2018年春运正式启动 春运首日客流平稳

Karl Marx

Celé jméno	Karl Heinrich Marx
Období	Filosofie 19. století
Narození	5. května 1818 Trevír Pruské království Pruské království
úmrtí	14. b?ezna 1883 (ve věku 64 let) Londyn Spojené království Spojené království
?kola/tradice	Marxismus, komunismus, socialismus, materialismus
Oblasti zájmu	Politika, ekonomie, filosofie, sociologie, historie, t?ídní boj, p?írodní vědy
Alma mater	Univerzita v Bonnu, Univerzita Jena, Humboldtova univerzita a Gymnasium Friedrich Wilhelm in Trier
Vyznamná díla	Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844, Kapitál, Německá ideologie a Komunisticky manifest
Vlivy	Hegel, Feuerbach, Spinoza, Proudhon, Stirner, Smith, Voltaire, Ricardo, Vico, Robespierre, Rousseau, Shakespeare, Goethe, Helvétius, d'Holbach, Liebig, Darwin, Fourier, Robert Owen, Hess, Guizot, Aristotelés, Epikúros
Cho?	Jenny von Westphalen (1843–1881)
Děti	Eleanor Marxová, Jenny Longuetová, Laura Marxová, Edgar Marx, Frederick Demuth, Heinrich Edward Guy Marx a Jenny Evelin Francis Marxová
Rodi?e	Heinrich Marx a Henriette Presburgová
P?íbuzní	Emilie Conradiová, Louise Jutaová, Mauritz David Marx a Sophia Marxová (sourozenci) Ludwig von Westphalen (tchán)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

百度 本片剧情架构极其单纯，但是梗真的很多，范围遍及流行文化与90年代风情。

Karl Heinrich Marx, d?íve uváděn také jako Karel Marx (5. května 1818 Trevír – 14. b?ezna 1883 Londyn) byl německy filosof, politicky publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznáměj?í díla pat?í Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844, Komunisticky manifest a nedokon?eny Kapitál.

Spole?ně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, zalo?ené na ekonomickych zákonitostech. Ve spole?nosti je podle nich p?ítomen konflikt mezi ovládanymi a vládnoucími, ktery bude odstraněn zru?ením soukromého vlastnictví vyrobních prost?edk? a nastolením bezt?ídní, komunistické spole?nosti.

Jeho filosoficky i politicky vliv byl obrovsky a z jeho my?lenek vy?la celá ?ada směr? v levé ?ásti politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistickych stát? (marxismus-leninismus), tak nejr?zněj?í variace neortodoxního marxismu, nap?íklad frankfurtská ?kola.

?ivot

Marx v době studentskych let

Mládí

Narodil se jako t?etí dítě do p?vodně ?idovské rabínské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Poryní. Z ?eského hlediska je zajímavé, ?e jeho p?edkové pocházeli z Postoloprt. Markus ?i Mordechai Marx se narodil asi v roce 1746. Opustil Postoloprty p?ed rokem 1777. Toho roku se mu ve městě Saarlouis v Sársku narodil syn Heschel, později známy jako Heschel Mordechai Marx, otec Karla Marxe. Heschel Marx v?ak těsně p?ed Karlovym narozením (1816/17) konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pok?těny také jeho děti.

V Trevíru Karel Marx nav?těvoval gymnázium, kde se seznámil se svym budoucím ?vagrem Edgarem von Westphalen. Roku 1836 se zasnoubil s jeho sestrou Jenny von Westphalen (1814–1881), s ní? poté strávil cely ?ivot. Coby student se nau?il skvěle francouzsky a podnikl několik literárních pokus?, které v?ak záhy zavrhl. V té době ji? studoval práva v Bonnu (1835) a poté v Berlíně (1836), kde se zapojil do bou?livych diskusí nad my?lenkovym odkazem nedávno zem?elého Hegela a p?iklonil se k reformist?m, tzv. mladohegelovc?m (viz ní?e); poslouchal Bruna Bauera a Ludwiga Feuerbacha. Roku 1841 pak in absentia promoval na univerzitě v Jeně prací na téma rozdílu Démokritovy a Epikúrovy p?írodní filosofie.

V roce 1842 za?aly v Kolíně nad Rynem vycházet liberálně zamě?ené noviny Rheinische Zeitung; brzy si osvojil b?itky styl, proto se stal jedním z hlavních redak?ních spolupracovník? a posléze i ?éfredaktorem tohoto listu, radikálně opozi?ního v??i pruské politice. To ov?em vedlo k cenzurním zásah?m státní moci a po roce k úplnému zákazu novin. Tého? roku se poprvé setkal se svym pozděj?ím spolupracovníkem Friedrichem Engelsem.

V Pa?í?i a Bruselu

Karl Marx a Friedrich Engels, vp?edu Marxovy dcery Jenny Caroline, Jenny Laura a Jenny Julia Eleanor

V roce 1843 se v Bad Kreuznachu o?enil se svou snoubenkou. Z jejich sedmi dětí p?e?ily jen t?i dcery: Jenny, Laura a Eleanor. Tého? roku s rodinou odjel do Pa?í?e, aby zde spole?ně s Arnoldem Rugem vydával Německo-francouzskou ro?enku. V Pa?í?i se seznámil s německym básníkem Heinrichem Heinem, s ním? vedl během pa?í?ského období rozsáhlé politické diskuse. Z Ro?enky v?ak vy?lo pouze jedno ?íslo, a to kv?li neshodám jak s Rugem, tak s francouzskymi socialisty: v polemice s nimi se za?al zabyvat ekonomií a smě?oval ke komunistickym pozicím. Tento posun je patrny v Ekonomicko-politickych rukopisech z roku 1844, je? zavádějí pojem ?odcizené práce“.

Rukopisy v?ak nedokon?il; poté, co jej nav?tívil Engels, uzav?eli oba mu?i p?átelství, vedli obsáhlou korespondenci a spole?ně sepsali několik prací, polemizujících s mladohegeliány. Během pa?í?ského období byl tedy v základech formulován historicky materialismus. Engels zároveň Marxe v?emo?ně podporoval: posílal mu kapesné, dělal si starosti s jeho zdravotním stavem, nabádal jej k systemati?těj?í práci apod. Engels sepsal i mnoho novinovych ?lánk?, které vy?ly pod Marxovym jménem.

Po?átkem roku 1845 musel Marx p?esídlit do Bruselu, kam jej následoval Engels. V létě tého? roku spole?ně podnikli studijní cestu do Anglie, kde navázali kontakt s tamním hnutím chartist?. Marx byl i po návratu do Belgie pronásledován pruskymi ú?ady, a tak se raději vzdal pruského ob?anství. V Bruselu spole?ně s Engelsem zalo?il Komunisticky koresponden?ní vybor, jeho? cílem bylo zast?e?ení r?znych skupin ú?astnících se tehdy ji? mezinárodního dělnického hnutí.

Roku 1847 vstoupil do Svazu spravedlivych, jej? zalo?il rany socialista Wilhelm Weitling. Organizace byla poté na sjezdu v Londyně p?ejmenována na Svaz komunist? a za?ala p?ipravovat komunisticky politicky manifest. Ten byl zve?ejněn v revolu?ním roce 1848 jako?to Manifest komunistické strany. V roce 1850, kdy chtěli s Engelsem proti stanovám z?ídit pobo?ku v Kolíně nad Rynem, byli v?ak z pololegálního svazu vylou?eni.

Politické ot?esy roku 1848 znamenaly pro Marxe vyho?tění z Belgie. Na pozvání prozatímní francouzské vlády p?esídlil v únoru do Pa?í?e a v b?eznu, kdy vypukla revoluce i v Německu, se vydal do Kolína, doufaje v revoluci socialistickou; k té se sna?il p?ispět vydáváním radikálního listu Neue Rheinische Zeitung. V květnu 1849 v?ak pruská reak?ní vláda redakci rozpustila a jeho vykázala ze země.

V letech 1844 a? 1848 si Marx ?il velmi dob?e, v Pa?í?i utrácel ?estinásobek tehdej?ího pr?měrného platu. Roku 1844 na něj p?átelé z Německa vybrali 1000 tolar?, co? odpovídalo nap?. t?íletému p?íjmu slezského tkalce. Krátce poté obdr?el Marx je?tě 800 tolar? a ro?ní plat 1800 tolar? za práci na novinách Vorw?rts. Dále dostal 4000 frank? od ?Kolínského kruhu“, ktery financoval krátkou existenci novin Rheinische Zeitung. V prosinci 1844 mu bylo vyplaceno 1000 frank? za vydání Svaté rodiny, v b?eznu 1848 zdědil po otci 6000 frank?. Z těchto peněz měl údajně věnovat 5000 frank? na zakoupení zbraní pro belgické pracující, o ?em? se v?ak nedochoval ?ádny doklad. Engels mu také p?enechal honorá? za svou knihu Podmínky pracující t?ídy. Finan?ní potí?e za?al Marx mít a? po roce 1848. Marx se stal také na ?as placenym informátorem rakouské policie.

Londynsky exil

Kenotaf Karla Marxe ve vychodní ?ásti h?bitova Highgate Cemetery v Londyně. Pomník s nápisem Workers of all lands, unite! (Proletá?i v?ech zemí, spojte se!) a citátem 11. Teze o Feuerbachovi nechala z?ídit CPGB roku 1954.

Spole?ně s rodinou se nejprve uchylil zpět do Pa?í?e, nicméně ji? po měsíci, kdy jim hrozila deportace do odlehlé Bretaně, Francii opustili a usídlili se v Londyně. Brzy sem za nimi p?esídlil také Engels, díky jeho? podpo?e zde p?e?ívali. Spole?ně se pustili do dal?í publika?ní ?innosti a mezinárodní agitace pro komunistické hnutí. Marxova hmotná situace se zlep?ila v roce 1852, kdy se stal londynskym korespondentem New York Tribune, kam zasílal rozsáhlé kritické politicko-ekonomické analyzy poměr? v evropskych mocnostech. Spolupráci v?ak p?eru?ila americká ob?anská válka.

Roku 1851 se Marxovi pravděpodobně narodil neman?elsky syn, Frederick Lewis Demuth (1851–1929), jeho matkou byla Marxova slu?ka Helene Demuthová. Marx nebyl ochoten syna uznat za svého, k jeho otcovství se zcela jistě l?ivě p?ihlásil Friedrich Engels, a Frederick byl poslán do dělnického sirot?ince. Celkem by tak měl Marx osm dětí, z nich? ?ty?i se do?ily dospělosti.

P?vodně Marxovi bydleli v bytě Chelsey, odkud byli pro neplacení nájemného v květnu roku 1850 vystěhováni. Poté bydleli do?asně v Dean Street v Soho, odkud se p?estěhovali jen o kousek dále do trvalej?ího p?íbytku. Byt byl pouze dvoupokojovy.

V Londyně vznikala jeho hlavní ekonomická díla: v roce 1859 vy?la Kritika politické ekonomie, která v?ak nevzbudila o?ekávany ohlas. Nespokojeny oznámil, ?e hodlá vydat dal?í, podrobněj?í díly, které mu s dal?ím studiem pod rukama dále nar?staly. Takto se postupně a nesystematicky rodilo jeho hlavní dílo, Kapitál. Jeho první díl dokon?oval su?ován r?znymi chorobami a teprve roku 1867 byl p?edán do tisku a vydán.

V době práce na Kapitálu se také aktivně zapojoval do dělnického hnutí: v roce 1864 stál u zrodu První internacionály a do roku 1872 v ní zastával vedoucí funkci; formuloval její stanovy a zakládající program. Později byla ale rozpu?těna kv?li neshodám mezi komunisty, proudhonovskymi a jinymi anarchisty a dal?ími skupinami. Kdy? roku 1863 socialista Ferdinand Lassalle zalo?il v Prusku svaz Allgemeiner Deutscher Arbeitverein, Marx se odmítl p?ipojit, nebo? neuznával jeho národní orientaci; roku 1869 v?ak spolupracoval s Wilhelmem Liebknechtem, zakladatelem Sociálně-demokratické dělnické strany, která se roku 1875 spojila s lasalleovskou stranou v dodnes fungující stranu SPD. Její program on sám kritizoval je?tě tého? roku ve své p?edposlední samostatné práci s názvem Kritika Gothajského programu.

V dělnickém hnutí se anga?ovaly také jeho dcery se svymi man?eli: Eleanor a Jenny ve Francii, Laura v Británii.

Mezitím se v?ak postupně zhor?oval jeho zdravotní stav; oslabila jej p?edev?ím vleklá ko?ní choroba. Roku 1881 zem?ela jeho man?elka Jenny, o dva roky později jejich dcera Jenny Longuetová. Poslední léta ?ivota věnoval práci na II. a III. dílu Kapitálu; kdy? Marx v roce 1883 coby ?ty?ia?edesátilety vdovec zem?el, na?el Engels v jeho poz?stalosti obrovské neuspo?ádané svazky poznámek a ná?rt?, které mnohdy nebyl s to rozlu?tit ani on sám. Po chudém poh?bu, na něm? pronesl ?e? Engels, byl Karl Marx pochován na londynském h?bitově Highgate.

Chudoba a zlep?ení finan?ní situace během londynského exilu

V roce 1861 se stala Marxova finan?ní situace velmi ?patnou, a to vlivem dopad? ob?anské války v USA, a následného embarga na vyvoz bavlny na anglicky trh ze strany Jihu. To postihlo pr?mysl a dělníky a Engels nebyl schopen po t?i roky poslat Marxovi mnoho peněz. Marx také p?i?el o zdroj p?íjm? za své sloupky v novinách Tribune. Marx, ktery se zatím ob?as ?ivil jen ob?asnou noviná?skou prací, si za?al hledat práci, av?ak neúspě?ně. Roku 1864 v?ak Marx získal zna?né jmění. Dostal dědictví po své matce, peníze od Engelse a dědictví po Wilhelmu Wolffovi. (U? o rok později byl na mizině.) Z mat?ina jmění se Marx do?kal méně ne? 100 liber a po Wolffovi zdědil 824 liber. S penězi od Engelse měl p?íjmy témě? 1000 liber. Marx?v p?íjem roku 1864 byl ekvivalentem 20 tehdej?ích dělnickych mezd. Nicméně od této doby se situace Marxe i jeho rodiny zlep?ovala. Ji? roku 1864 se p?estěhovali do nového domu na Maitland Park Road. Roku 1875 se p?estěhovali do jiného domu, ktery v?ak za druhé světové války zanikl. Od roku 1864 také Marxova ?ena Jeny po?ádala plesy. V roce 1869 za?ídil Engels Marxovi penzi ve vy?i 350 liber za rok a splatil jeho dluhy. To umo?nilo Marxovi ?ít pohodlně s p?íjmem, ktery ho ?adil mezi nejbohat?í 2 % britské populace.

My?lení a dílo

?lo o plodného autora a jeho my?lení pro?lo poměrně slo?itym vyvojem. Mnohé jeho spisy vy?ly teprve posmrtně; s jejich zp?ístupněním se ukázaly rozdíly mezi mladym Marxem (cca do roku 1848, kdy byl poprvé vydán Komunisticky manifest) a zralym Marxem, autorem Kapitálu, kdy tě?i?tě jeho zájmu le?elo v ekonomii.

Centrálním konceptem jeho filosofie je jeho postupně formulované pojetí dějin, Engelsem později ozna?ované jako historicky materialismus, pozděj?ími marxisty také jako dialekticky materialismus (Marx sám tato ozna?ení nepou?íval). Ten je zalo?en na Hegelově dialektice, tedy nahlí?ení vyvoje jako stálého konfliktu tezí a antitezí, ktery ústí v syntezi, je? vyvoj posouvá o krok dále. Jde tedy o princip vě?ného konfliktu. Za základní vlastnost spole?enského ?ádu ozna?il konflikt r?znych spole?enskych t?íd:

?	Dějiny v?ech dosavadních spole?ností jsou dějinami t?ídních boj?. — Svobodny a otrok, patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovary?, vedli nep?etr?ity boj, tu skryty, tu otev?eny, boj, ktery poka?dé skon?il revolu?ním p?etvo?ením celé spole?nosti nebo spole?nym zánikem bojujících t?íd.	“
— Komunisticky manifest, 1—2.

Posledním stupněm t?ídního boje je pak podle něj soudoby konflikt proletariátu a bur?oazie. Podle něj je jedinym a nevyhnutelnym rozuzlením tohoto vě?ného konfliktu bezt?ídní, komunistická spole?nost. Sociální spravedlnosti má byt dosa?eno odstraněním p?í?iny t?ídního boje, tedy zru?ením soukromého vlastnictví vyrobních prost?edk?, a to i za cenu násilí.

Jeho filosofie je do ur?ité míry scientistická: on sám byl p?esvěd?en, ?e s kone?nou platností odhalil historicko-spole?enské zákonitosti vyvoje – proto byvá jeho nauka nazyvána ?vědecky socialismus“, proto ho Engels v poh?ební ?e?i p?irovnal k Darwinovi. Na druhou stranu v?ak nevypracoval ?ádnou uceleněj?í koncepci sociálního systému, ktery by měl nastat po konci kapitalismu.

Jeho my?lení byvá pova?ováno za syntézu t?í směr? evropského my?lení, na ně? navazoval: německé klasické filosofie, francouzského utopického socialismu (Charles Fourier) a anglické klasické ekonomie (zejména David Ricardo a J. S. Mill).

Marxovo tv?r?í období lze zhruba rozdělit na dvě ?ásti. Do roku 1867, kdy Marx publikoval (napsal) vět?inu svého díla, a po roce 1867, kdy byla publikována ji? jen Ob?anská válka ve Francii (1871) a Kritika Gothajského programu (1875). Podle Engelsovy informace v p?edmluvách k druhému a t?etímu dílu Kapitálu byly rukopisy těchto dvou díl? sepsány v letech 1864 a? 1867. Po roce 1867 se Marx věnoval nap?íklad p?írodovědě, chemii, matematice (sepsal několik matematickych pojednání) atp.

?Mlady Marx“

Intelektuální prost?edí, v něm? psal své rané spisy, bylo hluboce ovlivněno my?lením G. W. F. Hegela (? 1831). Jeho následovníci se záhy roz?těpili na konzervativní, ?pravé“ hegeliány a na tzv. mladohegelovce, jejich? zamě?ení vyústilo do panteismu a posléze ateismu; k mladohegelovc?m, jejich? nejvyznamněj?í postavou byl Ludwig Feuerbach, se zpo?átku ?adil také on sám a spole?ně s ním i Friedrich Engels. Ti chtěli – jeho vlastními slovy – ?postavit hegelovskou dialektiku z hlavy na nohy“. Jeho spisy tohoto období jsou zpravidla polemikami s jeho sou?asníky.

K ?idovské otázce (1843)

Krátky spis, ktery vy?el v jeho Německo-francouzské ro?ence v Pa?í?i roku 1844, kritizuje dvě studie Bruna Bauera, které se věnují mo?nosti politické emancipace ?id? v Prusku a prosazují sekulární stát. Podle něj nesta?í emancipace politická, v ní? nábo?enství není p?eká?kou (podobně jako nap?. ve Spojenych státech), nybr? hovo?í také o ?lidské emancipaci“ a svobodě, p?i?em? ta je dle něj ale mo?ná jen v nenábo?enské (v jeho p?ípadě socialistické) spole?nosti, kde?to sekulární stát nábo?enství nepopírá, nybr? p?edpokládá. On sám, a? narozeny do p?vodně ?idovské rodiny, měl k ?idovství komplikovany vztah; někte?í komentáto?i (nap?. ?lomo Avineri) spat?ují ve spisku antisemitské názory.

Ke kritice Hegelovy filozofie práva (1843–44)

V tomto raném spise kritizuje Hegel?v spis Základy filosofie práva z roku 1821. Hegel?v dialekticky systém pova?uje za zcela abstraktní. V úvodu, napsaném v lednu 1844, pak zaúto?il na nábo?enství, které pova?uje za lidskou iluzi: ?Nábo?enství je vzdychání utla?ovaného tvora, srdce nelítostného světa, duch bezduché situace. Je to opium lidstva. Pravé ?těstí lidu vy?aduje odstranění nábo?enství jako iluzorního ?těstí.“

Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844.

V těchto rukopisech, které byly zve?ejněny teprve roku 1932 a následně získaly mezi marxisty velky vliv, se poprvé vyjád?il k národní ekonomii. Ta podle něj p?edpokládá soukromé vlastnictví, Marx je v?ak nijak nevysvětluje. Jádrem spisu je kapitola Odcizená práce, kde p?ebírá hegelovskou dialektiku a pojem odcizení. Tím, ?e dělník nepracuje pro sebe, ale pro kapitalistu, je produkt jeho práce ?ímsi cizím, odcizenym, neboli ?zvněj?něnym“. Z toho jsou pak odvozeny ?ty?i stupně odcizení, které znemo?ňují dělníkovi d?stojny ?ivot:

1. odcizení od produktu vlastní práce,
2. odcizení od vyrobní ?innosti samé (a tedy od sebe sama),
3. odcizení od rodové podstaty ?lověka,
4. odcizení od druhych jednotlivc?.

Svatá rodina (1844)

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Svatá rodina (kniha).

Dílo s podtitulem Kritika kritické kritiky je jeho prvním dílem vytvo?enym spole?ně s Engelsem. Polemicky se v něm obracejí zejména proti ?pravému“ mladohegelovci a svému někdej?ímu u?iteli Brunovi Bauerovi. V tomto spise se Marx dosud hlásí k Feuerbachovi, kterého v?ak ji? o rok později bude tvrdě kritizovat.

Německá ideologie (1845)

V Německé ideologii, na ní? se podílel také Engels a která vy?la a? posmrtně (Moskva a Lipsko 1932), je satiricky kritizován p?edev?ím Max Stirner s dal?ími mladohegelovci. Zároveň zde bylo poprvé uceleně p?edstaveno Marxovo materialistické pojetí dějin. Lidské vědomí je zde ur?ováno ?ivotními podmínkami jednotlivych epoch, nikoli naopak. V ka?dé epo?e dochází ke st?etu dvou spole?enskych t?íd, vládnoucí a utla?ované. Vládnoucí t?ída, která má v rukou materiální produkci, má tím pádem podle materialismu monopol i na duchovní produkci; tak m??e vydávat své my?lení za jediné platné a legitimizovat jím svou nadvládu; to on sám nazyval ideologií, kterou je mo?no rozkryt pouze kritikou.

Teze o Feuerbachovi (1845)

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Teze o Feuerbachovi.

Jedenáctá teze o Feuerbachovi. Originální Marx?v rukopis.

Teze o Feuerbachovi (poprvé publikovány Engelsem ve spise L. Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie, 1888) jsou souborem jedenácti krátkych poznámek, v nich? kritizuje Ludwiga Feuerbacha a mladohegelovce v?bec. Sice oceňuje Feuerbach?v materialismus; ten v?ak nesmí byt jen ?nazíravy“, musí se projevovat v praxi. Poslední, jedenáctá teze p?edstavuje jeden z nejznáměj?ích filosofickych citát? v?bec:

?	Filosofové svět jen r?zně vykládali, jde v?ak o to jej změnit.	“
— Teze o Feuerbachovi, 11.

Bída filosofie (1847)

Název p?edstavuje nará?ku na dílo s podtitulem Filosofie bídy (Système des contradictions économiques ou Philosophie de la misère, 1846), jeho? autorem byl francouzsky mutualista Pierre-Joseph Proudhon. On sám kritizuje jeho vizi socialismu za p?íli?né prote?ování bur?oazie. Psáno francouzsky.

?Zraly Marx“

Rukopis Manifestu komunistické strany

Po vydání Komunistického manifestu (1848) se Marx vrací k národohospodá?skym otázkám. V Kritice politické ekonomie je vztah kultury a ekonomiky vysvětlován pojmy základna a nadstavba. Nadstavba, tedy kultura a instituce, je ur?ována ekonomickymi faktory. Rané Marxovy práce uznávají mo?nost zpětného (dialektického) ovlivnění základny nadstavbou, zatímco pozděj?í práce se blí?í stanovisku jednosměrného vlivu základny na nadstavbu. Umění a kultura jsou pak jen odrazem sociálně-ekonomickych vztah? dané epochy.

Komunisticky manifest (1848)

Související informace naleznete také v ?lánku Komunisticky manifest.

Manifest Komunistické strany byl sepsán s F. Engelsem a zve?ejněn 21. února revolu?ního roku 1848 na sjezdu Svazu komunist? v Londyně. Manifest ve zhu?těné podobě podává nauku o t?ídním boji a kon?í vyzváním: ?Proletá?i v?ech zemí, spojte se!“

18. brumaire Ludvíka Bonaparta (1852)

Spis, jen? byl poprvé publikován v americkém německojazy?ném ?asopise Die Revolution, analyzuje francouzsky státní p?evrat v roce 1851, z něj? vy?el Napoleon III. coby diktátor. Název spisu odkazuje na podobnou událost z 9. listopadu 1799 (podle tehdej?ího republikánského kalendá?e 18. brumaire), kdy se Napoleon I. po svr?ení direktoria stal prvním konzulem. Tuto událost Marx interpretuje z hlediska boje spole?enskych t?íd, provádí analyzu francouzské spole?nosti a vykládá své pojetí vztahu spole?nosti a dějin: ?Lidé dělají své dějiny sami, ale nedělají je tak, jak jim napadne, za okolností, které si sami zvolili, nybr? za okolností, které tu bezprost?edně nacházejí.“

Základy kritiky politické ekonomie (1857–1858)

Jeho velmi rozsáhly, nesystematicky a útr?kovity rukopis, známy také pod krat?ím ozna?ením Die Grundrisse (?Základy“), byl vydán teprve roku 1938 v Moskvě. Tvo?í jakysi most mezi Ekonomicko-filozofickymi rukopisy a Kapitálem, jej? p?ipravoval. Velká ?ást spisu se zabyvá tzv. p?edkapitalistickymi ekonomickymi formami. Dále se zde Marx pou?tí do rozboru nadhodnoty, pracovní síly, produkce, distribuce, směny, spot?eby a dal?ích ekonomickych témat.

Ke kritice politické ekonomie (1859)

Také tento spis vznikl p?ípravou Kapitálu, do?kal se v?ak vydání ji? v roce 1859. Zkoumá a kritizuje se zde systém bur?oazní ekonomie (kapitalismus); rozli?uje se u?itná hodnota a směnná hodnota zbo?í a p?ipravuje se teorie nadhodnoty, p?epracovaná v Kapitálu.

Kapitál (1867–1883)

Titulní strana prvního vydání Kapitálu z roku 1867

Související informace naleznete také v ?lánku Kapitál (kniha).

Desítky let věnoval svému hlavnímu dílu, Kapitálu (s podtitulem Kritika politické ekonomie), z jeho? t?í (resp. ?ty?) díl? vy?el za jeho ?ivota pouze jeden. Druhy a t?etí díl byl vydán z jeho poz?stalosti Friedrichem Engelsem. Takzvany ?tvrty díl – kritické poznámky k r?znym teoriím nadhodnoty – vydal a? po?átkem 20. století Karl Kautsky. Rakousky ekonom Ludwig von Mises ve svém díle Lidské jednání uvedl, ?e nedokon?ení Kapitálu nebylo zp?sobeno nemocí, nybr? neschopností jeho autora vy?e?it problémy svého teoretického systému.

• Díl 1. Vyrobní proces kapitálu (Band 1: Der Produktionsprozess des Kapitals). Hamburk 1867.
• Díl 2. Proces oběhu kapitálu (Band 2: Der Zirkulationsprozess des Kapitals). Vydal F. Engels, Hamburk 1885.
• Díl 3. Celkovy proces kapitalistické vyroby (Band 3: Der Gesamtprozess der kapitalistischen Produktion). Vydal F. Engels, Hamburk 1894.

Obsahem knihy je analyza a kritika kapitalistické spole?nosti a zejména kapitalistického zp?sobu vyroby a distribuce statk?. První, nejstudovaněj?í ?ást Kapitálu obsahuje analyzy hodnoty zbo?í a peně?ního oběhu; opět je probírána u?itná hodnota a směnná hodnota, vztahy vzniku směnné hodnoty a pracovní doby dělníka, p?eměna práce v peníze apod. Proto zde zavádí pojem ?nadpráce“: dělník musí odpracovat ur?itou nutnou pracovní dobu, aby vznikla hodnota, z ní? u?iví sebe a rodinu; poté v?ak musí pracovat dále, aby u?ivil také kapitalistu. Z této ?nadpráce“ tedy vzniká nadhodnota, která je v?ak dělníkovi odcizena, nebo? si ji p?ivlastní kapitalista, a tím dělníka vyko?is?uje. Věnuje se také problému p?elidnění, dělby práce a strojové vyroby, která vede k prodlu?ování pracovní doby, nebo? stroj je nejefektivněj?í, bě?í-li stále.

Vlastnosti zbo?í jsou podle něj vysvětlitelné jedině ze vzájemnych vztah? mezi vyrobci, nikoliv ze zbo?í samého: zatímco si lidé myslí, ?e hodnota zbo?í – nap?. zlata – je objektivně danou vlastností p?edmětu, ve skute?nosti je závislá na sociálně-ekonomickych vztazích. Bur?oazní spole?nost, která p?ipisuje zbo?í nevnímatelné vlastnosti a hodnoty a ?uctívá“ je, se tak dopou?tí ?zbo?ního feti?ismu“, ktery je p?irovnáván k uctívání svatych ostatk?.

Druhy díl analyzuje druhou fázi kapitálu: po fázi produkce v prvním dílu se zamě?uje na r?zné formy oběhu kapitálu. T?etí díl se sna?í vysvětlit p?eměnu nadhodnoty v zisk a obsahuje mj. takzvany ?zákon tendence míry zisku klesat“; p?í?inu krizí kapitalismu tak Marx klade p?ímo do procesu vyroby, nikoliv oběhu.

Kapitál byl marxismem-leninismem vykládán dogmaticky, tj. jako soustava neměnnych zákonitostí, nicméně samotné dílo není systematické a má spí?e charakter hledání; nebylo ostatně nikdy dokon?eno a vět?ina ho z?stala ve fragmentech. Více ne? pou?ky obsahuje hypotézy, nejr?zněj?í odbo?ky, anekdotická vyprávění, p?íklady z praxe, citace novinovych ?lánk? o r?znych tragédiích a ot?esnych podmínkách dělník? ?i o dětské práci, jedovaté vypady proti kapitalismu apod.; v nadsázce se někdy ?íká, ?e Kapitál lze ?íst jako stra?idelny goticky román. Nap?íklad v osmé kapitole prvního dílu Marx udává p?íklady poru?ování továrního zákona z roku 1833 (Factory Act of 1833), ktery omezoval pracovní dobu dětí v továrnách na max. 12 hodin denně.

?	Za?átkem ?ervna 1836 do?la smír?ím soudc?m v Dewsbury (Yorkshire) udání, ?e majitelé 8 velkych továren nedaleko Batley p?estupují tovární zákon. ?ást těchto pán? byla obviněna z toho, ?e nechali pracovat 5 chlapc? ve věku od 12 do 15 let od 6 hodin ráno v pátek do 4 hodin odpoledne následující soboty, ani? jim dovolili oddech, kromě doby na jídlo a jedné hodiny spánku o p?lnoci. A tyto děti musely pracovat nep?etr?itě 30 hodin v "Shoddy hole", jak se ?íká dí?e, kde se trhají vlněné hadry a kde je vzduch tak prosycen prachem, chloupky z hadr? atd., ?e i dospělí dělníci si tu musí ustavi?ně ovazovat ústa kapesníkem, aby si chránili plíce!	“
— Kapitál, I. díl, 8. kapitola

Kritika Gothajského programu (1875)

Spis, vydany posmrtně roku 1891, kriticky reaguje na Gothajsky program, ktery p?ijala právě vzniklá Sociálnědemokratická strana Německa. On sám se o programu vyjad?uje velice nep?íznivě a pova?uje ho za p?íli? kompromisní, nevědecky, nedostate?ně internacionální, ?zavr?eníhodny a pro stranu demoralizující“. Ve spise jsou patrné vznikající rozdíly mezi formující se sociální demokracií a klasickym marxismem. Marx zde také nazna?uje dvě etapy revolu?ní proměny spole?nosti. Teprve a? po první etapě vzr?stu produktivity bude v?eho dostatek, ztratí soukromé vlastnictví smysl:

?	...a? s v?estrannym rozvojem jednotlivc? vzrostou i vyrobní síly a v?echny zdroje sdru?eného bohatství pote?ou plnym proudem, spole?nost bude moci vepsat na sv?j prapor: Ka?dy podle svych mo?ností, ka?dému podle jeho pot?eb.	“
— Kritika Gothajského programu, I.

Protislovanské postoje

Po ur?itou dobu bylo zamě?ení Marxe a stejně tak i Engelse zna?ně proti-slovanské. Během revoluce v roce 1848, kdy slovanské národy v rakouské ?í?i nepodpo?ily německou a ma?arskou revoluci a londynské Times opisovaly z pra?ského německého listu Bohemie, ?e povstání v ?echách ?mělo za cíl vytvo?it s ruskou pomocí ?eskou ?í?i“, Marx napsal ve svych Neue Rheinische Zeitung: ?Te? víme, kde jsou nep?átelé revoluce – v Rusku a ve slovanskych provinciích Rakouska… Nesmi?itelny boj, válka a? do posledního dechu proti Slovan?m, zrádc?m revoluce, vyhlazení, terorismus! Ne v zájmu Německa, nybr? v zájmu revoluce.“ V projevu z roku 1867 Marx odsoudil ?panslavistickou propagandu“ ?í?enou z Ruska, a p?ipomněl revolu?ní léta 1848-49, kdy podle Marxe bylo Ma?arsko napadeno, Vídeň zni?ena a Itálie rozdrcena Slovany bojujícími pod vlajkami Jela?i?e, Windischgr?tze a Radeckého.

Marx a Engels byli velkymi odp?rci carského Ruska, které pova?ovali za kontrarevolu?ní hrozbu evropskym revolucím, a poukazovali na ruskou pomoc p?i potla?ení ma?arské revoluce v roce 1849. Marx podporoval protiruská povstání v Polsku, proto?e vě?il, ?e nezávisly polsky stát m??e vytvo?it nárazníkovou zónu mezi Ruskem a Evropou. Během projevu v Londyně 22. ledna 1867 ve?ejně prohlásil, ?e ?Pro Evropu existuje pouze jediná alternativa. Bu? asijsky barbarismus z Moskvy exploduje kolem Evropy jako lavina, nebo musíme obnovit Polsko, postavit dvacet milion? hrdin? mezi nás a Asii a získat tak ?as pro uskute?nění evropské sociální obrody.“ Rusko ozna?il za zemi tou?ící po světovládě, která má civilizovanou vládu ovládající ?barbarské masy“.

Marx?v odkaz a kritika

Západoněmecká po?tovní známka

Související informace naleznete také v ?lánku Marxismus.

Marx v XIX. století byl nejgeniálněj?ím myslitelem. Není jednoho národohospodá?e, ktery by se Marxem nezabyval. Sám jsem se od něho mnoho nau?il. Jeho p?sobení bylo ohromné. Marxism vynutil reformy. Sociální reformy jsou prací ideí Marxovych. Na duchovní směry, politiku vlád, na v?e měl marxismus vliv.

Tomá? Garrigue Masaryk, Velicí mu?ové

Jeho teorie byly pozděj?ími marxisty interpretovány r?zně a? protikladně: od nerevolu?ní, reformistické politiky sociální demokracie Karla Kautskyho p?es dogmatické interpretace tzv. reálného socialismu někdej?ího Sovětského svazu a jeho satelit?, ?ínského maoismu, a? k nedogmatickym, sociálně kritickym teoretik?m, jako byli Antonio Gramsci, Gy?rgy Lukács, myslitelé Frankfurtské ?koly nebo pozděj?í Nová levice. My?lení mladého Marxe ovlivnilo také reformní socialisty v období tzv. pra?ského jara nebo podobně orientovanou jugoslávskou skupinu Praxis.

Marx na nástěnné malbě od Diega Rivery v Národním paláci v Mexico City

O jeho p?etrvávajícím vlivu svěd?í kromě teoretickych diskusí také opětovny zájem o jeho spisy v době hospodá?ské krize, umístění na t?etí p?í?ce v soutě?i o ?největ?ího Němce“ v roce 2003 nebo popularita patrně nejznáměj?ího sou?asného myslitele navazujícího na Marxe, Slovince Slavoje ?i?eka.

Mezi jeho ?etné kritiky pat?ili p?edstavitelé k?es?anství a dal?ích nábo?enství, která on sám obecně odmítal (jeho díla v?ak nikdy nebyla katolickou církví za?azena mezi zakázané knihy). Ve druhé polovině 20. století se jeho analyzou kapitalismu inspirovala tzv. teologie osvobození.

Slo?ity a r?znorody je vztah (nejen) liberálních myslitel? k Marxovi. Někte?í oceňují jeho analyzy kapitalismu, stavějí se v?ak proti vědeckému pojetí dějin. Filosof Karl Raimund Popper ve své Bídě historicismu nachází u Marxe fatalistické pojetí dějin: poté, co známe neměnné zákonitosti vyvoje, není mo?né měnit spole?nost ?proti nim“, a vzniká naopak ?vědecké“ centrální plánování, které m??e p?er?st do totalitarismu. Marxismus je podle něho ?nej?ist?í, nejrozvinutěj?í a nejnebezpe?něj?í podobou historicismu“. Podobně byvá namítáno, ?e je-li podle něj zánik kapitalismu nevyhnutelny, z?stává organizovaná akce vyko?is?ovanych neopodstatněná. Pro Poppera ji? samotná dialektická metoda je pouhym zesílenym dogmatismem, jen? z?stává v o?ividném nesouladu s pravidly logiky. Popper odmítal marxisticky ekonomismus, tj. pojímání ?lověka jako bytosti, její? ?innosti a chápání světa jsou ur?eny ekonomickymi zájmy, a také chápání celych dějin jako t?ídní zápas o ekonomickou nadvládu. Marxistická koncepce t?ídního boje je dle něj velmi podobná koncepci boje o rasovou nadvládu, kterou vyznávají rasistické doktríny. Díky pou?ívání induk?ní metody Popper pokládal marxismus bu? za směs vědy a proroctví, nebo za pavědu, anebo také ni?ím neopodstatněné v?eználkovství. Obdobně kriticky se stavěl i k psychoanalyze Sigmunda Freuda. Dle Poppera také existuje ideová p?íbuznost mezi marxismem a fa?ismem, nejsou v?ak dle něj identické. Popper byl více kriti?těj?í v??i fa?ismu ne? v??i marxismu.

Souso?í Marxe a Engelse ve ve?ejném parku v ?anghaji v ?íně

Jeho velkym znalcem byl p?edev?ím Raymond Aron, autor knihy Marx?v marxismus, ktery autora Kapitálu respektoval, zato v?ak tvrdě kritizoval soudoby, zejména francouzsky marxismus (Althusser, Sartre), ktery podle něho rezignoval na kritické my?lení a stal se, podobně jako dal?í ideologie, spí?e politickym nábo?enstvím; proto v parafrázi Marxe mluví o ?opiu intelektuál?“. Podle Raymonda Arona: ?Marxistická eschatologie p?ipisuje proletariátu úlohu kolektivního spasitele.“ Komunismus byl podle něj prvním nábo?enstvím intelektuál?, které mělo úspěch. Marx naplnil N. Machiavelliho touhu po nábo?enství organizující stát.

Rozsáhly kriticky rozbor jeho nauky podává také Leszek Ko?akowski v práci Hlavní směry marxismu nebo T. G. Masaryk ve svém díle Otázka sociální. Marxismus je dle Leszka Ko?akowskeho ?i?itelem slepé d?věry ke vzne?enému světu v?eobecného uspokojení, ktery ?eká na lidstvo hned za rohem. Témě? v?echna proroctví, jak Marxova, tak pozděj?ích marxist? se ukázala byt proroctví fale?nymi, co? v?ak nikterak nenaru?uje stav duchovní sebejistoty, v jakém ?ijí vyznava?i marxismu, stejně jako v p?ípadech v?ech o?ekávání známych z chiliastickych nábo?enskych hnutí. Dle Ko?akowskeho Marx také nep?edvídal, ?e po zestátnění vyrobních prost?edk? lze vyko?is?ování a ekonomickou nadvládu nad pracujícími znásobit. Ko?akowski také upozorňoval na nesoudr?nost marxismu, ktery byl plny dvojsmysl? a neúplnych formulací, ?i nevysvětlitelnych nará?ek. Dle něj proto ti, kte?í kritizovali V. I. Lenina za to, ?e se zpronevě?uje Marxovym d?le?itym my?lenkám (nap?íklad dle nich Marxova diktatura neznamená despotickou a nezákonnou vládu), neodhalovali Leninovo zpronevě?ení se Marxovi, ale ned?slednost Marxe samotného.

Německo-americky psycholog Erich Fromm vydal dvě knihy, kde se zabyvá interpretací Marxe. V Obrazu ?lověka u Marxe (viz sekci Literatura) jde hlavně o sociálně humanistickou interpretaci postavenou na Ekonomicko-filozofickych rukopisech, jejich? podstatná ?ást je obsahem tohoto díla. Ve druhém titulu Beyond the Chains of Illusion se Fromm vyrovnává se svym vztahem k Freudovu a Marxovu u?ení. Fromm jako jeden z mála kritik? poukázal na to, ?e Marx v?dy hledal ?dynamiku“ spole?enskych děj?, tzn. jejich hybné síly. Tím odpovídá na námitky proti mo?nému fatalismu a neměnnosti jím objevenych a zkoumanych pravidel pro spole?enské pohyby.

Dle kritiky Nikolaje Ber?ajeva v marxismu kolektiv, kterému je projevována úcta, zaujímá místo ur?ené bohu a ?lověku. Proletariát je pro Marxe novym Izraelem, spasitelem a budovatelem nového království na zemi. Marx?v proletá?sky komunismus je odchylkou od starohebrejského chiliasmu. Vyvoleny národ se proměnil ve vyvolenou t?ídu.

Josef Maria Bocheński byl p?esvěd?en, ?e marxismus není ve skute?nosti ?ádnou vědeckou teorií. A to proto, ?e: 1. Neopírá se o zku?enosti a fakta, ale o arbitrárně a dop?edu ur?ená dogmata; 2. Není logicky uspo?ádanym a vnit?ně soudr?nym systémem my?lení, vyzna?uje se ?adou rozpor? a jakymsi svéráznym intelektuálním zmatkem ?i nepo?ádkem; 3. Odmítá ve?kerou kritiku, odmítá podrobit se empirické verifikaci a logickému posouzení, jeliko? sám sobě p?iznává hodnoty pravdivosti, vě?nosti a neměnnosti. Bocheński si pov?iml, ?e komunistická filosofie se opírá o neomylné ?klasiky‘, skládá se povět?inou z komentá?? k nim, je krajně dogmatická a ohání se pravověrností. Dle něj je komunismus ve své teorii a praxi p?ímo neuvě?itelnym zjednodu?ením v?eho. Dle Giovanniho Sartoriho byla Marxova spasitelská mise libertariánská, nikoliv rovnostá?ská, Marx p?edlo?il kontra-ideál ve vztahu k rovnostá?ství, ktery byl ideálem libertarianismu v jeho krajní a millenaristické podobě.

Pomník Karla Marxe v Karlovych Varech v ?eské republice

Dle Alfreda G. Meyera se mlady Marx otev?eně p?ikláněl k anarchismu a naprosto odmítal stát, ktery pova?oval za nereformovatelnou represivní strukturu jsoucí pouhym prost?edkem t?ídního panství. Marx dle Meyera p?ekvapivě p?evzal některé své názory od krajně konzervativních tradicionalist? Louise Gabriela Ambroisea de Bonalda a Josepha de Maistreho. Stejně jako oni zu?ivě kritizoval liberalismus. Program revolu?ního socialismu vyvozoval z naprostého odmítnutí liberalismu, obdobně jako tito. Tito v?ak z takového odmítnutí vyvodili program konzervativní a tradicionalisticky. Marx byl dle Meyera silně ovlivněn Henri de Saint-Simonem. Marx podlehl poku?ení utopie tím, ?e nekriticky vě?il v pokrok a p?edev?ím p?edstavil vizi komunistické Arkádie, která ?eká lidstvo po porá?ce kapitalismu. Marxismus je v tomto ohledu amalgamem spojujícím utopismus s prométheismem v jeden celek. Marxistickou filozofii dějin Meyer kritizoval proto, ?e zde máme paradox: ?lověk tvo?í dějiny, ale není jejich pánem. Jinymi slovy ?e?eno, dějiny jsou vysledkem lidské ?innosti a sou?asně lidé jsou vytvorem dějin. Dle Meyera je marxismus mnohovrstevny a zároveň vnit?ně zna?ně nesoudr?ny. Proto také není leninismus do o?í bijícím pop?ením marxismu, jak si myslí rozhodující vět?ina badatel?, nybr? jednou z jeho obměn. Meyer v?dy zd?razňoval, ?e marxismus, bezmezně p?esvěd?eny o svych morálních pravdách, je p?íkladem takového typu světského humanismu, ktery ospravedlňuje násilí a dopou?tění se nelidskych ?i p?ímo bestiálních ?in?, to v?e ve jménu vy??í pravdy, a tím otevírá dve?e doko?án totalitarismu.

Pomníky

Ve?ejny park Marx-Engel-Forum v Berlíně v Německu

Zejména po ustavení komunistickych vlád v některych zemích světa a v men?í mí?e i v dal?ích zemích byly Marxovi budovány pomníky a vzdávány nejr?zněj?í pocty. Byly po něm pojmenovány ulice, prostranství, ?koly a dal?í instituce. Nejvíce se to projevilo v NDR: jedno z největ?ích měst v zemi, Chemnitz, neslo v letech 1953–1990 název Karl-Marx-Stadt a byl zde vybudován mohutny Karl-Marx-Monument. Jeho jméno nesla v té době také proslulá univerzita v nedalekém Lipsku. Vychodní ?ástí Berlína dosud prochází Karl-Marx-Allee, nedaleko stojí pomník Marxe a Engelse. V ruském Povol?í pak od roku 1919 stojí město Marx, které bylo hlavním městem ASSR Povol?skych Němc? (nedaleko se nachází té? město Engels). V roce 2018 byla ku p?íle?itosti vyro?í 200 let od jeho narození Marxovi odhalena socha v jeho rodném městě Trevír. Slavnostního odhalení tohoto pomníku v nad?ivotní velikosti se zú?astnil také Jean-Claude Juncker, p?edseda Evropské komise. Dle něj Marx nem??e za zlo?iny komunismu a měl by byt chápan v kontextu své doby.

Odkazy

Literatura

Jeliko? oficiální ideologií v době komunistické diktatury v ?eskoslovensku byl marxismus-leninismus, Marxova díla byla vydávána ?asto a ve velkych nákladech. Nejrozsáhlej?í souborné vydání o 39 svazcích za?alo vycházet v roce 1956 v nakladatelství Svoboda. Po roce 1989 v?ak nebylo nově vydáno témě? ?ádné Marxovo dílo.

Sekundární literatura

Prací o Marxovi vy?lo sice v ?e?tině mnoho, naprostá vět?ina z nich v?ak pochází z doby p?ed rokem 1989; tyto publikace zpravidla p?edstavují dogmaticky marxisticko-leninsky pohled. ?asto se jedná o p?eklady z ru?tiny; k dispozici jsou nap?. Leninovy komentá?e nebo práce pozděj?ích sovětskych marxist?. Teprve v poslední době se za?ínají objevovat publikace nezávislé na někdej?í oficiální ideologii:

• G. Duménil, D. Lévy: Marxistická ekonomie kapitalismu. V?eň: Grimmus 2010. ISBN 978-80-87461-04-4
• E. Fromm: Obraz ?lověka u Marxe. Brno: L. Marek, 2004. ISBN 80-86263-53-3 (objevuje se zde novy ?esky p?eklad velké ?ásti Ekonomicko-filosofickych rukopis?)
• M. Hauser: Prolegomena k filosofii sou?asnosti. Praha: Filosofia, 2007. ISBN 978-80-7007-270-7
• D. Pals: "Nábo?enství jako odcizení: Karl Marx", in Osm teorií nábo?enství. Praha: ExOriente, 2015; s. 161–199. ISBN 978-80-905211-2-4 (rozbor Marxova pojetí nábo?enství)
• M. Valach: Marxova filosofie dějin. Brno: L. Marek, 2005. ISBN 80-86263-65-7
• F. Wheen: Marx. Praha: BB art, 2002. ISBN 80-7257-930-4
• F. Wheen: Marx?v Kapitál. Praha: Pavel Dobrovsky – Beta, 2007. ISBN 978-80-7306-315-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Karl Marx na Wikimedia Commons
• Galerie Karl Marx na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? autorem nebo tématem je Karl Marx
• Autor Karl Marx ve Wikizdrojích
• Osoba Karl Marx ve Wikicitátech
• Digitalizovaná díla Karla Marxe v ?eské digitální knihovně
• (?esky) Vyběr spis? v ?e?tině
• (?esky) Rozhlasovy po?ad o Marxovi
• (?esky) Ekonomické spisy Marxe a Engelse Archivováno 23. 8. 2013 na Wayback Machine.
• (?esky) Ekonomicko-filozofické rukopisy z r. 1844 Archivováno 5. 3. 2018 na Wayback Machine.
• (?esky) ?lánky a diskuse o Marxovi na Britskych listech
• (?esky) Karel Marx – video z cyklu ?eské televize Historicky magazín
• (?esky) M. N. Rothbard: Karel Marx: Komunista jako nábo?ensky eschatologista
• (?esky) Gary North: Marx jak ho málokdo zná
• (?esky) Eugen von B?hm-Bawerk: Marx, Karel (1818–1883) (ekonomická kritika K.Marxe)
• Jednu revoluci za?il a v dal?í vě?il Po?ad ?eského rozhlasu Plus, vliv roku 1848 na zp?sob uva?ování a dílo Karla Marxe.
• (německy) Marx-Engels-Werke online
• (německy) Historicky ?tvrtletník deníku Die Zeit: ?íslo 3/09 věnované Marxovi
• (anglicky) Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo Karl Marx
• (francouzsky) Revue Actuel Marx

Autoritní data

AbARTP: 14572 Biblio: a8b63136-ae0a-4818-8a52-9ca454ae1f16 NKC: jn19990005454 BIBSYS: 90051270, 1462369657879 BNC: 000039902 BNE: XX949564 BNF: cb11914934t (data) CANTIC: 981058521418106706 CiNii: DA00034578 GND: 118578537 Google Scholar: 4VSRHmIAAAAJ ICCU: CFIV000882 ISNI: 0000 0001 2279 6570 KulturNav: f790d039-2387-448b-ad61-8c6551d8b6a2 LCCN: n79006935 LNB: 000042318 MBA: 22aff6e2-a76c-4511-a116-1f0905272e6f NARA: 10580373, 10569640 NDL: 00449037 NLA: 35331985 NLG: 86968 NLI: 987007265013405171 NLK: KAC199617910 NLP: a0000001004037 NLR: 000138554 NSK: 000100073 NTA: 068428421 PLWABN: 9810701056205606 Scopus: 55944387500 SELIBR: 205490 SNAC: w6fr00h5 SNK: 160423 SUDOC: 027329305 TePapa: 55259 Trove: 914696 ULAN: 500234949 VcBA: 495/73084 VIAF: 49228757 WorldCat Entities: E39PBJfx6GbPC3qqr4JhVm4THC

Portály: Ekonomie | Filozofie | Lidé | Německo