmu Jeana Epsteina z roku 1928 Pád domu Usher?. Ve studiu Maar a Kefer spole?ně pracovali p?evá?ně na komer?ní fotografii pro reklamní ú?ely a módní ?asopisy.[3] S financemi jí v tomto ?ivotním období pomáhal otec, kdy? se prosazovala a sna?ila se vydělat na ?ivobytí.[4] Studio vystavovalo módu, reklamu a akty a stalo se velmi úspě?nym.[5]
Setkala se s fotografem Brassa?em, se kterym sdílela temnou komoru ve studiu. Brassai o ní jednou ?ekl, ?e měla ?jasné o?i, pozorny pohled, ob?as znepokojivy“.[3] Ji? během práce v reklamní a módní fotografii byl patrny vliv surrealismu v d?sledku pou?ití zrcadel a kontrastních stín?.[6] Cítila, ?e umění by mělo p?edstavovat obsah reality prost?ednictvím spojení s intuicí nebo nápady, spí?e ne? vizuálně reprodukovat p?irozené.[4] Maar se také setkala s Louisem-Victorem Emmanuelem Sougezem, fotografem pracujícím pro reklamu, archeologii a uměleckym ?editelem deníku L'Illustration, kterého pova?ovala za svého mentora.
V roce 1932 měla poměr s filma?em Louisem Chavancem.[7]
Maar nav?těvovala ?Skupinu ?íjen“, která se vytvo?ila kolem Jacqua Préverta a Maxe Morise po jejich p?estávce od surrealismu.
Svou první publikovanou fotografii vydala v ?asopise Art et Métiers Graphiques v roce 1932.[8] Její první samostatná vystava se konala v Galerii Vanderberg v Pa?í?i.[9]
Právě ?elatino-st?íbrná díla surrealistického období z?stávají mezi obdivovateli nejvyhledávaněj?í: Portrét Ubu (1936), 29 rue d'Astorg, ?ernobílé kolá?e, fotomontá?e nebo vícenásobně expozice.[10][11][12] Fotografie p?edstavuje úst?ední postavu populární série her Alfreda Jarryho s názvem Ubu Roi. Dílo bylo poprvé vystaveno na vystavě Exposition Surréaliste d'objets v Galerii Charlese Rattona v Pa?í?i a na Mezinárodní surrealistické vystavě v Londyně v roce 1936.[13] V tém?e roce se zú?astnila také akcí Participates in Fantastic Art, Dada, Surrealism v MoMA v New Yorku.[14]
Surrealistické koncepty a zájmy byly ?asto v souladu s my?lenkami tehdej?í politické levice, a tak se Dora Maar v tomto období svého ?ivota stala velmi politicky aktivní.[4] Po fa?istickych demonstracích 6. února 1934 v Pa?í?i spolu s René Lefeuvrem, Jacquesem Soustellem, podporovanym Simonou Weilovou a Georgesem Bataillem, podepsala traktát ?Appeal to the Struggle“ napsany z iniciativy André Bretona. Velká ?ást její práce byla silně ovlivněna levicovou politikou té doby, ?asto zobrazující ty, kte?í byli depresí uvr?eni do chudoby. Byla sou?ástí ultralevicového spolku s názvem ?Mases“, kde se s Georgesem Bataillem setkala poprvé,[3] a také s antifa?istickou organizací s názvem Svaz intelektuál? proti fa?ismu[15] a radikálním kolektivem levicovych aktér? a spisovatel? nazvanych Skupina ?íjen.[3]
Byla také zapojena do mnoha surrealistickych skupin a ?asto se ú?astnila demonstrací, shromá?dění a konverzací v kavárnách. V srpnu 1935 podepsala mnoho manifest?, v?etně jednoho s názvem ?Kdy? surrealisté měli pravdu“, ktery se tykal pa?í?ského kongresu, ktery se konal v b?eznu tého? roku.[3]
V roce 1935 po?ídila fotografii módního ilustrátora a návrhá?e Christiana Berarda, kterou popsal spisovatel a kritik Michael Kimmelman jako ?mrza?enou a ?kodolibou s pouhou hlavou vnímanou nad fontánou, jako by to byl Jan K?titel na st?íbrném podnose“.[3][16]
V 80. letech 20. století vytvo?ila ?adu fotogram?.[17]
Vztah s Picassem
[editovat | editovat zdroj]Maar viděla Picassa poprvé v roce 1935, kdy? fotografovala propaga?ní fotografie ?na place“ p?i natá?ení filmu Jeana Renoira Zlo?in pana Langa. Byla uchvácena Picassovymi díly, ale formálně se s ním nesetkala. A? o několik dní později je p?edstavil spole?ny p?ítel Paul éluard v Cafe des Deux Magots.[18][19] Historku o jejich prvním setkání napsal Jean-Paul Crespelle: ?Mladá ?ena s vá?nou tvá?í, rozzá?enou bledě modryma o?ima, které vypadaly o to bleději, proto?e měla husté obo?í; citlivá, neklidná tvá?, p?es kterou p?echázelo světlo a stín. Stále zará?ela maly ?pi?aty n?? mezi prsty do d?eva stolu. Někdy minula a mezi r??emi vy?ívanymi na jejích ?ernych rukavicích se objevila kapka krve... Picasso po?ádal Doru, aby mu rukavice dala a zamkl je ve vitríně, kam si dával věci na památku.”
Picasso byl zaujaty jejím sv?dnym a masochistickym chováním, které slou?ilo jako inspirace pro mnoho jeho děl během jejich vztahu. Jejich spojení trvalo témě? devět let, během nich? Picasso neukon?il sv?j vztah s Marie-Thérèse Walterovou, matkou jeho dcery. Maar fotografovala fáze tvorby Guernicy (1938),[20] kterou Picasso maloval ve svém ateliéru v rue des Grands-Augustins od května do ?ervna 1937. Picasso pou?il tyto fotografie ve svém tv?r?ím procesu. Maar posílila také Picassovo chápání politiky a nau?ila ho fotografickym dovednostem. Ukázala mu metodu spojení fotografie a grafiky, známou také jako technika cliché verre.[5]
Dora jako ?Pla?ící ?ena”
[editovat | editovat zdroj]Byla jeho hlavní modelkou a múzou a Picasso ji namaloval na mnoho svych obraz?. Na vět?ině ji znázornil jako zmu?enou utrápenou ?enu.[21] Nejznáměj?ím takovym obrazem je Pla?ící ?ena.[22] Picasso se nechal velmi inspirovat tragédiemi ?panělské ob?anské války a pomy?lel o Maar jako o ?ivém zobrazení bolesti a utrpení, které lidé za?ívali. Maar toto vylí?ení neocenila. Na dotaz, co si o svych portrétech myslí, sdělila: ?V?echny moje portréty jsou l?i. Jsou Picasso. Ani jeden není Dora Maar.”[23]
Vztah s Picassem, ktery ji fyzicky tyral, skon?il v roce 1943,[24] a?koli se je?tě setkávali a? do roku 1946. V roce 1944 se skrze Paula éluarda setkala s Jacquesem Lacanen, ktery ji během let pomohl s nervovym zhroucením, ?ím? se její psychicky stav za?al zlep?ovat.[25] Picasso jí koupil d?m v Ménerbes ve Vacluse, kam se odebrala na odpo?inek a ?ila o samotě. Poté se obrátila ke katolické církvi, setkala se s malí?em Nicolasem de Sta?lem (ktery ?il ve vesnici) a dala se na abstraktní malbu.[26]
Své poslední roky strávila v bytě na rue de Savoie v Pa?í?i. Zem?ela 16. ?ervence 1997 ve věku 89 let.[27] Byla poh?bena na h?bitově Bois-Tardieu v Clamart.[28] Její experimenty s fotografií byly nalezeny a? po její smrti.[29]
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]_-_2025-08-05_-_2.jpg)
A?koli je Dora Maar známá p?edev?ím jako Picassova milenka,[30] na za?átku 21. století byla prezentována na mnoho vystavách – Haus der Kunst v Mnichově 13. ?íjna 2001 – 6. ledna 2002; Centre de la Vieille Charité v Marseille 20. ledna – 4. května 2002; Centre Cultural Tecla Sala v Barceloně 15. května – 15. ?ervence 2002; Centre Pompidou 5. ?ervna 2019 – 29. ?ervence 2019;[31] Tate Modern 20. listopadu 2019 – 15. b?ezna 2020.[32]
Doru Maar zpodobnila here?ka Samantha Colley v televizním seriálu Génius (2018), jeho? druhá série se věnuje ?ivotu Pabla Picassa.
Je po ní pojmenovaná pa?í?ská ulice rue Dora-Maar v metropolitní ?ásti Saint-Ouen-sur-Seine a uli?ka ve francouzském městě Clamart.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Dora Maar na anglické Wikipedii.
- ↑ LATIMER, Tirza. Maar, Dora : Oxford Art Online - oi [online]. 2017. (Oxford Art Online). Dostupné online. doi:10.1093/gao/9781884446054.article.t2021794.
- ↑ EXHIBIT-E. Dora Maar - Artists - Hanina Fine Arts [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g CAWS, Mary Ann. Picasso's Weeping Woman : The Life and Art of Dora Maar. Boston: Little, Brown, and Co., 2000. ISBN 9780821226933.
- ↑ a b c Laura Felleman Fattal. Dora Maar: Contextualizing Picasso's Muse. [s.l.]: Women in Judaism: A Multidisciplinary e-Journal, 1 June 2018. OCLC 1042193465
- ↑ a b TATE. Seven Things to Know: Dora Maar – List [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dora Maar: A solo retrospective - 1854 Photography. www.bjp-online.com [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Encyclopedia of twentieth-century photography. Warren, Lynne.. New York: [s.n.], 15 November 2005. ISBN 978-0-203-94338-0. OCLC 1082194716 S. 990.
- ↑ Galeria Mayoral – Founded in Barcelona in 1989, Mayoral is an art gallery specialised in modern and post-war art. [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 30 October 2012. (?panělsky)
- ↑ Dora Maar - oi. [s.l.]: Oxford University Press, 17 September 2015. Dostupné online. ISBN 978-0-19-179222-9. Kapitola Maar, Dora.
- ↑ SMITH, Roberta. ART IN REVIEW; 'Dora Maar: Photographer'. The New York Times. 18 June 2004. Dostupné online.
- ↑ Tumblr [online]. Dostupné online.
- ↑ (fr)Arago, Dora Maar Archivováno 27. 2. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Dillon, Brian,The Voraciousness and Oddity of Dora Maar's Pictures, The New Yorker, 21 May 2019, with many images
- ↑ Galeria Mayoral – Founded in Barcelona in 1989, Mayoral is an art gallery specialised in modern and post-war art. [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 20 March 2017. (?panělsky)
- ↑ RIDING, Alan. Dora Maar, a Muse of Picasso, Is Dead at 89. The New York Times. 26 July 1997. Dostupné online [cit. 11 March 2017]. ISSN 0362-4331.
- ↑ TATE. Seven Things to Know: Dora Maar – List [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ DUROZOI, Gerard. History of the Surrealist Movement. Chicago: University of Chicago Press, 2002. ISBN 0-226-17412-3. S. 680.
- ↑ MORRIS, Roderick Conway. A Palatial Setting for Surreal Imagery in Venice. The New York Times. 18 June 2014. Dostupné online.
- ↑ Dora Maar (French, 1907 - 1997) (Getty Museum) [online]. Dostupné online.
- ↑ DELISTRATY, Cody. How Picasso Bled the Women in His Life for Art [online]. 9 November 2017 [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Great Women Artists. [s.l.]: Phaidon Press, 2019. ISBN 978-0714878775. S. 252.
- ↑ POUND, Cath. Why Dora Maar is much more than Picasso's Weeping Woman [online]. Dostupné online.
- ↑ DOYLE, Sady. Bertolucci Wasn't the First Man to Abuse a Woman and Call It Art and He Won't Be the Last [online]. Elle.com, 23 January 2014 [cit. 2025-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Biography.com Dora Maar [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 28 November 2016.
- ↑ Mary Ann Caws. The Yale anthology of twentieth-century French poetry. [s.l.]: Yale University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9780300143188. OCLC 223869345
- ↑ Dora Maar ( 1907 - 1997 ) [online]. Dostupné online.
- ↑ (fr) Le Monde.fr, Harry Bellet, "Marseille rend justice aux talents de Dora Maar", 14.04.2002 (exert)
- ↑ TATE. Dora Maar – Exhibition Guide [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHAU, Adrienne. The Phallic Woman: A Reexamination of the Problematics of Women and Surrealism. Senior Projects Spring 2017. 1 January 2017. Dostupné online.
- ↑ MCCULLY, Marilyn. The Surreal Life of Dora Maar. The New York Review of Books. 25 April 2002. Dostupné online [cit. 11 March 2017].
- ↑ Dora Maar [online]. [cit. 2025-08-05]. Dostupné online.
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Dora Maar na Wikimedia Commons
