全力以赴做好“北京周期”各项筹办工作
| Pablo Picasso | |
|---|---|
 Pablo Picasso (leden 1962) | |
| Rodné jméno | Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso |
| Narození | 25. ?íjna 1881 Malaga |
| úmrtí | 8. dubna 1973 (ve věku 91 let) Mas Notre-Dame-de-Vie de Mougins |
| P?í?ina úmrtí | plicní edém a srde?ní selhání |
| Místo poh?bení | Chateau of Vauvenarg |
| Alma mater | Královská akademie múzickych umění San Fernando (od 1897) Escola de Arte e Superior de Dese?o Pablo Picasso |
| Povolání | malí?, socha?, tiska?, choreograf, keramik, tv?rce plakát?, ilustrátor, fotograf, kostymní návrhá?, designér, designér ?perk?, grafik, projektant, muralista, assemblage artist, kolá?ista, scénograf, kreslí?, scenárista a vytvarník |
| Rodi?e | José Ruiz y Blasco a Maria Picasso y López |
| Man?el(ka) | Olga Stěpanovna Cholchovová (1918–1955) Jacqueline Roque (1961–1973) |
| Partner(ka) | Fernande Olivier (1904–1912) Eva Gouel (do 1915) Marie-Thérèse Walter (1927–1935) Dora Maar (1936–1944) Fran?oise Gilotová (1948–1953) Nusch éluard |
| Děti | Paulo Ruiz Picasso Maya Widmaier-Picasso Claude Picasso Paloma Picasso |
| P?íbuzní | Lola Ruiz Picasso (sestra) Josep Vilató Ruiz (synovec) Javier Vilató y Ruiz (synovec) Xavier Vilató (prasynovec) Marina Picasso (vnu?ka) Pablito Picasso (vnuk) Bernard Ruiz Picasso (vnuk) Florian Picasso (pravnuk) Diana Widmaier Picasso (vnu?ka) |
| Vyznamná díla | Guernica Avignonské sle?ny Chicago Picasso Three Musicians Science and Charity … více na Wikidatech |
| Ovlivněny | Henri Rousseau africké socha?ství Paul Cézanne Marìja Ovksentìjivna Pryjma?enko |
| Ocenění | Leninova mírová cena (1962) ?estny doktor Univerzity Pa?í? 1 (1971) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Pablo Ruiz Picasso (25. ?íjna 1881 Málaga – 8. dubna 1973 Mougins) byl ?panělsky malí? a socha?. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso. Je jednou z nejvyznamněj?ích osobností umění 20. století. Spole?ně s Georgesem Braquem je pova?ován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, ?e Picasso vytvo?il asi 13 500 obraz? a skic, 100 000 rytin a tisk?, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramickych děl. Byl aktivním ?lenem Francouzské komunistické strany.
Jeho obraz Al?írské ?eny byl v květnu 2015 v newyorské auk?ní síni Christie's vydra?en za 179,4 milionu dolar? (v p?epo?tu 4,4 miliardy korun), ?ím? se stal historicky nejdra??ím vytvarnym dílem prodanym v aukci.[1]
?ivot
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Málaze ve ?panělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pok?těn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad.
Picass?v otec José Ruiz byl malí?em, jeho? specialitou bylo realistické zobrazení pták? a ktery byl vět?inu svého ?ivota profesorem umění na ?kole ?emesel a kurátorem v muzeu. Picasso u? jako chlapec prokazoval vá?eň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo ?piz“, co? je zkrácenina od lápiz, ?panělsky tu?ka.
Otec vyu?oval Picassa r?znym technikám, nap?. kresbě a olejové malbě. V roce 1891 se rodina p?estěhovala do A Coru?a v Galicii, kde Picass?v otec p?ijal místo u?itele umění. Picasso byl p?ijat na tamní ?kolu vytvarnych umění ve věku deseti let. V roce 1895 se rodina usadila v Barceloně, kde Picasso nav?těvoval uměleckou akademii La Llotja. Studoval i na Akademii umění (Academia de San Fernando) v Madridu, ale studia nedokon?il a po roce ji opustil. V roce 1898 se vrátil do Barcelony. Zde se pohyboval v avantgardních uměleckych kruzích katalánského modernismu. V kavárně a uměleckém centru Els Quatre Gats se setkával s Ramonem Casasem, Carlosem Casagemasem, Isidrem Nonellou a dal?ími mladymi vytvarníky. V únoru 1900 zde měl první, komer?ně nep?íli? úspě?nou samostatnou vystavu.
V tém?e roce podnikl Picasso svou první cestu do Pa?í?e spole?ně se svym p?ítelem Casagemasem u p?íle?itosti Světové vystavy. V této době se seznámil s dílem Henriho de Toulouse-Lautreca, které ho inspirovalo k vytvo?ení barvitych zobrazení ?ivota ve městě. V Pa?í?i bydlel s noviná?em a básníkem Maxem Jacobem, ktery mu pomohl nau?it se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Pro?li spolu ?asy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kv?li teplu. Za?átkem roku 1901 se vrátil do Madridu, kde zalo?il spole?ně se spisovatelem Solerem ?asopis Arte Joven. První ?íslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisoval jen Picasso, u? ne Pablo Ruiz y Picasso.
První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Pa?í?í. V letech 1904–1909 bydlel spolu s dal?ími umělci v Bateau-Lavoir na Montmartru. V roce 1904 za?al jeho dlouholety vztah s modelkou Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby, stala se jeho múzou. Poté, co získal slávu a nějaky majetek, ode?el Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které ?íkal Eva. ?ili spolu a? do její p?ed?asné smrti v roce 1915. Svou lásku k ní Picasso vyjád?il v mnoha kubistickych obrazech.
V Pa?í?i poznal osobnosti jako byli André Breton, Guillaume Apollinaire a spisovatelka Gertrude Steinová. V jejím salonu se Picasso seznámil s Henri Matissem, Juanem Grissem, Ernestem Hemingwayem. V roce 1907 upoutal svym obrazem Avignonské sle?ny pozornost mladého galeristy Daniela-Henryho Kahnweilera, ktery se stal jeho mecená?em a vystavoval jeho díla. Prost?ednictvím Apollinaira se Picasso koncem roku seznámil s malí?em Georgesem Braquem, ktery byl stejně stary; jejich p?átelství mělo zásadní vliv na vyvoj moderního malí?ství. V roce 1911 se Apollinaire a Picasso dostali do podez?ení z ú?asti na kráde?i obrazu Mona Lisa v Louvru, co? se v?ak neprokázalo a po dvou letech byl odhalen skute?ny pachatel.
Picassova díla se postupně stala známymi i v zahrani?í, p?edev?ím v Německu. Jeho obrazy byly sou?ástí vystavy francouzskych postimpresionist? v Londyně. V roce 1913 bylo osm jeho obraz? vystaveno v New Yorku spole?ně s díly Matisse a Braqua.
První světovou válku pro?il v Pa?í?i, i kdy? mnoho jeho p?átel muselo odejít na frontu nebo do ciziny. Od roku 1917 spolupracoval s ruskym baletem Sergeje ?agileva. V roce 1918 si Picasso vzal balerínu Olgu Chochlovou, která mu p?edstavila ?ivot ve vy??ích vrstvách spole?nosti. Měli spolu syna Paula, ze kterého se později stal motocyklovy závodník a také ?idi? svého otce. Picasso se s Olgou Chochlovou ?asto hádal. Ona trvala na spole?enském chování, zatímco on měl spí?e sklony k chování bohémskému. Od roku 1918 ho po celém světě zastupovali obchodníci s uměním Paul Rosenberg a Georges Wildenstein, kte?í nakupovali zna?né mno?ství jeho obraz?. Picassovo spojení s Rosenbergem trvalo do roku 1939, spojení s Wildensteinem do roku 1932. Díky své rostoucí slávě mohl Picasso věnovat více ?asu vyvoji svého formálního jazyka. Hodně experimentoval a kladl novy d?raz na svou socha?skou tvorbu. Sblí?il se se surrealisty v ?ele s André Bretonem, kte?í v ?asopise La Révolution surréaliste p?edstavovali jeho práce v?. Avignonskych sle?en.
V roce 1927 Picasso poznal sedmnáctiletou Marie-Thérèse Walterovou a za?al si s ní tajnou aféru. Jeho man?elství s Olgou Chochlovou brzy skon?ilo rozlou?ením. Rozvod Picasso nechtěl, proto?e podle francouzského práva by Chochlové p?ipadla polovina jeho majetku. Z?stali tedy svoji a? do roku 1955, kdy Chochlová zem?ela. Picasso dlouho pokra?oval ve vztahu s Walterovou a měl s ní dceru, kterou pojmenovali Maya. Walterová po zbytek ?ivota ?ila v naději, ?e si ji Picasso jednou vezme, oběsila se 4 roky po jeho smrti. Picasso namaloval celou ?adu jejích portrét?.
Od konce 30. let měl Picasso vztah také s fotografkou a malí?kou Dorou Maarovou, která mu ?asto seděla jako model (nap?. obraz Dora Maarová s ko?kou z roku 1941). Byla to ona, kdo zdokumentoval obraz Guernica, ktery byl od 12. ?ervence 1937 vystaven jako nástěnná malba ve ?panělském pavilonu na Světové vystavě v Pa?í?i. Během ?panělské ob?anské války Picasso podporoval republikánskou vládu z Pa?í?e. V roce 1937 byl republikánskou vládou ?panělska jmenován ?editelem muzea umění Prado v Madridu.
Během druhé světové války ?il v Pa?í?i, jako odp?rce Frankova re?imu a p?edstavitel moderního umění nesměl vystavovat. Picassova ?ádost o francouzské ob?anství v roce 1940 byla zamítnuta, proto?e v dokumentech z roku 1905 byl klasifikován jako anarchista. Muzeum moderního umění v New Yorku věnovalo Picassovi v letech 1939–1940 úspě?nou retrospektivu, která ho proslavila v Americe a mezi sou?asnymi uměleckymi kritiky a kolegy umělci. V roce 1944 se Picasso stal ?lenem francouzské komunistické strany a z?stal jím a? do konce svého ?ivota.
Po osvobození Pa?í?e roku 1944 Picasso za?al ?ít s mladou studentkou umění Fran?oise Gilotovou. Měli spolu dvě děti – Clauda a Palomu. Jako jediná z Picassovych ?en Gilotová Picassa roku 1953 opustila, údajně kv?li hrubému zacházení a nevě?e. Picasso tím byl zdrcen a pro?el tě?kym obdobím, kdy si uvědomil, ?e ve svych 70 letech u? není pro mladé ?eny atraktivní a vypadá vedle nich spí? smě?ně. Několik kreseb z té doby to jasně ukazuje – znázorňují o?klivého trpaslíka a krásnou mladou ?enu. ?asto spolu pobyvali v ji?ní Francii, p?edev?ím ve Vallauris, kde Picasso pod vedením místních hrn?í?? experimentoval s hlínou a glazurami v manufaktu?e Madoura.
Dal?í Picassovou láskou byla Jacqueline Roque, která pracovala v hrn?í?ské dílně Madoura. Vzal si ji roku 1961 a byli spolu a? do konce Picassova ?ivota. Tento sňatek také p?edstavoval ?ást pomsty Gilotové. Ta se sna?ila najít zp?sob, jak by legitimizovala své dvě děti, které měla s Picassem. Picasso ji podporoval v tom, aby se rozvedla se svym man?elem, a tvrdil jí, ?e si ji poté vezme. Místo toho si ale vzal Roqueovou. Man?elství z?stalo bezdětné. V roce 1954 se ve Vallauris seznámil s devatenáctiletou Sylvette Davidovou, která se stala jeho modelkou a kterou během několika měsíc? ztvárnil na témě? 60 portrétech.[2]
V roce 1955 Picasso koupil vilu La Californie v Cannes. Jeho soukromí ale stále více naru?ovali turisté a obdivovatelé. V bezprost?ední blízkosti vily byly postaveny obytné vy?kové budovy, které mu blokovaly vyhled do krajiny a poskytovaly lidem vyhled na jeho majetek. V roce 1958 si koupil zámek Vauvenargues poblí? Aix-en-Provence a z?ídil si zde ateliér. Stále se v?ak vracel do vily Californie. Po svatbě s Jacqueline Roqueovou se p?estěhoval do statku Notre-Dame de Vie v Mougins, severně nad svahy Cannes. Zámek Vauvenargues vyu?íval jako skladi?tě pro svou uměleckou sbírku a po vá?né operaci v roce 1965 jej nav?těvoval jen p?íle?itostně.
V roce 1962 byla Picassovi udělena Mezinárodní Leninova cena míru. V roce 1963 bylo v Barceloně otev?eno Museu Picasso, které později získalo velkou ?ást jeho poz?stalosti. Základem sbírek byl dar 574 děl Picassova p?ítele a tajemníka Sabartése. V roce 1971 se v Louvru konala retrospektiva u p?íle?itosti Picassovych 90. narozenin. Byl prvním umělcem, ktery toto ocenění za svého ?ivota obdr?el.
Picasso byl známá osobnost a lidé se zajímali jak o jeho dílo, tak o jeho osobní ?ivot. Byl v?estrannym umělcem, dokonce ú?inkoval i ve filmu, kde v?dy p?edstavoval sám sebe. V roce 1955 se podílel na filmu Le Mystère Picasso (Picassovo tajemství), ktery re?íroval Henri-Georges Clouzot. V roce 1960 se objevil ve filmu Jeana Cocteaua Orfeova závě?.
Jeho poslední roky byly poznamenány slo?itymi rodinnymi problémy. P?i p?íle?itosti vydání pamětí Fran?oise Gilotové ?ivot s Picassem v roce 1964 do?lo k roztr?ce s jeho dětmi Claudem a Palomou Picassovymi, které se z tohoto vztahu narodily. Nestykal se ani s nejstar?í dcerou Mayou, kterou měl se svou dlouholetou milenkou Marií-Thérèse Walterovou.
Pablo Picasso zem?el 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii během oběda s p?áteli na následky plicní embolie. Jeho poslední slova byla ?P?ipijte si na mě, na mé zdraví, víte, ?e já u? pít nemohu.“ Byl pochován na zahradě zámku Vauvenargues. Jeho man?elka nechala na hrob symbolicky umístit monumentální sochu ?ena s vázou. O t?ináct let později si Jacquelin vzala ?ivot a byla poh?bena vedle Picassa.
Picasso nezanechal závě?, jeho poz?stalost kromě nemovitostí tvo?ilo asi 1900 obraz?, 12 000 kreseb, 1300 soch, 3000 keramik a osm koberc?. Dědické ?ízení bylo poznamenáno vleklymi právními spory. V roce 1975 byly 3 neman?elské děti (Maya, Claude a Paloma) uznány za právoplatné dědice spole?ně s Paulem Picassem, synem z man?elství s Olgou Chochlovovou. Strany se dohodly na podílu z celkového dědictví a na podzim roku 1977 byla poz?stalost rozdělena. Francouzsky stát pou?il na úhradu dědické daně 3800 uměleckych děl, které vybral z poz?stalosti. Staly se základem Picassova muzea v Pa?í?i, otev?eného v roce 1985. V roce 2003 p?íbuzní slavnostně otev?eli muzeum věnované Picassovi v jeho rodném městě Málaze, Museo Picasso Málaga. Dal?í Picassova muzea jsou v Antibes a Barceloně.
Pacifismus
[editovat | editovat zdroj]_-_BEIC_6356204.jpg)
Picasso z?stal během ?panělské ob?anské války, první světové války i druhé světové války nestranny a odmítl bojovat za jakoukoli stranu nebo zemi. Picasso o tom nikdy p?ímo nehovo?il, ale podporoval domněnku, ?e je pacifista. Někte?í z jeho sou?asník? (nap?íklad Georges Braque) měli za to, ?e tento postoj vychází spí? ze zbabělosti ne? z principu.
Jako?to ?panělsky ob?an ?ijící ve Francii nepoci?oval Piccaso touhu bojovat proti Němc?m v první ani ve druhé světové válce. Ve ?panělské ob?anské válce byla pro ?paněly ?ijící v zahrani?í slu?ba v armádě dobrovolná, navíc by vy?adovala dobrovolny návrat do vlasti. Picasso vyjád?il sv?j nesouhlas s Frankem a fa?ismem pomocí umění, ale nikdy proti nim ne?el bojovat p?ímo.
Neú?astnil se ani katalánského hnutí za nezávislost i p?es to, ?e s ním vyjad?oval souhlas a sám se p?átelil s aktivisty, kte?í v něm byli. ?ádné politické hnutí si nezískalo jeho podporu v nějakém vět?ím mě?ítku.
Během druhé světové války z?stal Picasso v Pa?í?i i v době, kdy ji okupovali Němci. Nacisté jeho styl malování nesná?eli, proto v té době nemohl vystavovat. Zav?el se v?ak v ateliéru a dál tvo?il. I p?es to, ?e nacisté zakázali v Pa?í?i odlévání bronzu, Piccaso pokra?oval s bronzem, ktery k němu byl propa?ován francouzskym hnutím odporu.
Po druhé světové válce Picasso vstoupil do Francouzské komunistické strany, dokonce se ú?astnil mezinárodní mírové konference v Polsku. V roce 1949 navrhl plakát s holubicí pro pa?í?sky kongres světového míru. Holubice se následně stala symbolem míru po celém světě. V roce 1952 vytvo?il dvě velké nástěnné malby: Vojna a mír pro Chrám míru ve Vallauris. Jeho zájem o komunismus ochladl poté, co byl kritizován, ?e jeho portrét Stalina není dostate?ně realisticky.[3] Loajálním ?lenem strany ale z?stal a? do své smrti. Ve svych my?lenkách se p?ibli?oval spí? anarchistickému komunismu.
Picassovo dílo
[editovat | editovat zdroj]Picassovo dílo lze rozdělit do několika období; jejich názvy jsou p?edmětem spor?, ale asi nejobvyklej?í jsou: modré období (1901–1904), r??ové období (1905–1907), období ovlivněné Afrikou (1908–1909), analyticky kubismus (1909–1912), synteticky kubismus (1912–1919). Celym jeho dílem v?ak prostupuje pot?eba experimentace.
Rozmanité a rozsáhlé Picassovo dílo zahrnuje malbu, grafiku, asamblá?e, socha?ství, nástěnné malby, keramiku. V období první světové války navrhl také scénické vypravy a kostymy pro ?agilev?v rusky balet. Byl autorem básnickych text?, vzpomínek a lyricko–groteskní komedie (Touha chycená za ocas), kterou napsal za druhé světové války.
V letech 1939–1940 se konala v Muzeu moderního umění v New Yorku pod zá?titou jeho ?editele Alfreda Barra retrospektiva Picassova a? do té doby vytvo?eného díla. Tato vystava Picassa proslavila a ukázala americké ve?ejnosti cely rozsah jeho umění. Mnozí historikové umění tehdy právě díky této vystavě sv?j názor na Picassa p?ehodnotili.
P?ed rokem 1901
[editovat | editovat zdroj]Picasso se za?al u?it u svého otce p?ed rokem 1890. U? v brzy se projevil jako vyrazny talent. Jeho vyvoj lze sledovat díky kolekci jeho ranych prací, které jsou te? v Picassově muzeu v Barceloně. Jedná se o jednu z největ?ích existujících sbírek, která dokládá vyvoj díla jednoho umělce. V roce 1893 se z jeho děl vytratila jakási mladistvost a lze ?íci, ?e právě tímto rokem za?íná kariéra Picassa jako malí?e. Akademicky realismus, dob?e patrny na jeho dílech z poloviny 90. let 19. století, m??eme vidět nap?. na obraze První p?ijímání z roku 1896; na tomto velkém obrazu je Picassova sestra Lola.
V roce 1897 namaloval několik obraz?, které byly ovlivněny symbolismem. Byly to krajiny vyvedené v nep?írodních fialovych a zelenych tónech. Poté následovalo období, které je někdy nazyváno jako modernistické (léta 1899–1900). Picasso znal díla Rossettiho, Steinlena, Toulouse-Lautreca a Muncha, ale p?sobila na něj i tvorba starych mistr?, jako byl nap?íklad El Greco.
Modré období
[editovat | editovat zdroj]V modrém období (1901–1904) tvo?il Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrych a modrozelenych barvách, pouze z?ídka pou?il teplej?í barvy. Toto Picassovo období za?alo snad ve ?panělsku na ja?e 1901 nebo v Pa?í?i ve druhé polovině toho roku. P?í?inou strohé barevnosti a smutnych námět? (prostitutka, ?ebrák) mohla byt Picassova cesta po ?panělsku a také sebevra?da jeho p?ítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvo?il Picasso několik posmrtnych portrét? Casagemase a v roce 1903 namaloval temny alegoricky obraz La Vie (?ivot).
Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromny pokrm z roku 1904, na které je ?ena a slepy mu?, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassovych obrazech tohoto období objevilo ?astěji; dal?ím ?astym tématem byli umělci, akrobati a harlekyni. Harlekyn – obvykle vyobrazeny v oble?ení se ?tvercovym vzorem – se stal Picassovym osobním symbolem.
R??ové období
[editovat | editovat zdroj]Pro r??ové období (léta 1905–1907) je charakteristicky veselej?í nádech s oran?ovymi a r??ovymi barvami, p?esto?e se stále zajímá o lidi ?ijící na okraji spole?nosti, v chudobě bez reálné vyhlídky na změnu. Mezi jeho motivy pat?í zejména kejklí?i, provazochodci a harlekyni (Kejklí?ská rodina, 1905), graficky cyklus Les Saltimbanques.
V roce 1904 se Picasso seznámil s Fernande Olivierovou. Vztah s ní a také vliv francouzskych malí?? se na Picassově tvorbě zna?ně podepsaly; roku 1906 strávil Picasso s Olivierovou deset tydn? v odlehlé katalánské horské vesni?ce Gosol, kde na něj silně zap?sobilo primitivní románské umění.[4] V etnografickém muzeu pak viděl p?edměty dovezené z Afriky, p?edev?ím masky a sochy. Zde nastal radikální zlom v jeho malbě (Dva akty, 1906),[5] ktery byl později ozna?en jako africké období.
Africké období
[editovat | editovat zdroj]Na za?átku Picassova afrického období (léta 1907–1909) stojí dvě postavy na obraze Avignonské sle?ny, které byly inspirovány p?edměty p?ivezenymi z Afriky. Picassova tvorba v tomto období ji? p?edznamenala následující období – kubismus. Zobrazované trojrozměrné p?edměty jsou rozkládány na geometrické prvky a p?ená?eny do dvojrozměrné plochy na plátně. Od krajinomalby, kterou v tomto stylu vytvá?í, p?echází postupně k portrét?m a figurám.
Analyticky kubismus
[editovat | editovat zdroj]Analyticky kubismus (léta 1909–1912) je styl, ktery Picasso vytvo?il spole?ně s Braquem. Obrazy obou umělc? byly v té době temné, vyvedené v ?edivych a hnědych barvách. Oba umělci malovali věci tak, jako by byly viděny z více úhl? najednou. Obrazy Picassa a Braqua z té doby jsou si velice podobné (Dívka s mandolínou, 1910).
Synteticky kubismus
[editovat | editovat zdroj]Synteticky kubismus (léta 1912–1919) je dal?ím stupněm kubismu. Umělec na obraz lepil i kusy papíru – ?asto tapety nebo noviny, někdy také houslové struny. Jednalo se o první pou?ití kolá?e a asamblá?e v umění (Housle a notovy list, Sklenice a láhev Suze, 1912). Na obrazech se objevují i písmena, slova, ?íslice. Barva se znovu dostává do pop?edí (?ena s kytarou, 1912, Basa, láhev , sklenice a noviny, 1914).[6]
Klasicismus a surrealismus
[editovat | editovat zdroj]Po první světové válce tvo?il Picasso v neoklasicistním stylu. Tento ?návrat k po?ádku“ je viditelny v tvorbě mnoha umělc? 20. let 20. století. Picassovy obrazy a kresby z té doby, zejména portréty, p?ipomínají díla Ingrese (Portrét Olgy v k?esle, Paul jako Pierot). Potom p?e?el do období tzv. gigantickych ?en (?eny u pramene, 1920).
V 30. letech 20. století jeho hlavní inspirací je erotická a umělecká posedlost spolu s man?elskymi potí?emi a stále temněj?í politickou situací v Evropě (graficky cyklus La Suit Vollard, 1930–1937). Harlekyna vyst?ídal jako hlavní motiv Picassovych obraz? Mínotaurus. To m??eme z?ásti p?i?íst Picassovu kontaktu se surrealisty, kte?í minotaura ?asto pou?ívali jako sv?j symbol. U Picassa ho m??eme najít nap?. v jednom z jeho nejznáměj?ích obraz? Guernica, ktery zobrazuje bombardování ?panělského města Guernica Němci v roce 1937. Dlouhou dobu bylo toto plátno v newyorském Muzeu moderního umění, v roce 1981 se vrátilo do ?panělska a je instalováno v Madridu.
Pozdní dílo
[editovat | editovat zdroj]Nové tv?r?í impulsy p?i?ly po druhé světové válce, kdy se Picasso za?al zabyvat pr?myslovym designem. Maloval na porcelánové talí?e. Pro britsko-francouzskou firmu p?vodem ?eského hedvábníka Ziky Aschera navrhoval design pro potisk hedvábnych ?átk?,[7] které se tiskly v limitovanych sériích a brzy se prodávaly v aukcích.
Picasso byl jedním z 250 socha??, kte?í vystavovali v Muzeu umění ve Filadelfii v létě 1949.
V 50. letech 20. století se Picass?v styl opět změnil, kdy? za?al tvo?it interpretace děl starych mistr?. Vytvo?il skupinu obraz? zalo?enych na Velazquezově obrazu Las Meninas – Dvorní dámy. Dal?í díla zalo?il na obrazech od Goyi, Poussina, Maneta, Courbeta a Delacroixe.
Dostal zakázku na vytvo?ení makety pro patnáctimetrovou sochu v Chicagu. Do projektu se vrhl s velkym zápalem a vytvo?il skulpturu, která je pova?ována za dvojsmyslnou a kontroverzní. Byla odhalena roku 1967 a stala se jednou z nejznáměj?ích pamětihodností Chicaga. Picasso odmítl odměnu 100 000 dolar? a věnoval je ob?an?m města.
Picassova pozdní díla byla směsicí r?znych styl?, jeho prost?edky vyjad?ování byly v neustálé proměně a? do konce jeho ?ivota. Picasso se cele věnoval práci, byl odvá?něj?í, jeho dílo barevněj?í a expresivněj?í. Mezi lety 1968 a 1971 vytvo?il mno?ství obraz? a stovky lept?. Jeho obrazy nebyly v jeho době v?dy dob?e p?ijímány a teprve později byl Picasso uznán za umělce, ktery byl ?asto daleko p?ed svou dobou.
P?átelé
[editovat | editovat zdroj]Dne 4. listopadu 1955 fotograf Lucien Clergue nav?tívil Picassa v Cannes. Poprvé se v?ak setkali několik let p?ed tím na koridě v Arles, kde Lucien Clergue ukázal své fotografie Picassovi a ten chtěl vidět i ostatní snímky. Mlady Clergue mu pak léta své snímky posílal. Jejich p?átelství trvalo 30 let, a? do mistrovy smrti. Kniha M?j p?ítel Picasso (Picasso my friend) ukazuje d?le?ité okam?iky jejich vztahu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Pablo Picasso na anglické Wikipedii.
- ↑ Padl auk?ní rekord, Picassovy ?eny se vydra?ily za 4,4 miliardy korun [online]. Mladá fronta DNES, 2025-08-04 [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Sylvette, Sylvette, Sylvette. Picasso und das Modell | kultur-online. kultur-online.net [online]. [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Provokatér, misogyn, komunista, vytvarny měňavec. Kubusy, z nich? by se dal slo?it portrét Pabla Picassa. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ BBC Culture: The moment that changed Picasso
- ↑ Two Nudes, 1906 by Pablo Picasso. www.pablopicasso.org [online]. [cit. 2025-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Slovník světového malí?ství. Praha: Odeon+Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 522.
- ↑ Konstantina Hlavá?ková, ?íleny hedvábník, Zika a Lida Archerovi. Katalog vystavy UPM Praha 2019
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VALLENTIN, Antonina. Picasso. P?eklad Old?ich Kuba, Jind?ich Pokorny. [s.l.]: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 496 s.
- DE MICHELI, Mario. Picassovo literární dílo. P?eklad Vladimír Mike?. [s.l.]: Odeon, 1967. 232 s.
- FRAN?OISE, Gilot; CARLTON, Lake. ?ivot s Picassem. P?eklad Franti?ek Zvě?ina. [s.l.]: Mladá fronta, 1969. 298 s. S. cs.
- PENROSE, Roland. Picasso. P?eklad Libu?e Ková?ová. [s.l.]: Odeon, 1971. 424 s.
- PICASSO, Marina. M?j děde?ek. P?eklad Ivana Glattová. [s.l.]: Pragma, 2003. 204 s. ISBN 80-7205-103-2.
- O'BRIAN, Patrick. Picasso – ?ivotopis. P?eklad Zdeněk Hron. [s.l.]: BB art, 2004. 504 s. ISBN 80-7341-261-6.
- GIRARD, Anne. Madame Picasso. P?eklad Ladislav P. Valík. [s.l.]: Metafora, 2015. 352 s. ISBN 978-80-7359-446-6.
- ?TěPáNEK, Pavel. Picasso v Praze: po?átky sběratelství a vyvoj vytvarné kritiky Picassova díla u nás. Praha: Universum, 2019. 160 s. ISBN 978-80-242-6224-6.
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Pablo Picasso na Wikimedia Commons
- Osoba Pablo Picasso ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? autorem nebo tématem je Pablo Picasso
- Ukázky grafickych list?
- Vybraná díla Pabla Picassa
- Pablo Picasso v Internet Movie Database (anglicky)
- Pablo Picasso
- ?paněl?tí malí?i
- Malí?i 20. století
- Kubisti?tí malí?i
- ?paněl?tí socha?i
- Kubisti?tí socha?i
- ?paněl?tí kreslí?i
- ?paněl?tí grafici
- Grafici 20. století
- ?paněl?tí lepta?i
- Litografové
- ?paněl?tí ateisté
- ?paněl?tí komunisté
- Man?elé umělkyň
- Dyslektikové
- Osobnosti ?panělské ob?anské války
- Osobnosti na ?eskoslovenskych po?tovních známkách
- Nositelé Leninovy ceny míru
- Narození v roce 1881
- Narození 25. ?íjna
- Narození v Malaze
- úmrtí v roce 1973
- úmrtí 8. dubna
- úmrtí 9. dubna
- úmrtí ve Francii