前列腺增大伴钙化灶是什么意思
| Stendhal | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marie-Henri Beyle |
| Narození | 23. ledna 1783 Grenoble |
| úmrtí | 23. b?ezna 1842 (ve věku 59 let) Pa?í? |
| P?í?ina úmrtí | cévní mozková p?íhoda |
| Místo poh?bení | H?bitov Montmartre |
| Pseudonym | Stendhal |
| Povolání | spisovatel, autor autobiografie, autor deník?, ?ivotopisec, romanopisec, diplomat a historik umění |
| ?ánr | psychologicky román a román |
| Vyznamná díla | ?erveny a ?erny Kartouza parmská O lásce Egoistické vzpomínky Paměti turisty … více na Wikidatech |
| Ocenění | Velká cena za nejlep?í román 19. století (1952) rytí? ?ádu ?estné legie |
| Rodi?e | Chérubin Beyle a Henriette Gagnon |
| P?íbuzní | Pauline Beyle (sestra) |
| Podpis | .png){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SK?R | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Stendhal (vyslovnost Standal i Stendal) vlastním jménem Henri Marie Beyle (23. leden 1783 Grenoble – 23. b?ezen 1842 Pa?í?) byl francouzsky spisovatel, p?edstavitel kritického realismu a romantismu.
Stojí na rozhraní romantismu a realismu. Základním motivem v?ech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okam?iky ?těstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání spole?enskym normám. Ne? pochopí, ?e je to zbyte?né, prohrávají, podléhají spole?nosti, opou?tí ideály a za?ínají se také p?etvá?et, aby si jich okolí vá?ilo.
Pseudonym Stendhal pou?il Henri Beyle poprvé ve spisu Dějiny malí?ství v Itálii v roce 1817, inspiroval se názvem německého města Stendal, rodi?tě historika umění Winckelmanna.
?ivot
[editovat | editovat zdroj]Henri Beyle se narodil v zámo?né mě??ácké rodině v Grenoblu a dostalo se mu dobrého vzdělání, stal se známou postavou pa?í?skych diskuzních salon?, s napoleonskou armádou se zú?astnil ruského ta?ení a za?il Napoleonovu porá?ku u Moskvy.
Francouzsky romanopisec, hudební a literární kritik, autor cestopis? a teoretickych spis?. P?edstavitel kritického realismu, mistr psychologického románu. Ji? v mládí byl ovlivněn osvícenstvím a protikrálovskym hnutím, je? vze?lo z vlasteneckého nad?ení Velké francouzské revoluce. Jako?to nad?eny stoupenec revoluce vstoupil po studiích do armády Napoleona Bonaparteho a jako d?stojník se zú?astnil ta?ení do Ruska. Během Restaurace pro?il sedm let v Itálii, kde se stykal s italskymi bojovníky za národní sjednocení. Na p?íkaz rakouské policie v?ak Itálii musel opustit. Po návratu do Francie se zapojil do boj? o novou literaturu a o romantismus a proti dvorskému klasicismu. Stendhal byl p?edev?ím znalcem ?ivota, umění podle něj mělo pravdivě zachycovat "hnutí srdce". Umělec musí mít odvahu nově se dívat na ?ivot, tvo?it podle sou?asného ?ivota a nikoliv podle vzor?, které odpovídaly spole?nosti a ?ivotu v jiné době. Hlavním cílem umění je podle Stendhala p?sobit na publikum, zaujmout jej a ot?ást jím. V?echno ostatní jsou jen prost?edky, které se podle situace mohou měnit. Kritika spole?nosti a dychtivost po ?ivotě jsou u Stendhala nerozlu?ně spjaty, moc a sv?dnost inteligence má slou?it citu. V románech a novelách lí?í cestu cti?ádostivych hrdin? od romantické iluze k cynismu a p?etvá?ce, ?i marné vzpou?e a smrti. Od romantik? se odli?oval tím, ?e se sna?il o věcné a neosobní podání románové tvorby. Stendhalovo lí?ení bitvy u Waterloo (1815) se stalo vzorem pro evropsky realismus 19. století. Stendhal nebyl za svého ?ivota p?íli? ?ten a prakticky z?stal neznámy. Byl objeven a pochopen (podle vlastní p?edpovědi) a? po roce 1880.
Jeho náklonnost k Itálii a její kultu?e se objevuje ve vět?ině jeho děl. Jedna z prvních Stendhalovych knih, později oblíbeny spis O lásce (De l'Amour, 1822), byla vydána bez zájmu. Koncem dvacátych let za?íná Stendhal psát romány, z nich? prvním je Armance aneb několik scén z Pa?í?ského salonu (Armance, ou quelque scènes d'un salon de Paris, 1827), po něm následuje patrně nejslavněj?í dílo, ?erveny a ?erny (Le Rouge et le Noir 1830).
Po ?ervencové revoluci v roce 1830 byl Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale proto?e rakouská vláda odmítla p?ijmout policejně stíhaného cizince, byl p?elo?en do Pape?ského státu. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek ?ivota a zde také napsal dal?í velké romány: Lucien Leuwen (1832–1835) a autobiografické dílo ?ivot Henri Brularda (Vie de Henri Brulard, 1836). Posledním z trojice velkych román? byla Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) a nedokon?eny román Lamiela (1840).
Stendhal zem?el p?i jedné z ?astych náv?těv Pa?í?e v roce 1842, kdy jej na ulici postihla mrtvice. Byl poh?ben na pa?í?ském h?bitově Montmartre.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Romány
- Armance (1827)
- ?erveny a ?erny (někdy se pou?ívá ?ervená a ?erná, v originále Le Rouge et le noir, 1830) – román, v něm? Stendhal ?ervenou barvou symbolizuje revoluci a ?ernou barvou tmá?ství a despotismus; jde o dvojdílny román s podtitulem Kronika roku 1830 – lí?í osudy chudého mladíka, jen? se za restaurace Bourbon? pokusí po Napoleonově vzoru o spole?ensky vzestup a je spole?ností rozdrcen. Syn venkovského d?eva?e Julien Sorel chce dosáhnout v ?ivotě vynikajícího postavení. Potla?uje v sobě sympatie k Napoleonovi, proto?e jako jeho obdivovatel by ve stávajících politickych poměrech s nimi nemohl získat kariéru. A?koliv opovrhuje nábo?enstvím, dává se bez p?esvěd?ení na kně?skou dráhu, nebo? ta je nezbytnym p?edpokladem ke karié?e, po ní? tou?í. Sorel je pokrytec, ktery p?edstírá nebo utajuje city a názory podle toho, jak to vy?aduje jeho vlastní zájem. Svou cti?ádost vná?í i do milostného poměru, ktery mu má pomáhat v karié?e. Postupně miluje dvě ?eny, nejprve paní de Rénal, starostovu ?enu, později, kdy? pronikne do vysoké pa?í?ské spole?nosti, Mathyldu de la Mole. Sorel je v?ak stále nespokojeny, poznává, ?e ve st?ízlivé mě??anské době je ka?dy úspěch problematicky. Kdy? post?elí paní de Renal a dostane se p?ed soud, odmítá p?ijmout milost od spole?nosti, kterou nenávidí, a raději umírá na popravi?ti jako?to vzbou?eny plebejec.
- Lucien Leuwen (1835, nedokon?eno, román vydán v roce 1894)
- Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) – hlavní hrdina je mlady ?lechtic Fabricio, velky obdivovatel Napoleona, ktery se po bitvě u Waterloo, z ní? prchá (neromanticky pohled na bitvu) vrací do Itálie, kde na podnět své tety zahajuje kariéru coby církevní hodnostá?. Je roz?arován intrikami; p?i náhodném milostném dobrodru?ství zabije ?lověka a jako vězeň parmské citadely se zamiluje do dcery jejího vojenského velitele, Klélie. Milovaná teta mu sice umo?ňuje útěk z vězení, ale Fabricio se kv?li své lásce ke Klélii vrací. Kdy? jeho dítě a milenka zem?ou, rezignuje – ztrácí zájem o kariéru a uchyluje se do parmského klá?tera kartuzián?.
- Lamiel (nedokon?eno, vydáno v roce 1889)
Novely
- Italské kroniky (Italian Chroniques, 1837–1839) – obsahují novely inspirované Itálií a italskou literaturou: Les Cenci, La Duchesse de Palliano, L'Abbesse de Castro, Vanina Vanini.
- R??ová a zelená (Le Rose et le Vert) – nedokon?ená novela vydaná posmrtně v roce 1928)
Autobiografie, deníky, paměti a korespondence
- ?ivot Henriho Brularda (Vie de Henry Brulard, 1890) – posmrtně vydany autobiograficky román.
- Egoistické vzpomínky (Souvenirs d'égotisme, 1892) – nedokon?ená posmrtně vydaná kniha pamětí.
- Deníky (Journal I-V) – posmrtně vydané deníkové zápisky.
- Korespondence (Correspondance I-X) – posmrtně vydané soubory Stendhalovych dopis? (?esky vy?el vybor pod názvem Dopisy ?enám a p?átel?m).
Eseje a uměnovědné spisy
- Historie malí?ství v Itálii (Histoire de la Peinture en Italie, 1817)
- O lásce (De l'amour, 1822) nejznáměj?í Stenhalova esejistická kniha.
- Racine et Shakespeare (1823)
- ?ímské procházky (Promenades dans Rome, 1829)
- Paměti turisty (Mémoires d'un touriste, 1838)
?ást Stendhalova díla byla církví za?azena na Index zakázanych knih, a to ?v?echny milostné p?íběhy“ (omnes fabulae amatoriae).[1]
Vyznam
[editovat | editovat zdroj]Stendhal vyrazně ovlivnil dějiny evropského (a světového) umění jak esejista a teoretik umění, tak zejména svymi romány. Z celkového Stendhalova díla sice zaujímají romány poměrně maly rozsah: pět děl, z toho dvě neukon?ená a za ?ivota autorova nezve?ejněná (Lucien Leuwen, Lamiela), ale p?esto se jimi trvale zapsal do dějin světové literatury. A?koli za jeho ?ivota nebyly Stendhalovy romány oceněny ani kritikou (oficiální i neoficiální kritika, s vyjimkou Honoré de Balzaka, je odmítla), ani ?tená?i, ke konci 19. a v první polovině 20. století se stal jedním z nej?teněj?ích světovych autor?. Svym rozsahem nevelkym románovym dílem ovlivnil jednak psychologicky román, jednak historicky a realisticky román. Pro umění románu měl zásadní vliv i Stendhalov?v zp?sob vystavby postavy: vlastnosti a rysy postavy v jeho knihách nejsou podány najednou, postava není definitivně a beze zbytk? popsána a charakterizována hned v úvodních kapitolách, jak tomu bylo v té době zvykem; postava u Stendhala krystalizuje p?ed o?ima ?tená?e a z fragmentárních rys? a charakteristik dosahuje autor postupně syntetického portrétu. – P?í?ila se mu stylizovanost a nabub?elost, v textu p?íběhu vyrazně omezil popisnost vněj?ích věcí, o to více se v?ak věnoval vykreslení vnit?ního ?ivota hrdin? (tato technika měla vliv na vyvoj psychologického románu 20. století).
Citáty z díla
[editovat | editovat zdroj]- ??lověk se m??e op?ít pouze o to, co je pevné.“ (?erveny a ?erny)
- ?Jedním z rys? geniálnosti je – nevlá?et své my?lenky brázdou vyjetou oby?ejnymi lidmi.“ (?erveny a ?erny)
- "Je p?ece zvlá?tní, ?e umění u?ívat ?ivota chápu teprve nyní, kdy jeho konec je tak blízky.“ (?erveny a ?erny)
- ?Jepice se rodí za dlouhych letních dn? v devět hodin ráno a umírá v pět hodin odpoledne; jak by mohla pochopit, co je to noc?“ (?erveny a ?erny)
- ?Obvykly m?j stav byla ne??astná láska, obdivování hudby a malí?ství, tj. potě?ení z plod? těchto umění, nikoli pokusy o neobratné tvo?ení. S vybranou citlivostí jsem hledal vyhledy na krásnou krajinu, a je proto jsem cestoval. Krajiny rozehrávaly mou du?i jako smy?ec a stejně i pohledy, o nich? dosud nikdo nepsal.“ (?ivot Henriho Brularda)
- ?Vidím, ?e jsem měl ze v?eho nejraději snění, dokonce jsem mu dal p?ednost p?ed úspěchem ve spole?nosti.“ (?ivot Henriho Brularda)
- ?Vidím, ?e to, co jsem roku 1800 pokládal za vysoké hory, jsou povět?inou pouhé krtiny; ale na tento objev jsem p?i?el p?íli? pozdě.“ (?ivot Henriho Brularda)
- ?Měl jsem a dosud mám nejaristokrati?těj?í záliby, udělal bych pro blaho lidu v?echno, ale myslím, ?e bych raději polovinu ka?dého měsíce strávil ve vězení ne? s lidmi v hospodě.“ (?ivot Henriho Brularda)
- ?Nikdo nem??e dosáhnout velkého úspěchu bez jistého stupně nestydatosti.“ (Egoistické vzpomínky)
- ??lověk m??e poznat v?e, jen sebe ne.“ (Egoistické vzpomínky)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Viz vydání Indexu z roku 1948 dostupné té? online Archivováno 3. 2. 2007 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789–1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola ?Stendhal" je na str. 376–402; bibliografie na str. 478–479.]
- FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasik?. [Sta? ?Stendhal" je oti?těna na str. 301–312.]
- KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. [Kapitola ?Stendhal" na str. 335–338.]
- LAGARDé, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
- MACURA, Vladimír a kol. Slovník světovych literárních děl. 2. svazek, M–?. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Statě o románech ??erveny a ?erny" a ?Kartouza parmská" na str. 274–276.]
- ?IMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [O Stendhalovi viz na str. 479–484.]
- VALéRY, Paul: Literární rozmanitosti, ODEON 1998, kapitola Stendhal, s. 116 - 145.
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]- Seznam francouzskych spisovatel?
- Stendhal?v syndrom
- Francouzská literatura
- Romantismus
- Kriticky realismus
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Stendhal na Wikimedia Commons
Autor Stendhal ve Wikizdrojích (francouzsky)
Digitalizovaná díla Stendhala v ?eské digitální knihovně- Seznam děl v Souborném katalogu ?R, jejich? autorem nebo tématem je Stendhal
- Plné texty děl autora Stendhal na projektu Gutenberg (anglicky)
- Osoba Stendhal ve Wikicitátech
- Digitalizovaná vydání díla ?erveny a ?erny v ?eské digitální knihovně
