共享单车搞死了单车店老板，却搞活了儿童座椅？
| Terst Trieste | |
|---|---|
 Piazza Unità d'Italia | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Sou?adnice | 45°39′1″ s. ?., 13°46′13″ v. d. |
| Nadmo?ská vy?ka | 2 m n. m. |
| ?asové pásmo | UTC+01:00 (standardní ?as) UTC+02:00 (letní ?as) |
| Stát |  Itálie |
| Autonomní region | Furlansko-Julské Benátsko |
| územní spolek obcí | Guiliana |
  Terst | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 85,11 km2[1] |
| Po?et obyvatel | 198 417 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 2 331,3 obyv./km2 |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní p?edvolba | + 40 |
| PS? | 34100 |
| Ozna?ení vozidel | TS |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Terst (italsky Trieste, chorvatsky a slovinsky Trst, furlansky a německy Triest, ma?arsky Trieszt, latinsky Tergeste) je p?ístavní město u Jaderského mo?e v Itálii, p?ímo na hranici se Slovinskem. Je hlavním městem autonomní oblasti Furlansko-Julské Benátsko.[p 1] ?ije zde p?ibli?ně 198 tisíc[2] obyvatel.
Terst byval nejd?le?itěj?ím p?ístavem Rakouské monarchie, co? mu vtisklo st?edoevropsky a zároveň mnohonárodnostní ráz; vedle p?evládajících Ital? zde ?ily komunity vět?iny národ? a nábo?enství monarchie. Univerzita Terst zde vznikla roku 1924, dnes pat?í k p?edním italskym univerzitám.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Místo bylo osídleno ji? v neolitu, v 1. tisíciletí p?. n. l. zde ?ili Venetové a Ilyrové. ?ímská kolonizace proběhla ve dvou fázích, roku 167 p?. n. l. ?ímané dobyli území p?i polním ta?ení z Akvileje, v 1. století p?. n. l. zbudovali na návr?í rozlehlé sídlo městského typu s názvem Tergeste, které zaznamenali ji? roku 104 p?. n. l. ?ecky geograf Artemidóros z Efezu a Strabón[3] v době Augustově. Za císa?e Traiána město mělo 12 tisíc obyvatel. Tehdy na severním p?edměstí Barcola na viale Miramare 48, (tj. mezi dne?ním kostelem sv. Bartoloměje a h?bitovem) stála ?ímská Villa maritima.
Po pádu ?ímské ?í?e roku 476 se o město a jeho okolí podělila vychodo?ímské ?í?e Byzantská, Langobardi a Ostrogóti. Byzantinci na základech ?ímského chrámu vybudovali k?es?anskou baziliku San Giulio. Po bojích s barbary Terst roku 774 získali Frankové pod vedením Karla Velikého, ktery území ovládl jako sou?ást nové ?í?ské marky Furlanské. Její církevní správu získal za císa?e Lothara III. terstsky biskup. Roku 1203 nadvládu vybojovala Benátská republika. Vále?né konflikty mezi nároky Benát?an? a akvilejskych patriarch? si vy?ádaly vybudování městskych hradeb. Od 6. století v Terstu sídlilo biskupství; nejznáměj?ím biskupem byl v 15. století humanista Aeneas Silvius Piccolomini, pozděj?í pape? Pius II.
V roce 1382 se Terst s p?ilehlym vnitrozemím stal sou?ástí území pod vládou arcivévody Leopolda III. Do jeho pravomocí a? do roku 1436 zasahovali ?e?tí Lucemburkové, prost?ednictvím patriarch? akvilejskych. V rámci Habsburské monarchie si Terst zachoval autonomii a? do 18. století. Rozvoj města se urychlil poté, co císa? Karel VI. v roce 1719 prohlásil Terst svobodnym p?ístavem, a jeho vyznam vzrostl tím, ?e se roku 1730 stal centrem správy P?ímo?í. V roce 1775 se Terst stal sou?ástí dědi?nych zemí a krátce nato byl spojen s oblastí Goricí a Gradi?ky, zvanou Litorale.
V d?sledku napoleonskych válek Habsburská monarchie p?i?la o celé P?ímo?í (získalo je napoleonské italské království) a v roce 1809 se Terst stal sou?ástí Ilyrskych provincií, které byly p?ímo spravovány Francií. Po Napoleonově porá?ce v roce 1813 Rakousko tuto oblast vlastnilo znovu a t?i roky poté ji p?eměnilo na Ilyrské království. Po roce 1825 byl Terst s bezprost?edním okolím odlou?en od místní správy a pod?ízen p?ímo koruně. Roku 1849 bylo Ilyrské království zru?eno a v Terstu sídlil místodr?ící pro celou korunní zemi P?ímo?í. Ta se skládala z markrabství Istrie (v?etně ostrov? Kvarnerského zálivu), okně?něného hrabství Gorice a Gradi?ka a od nich odděleného Terstu. Po obnově ústavního ?ivota v monarchii v roce 1861 se Terst stal opět samostatnou korunní zemí Rakouského císa?ství a (v souvislosti s rakousko-uherskym vyrovnáním sou?ástí západní poloviny ?í?e, P?edlitavska). Získal samosprávu, p?sobil zde i Terstsky zemsky sněm, v jeho? ?ele stál zemsky hejtman. Státní správa ov?em byla nadále organizována pro celé území Rakouského p?ímo?í. Spole?nym místodr?ícím byl v letech 1861–1863 Maxmilián Habsbursky.
Z hlediska hospodá?ského byl Terst největ?ím a nejvyznamněj?ím p?ístavem Rakouské monarchie. Zatímco koncem 19. století byl jedním z největ?ích měst monarchie, dnes má méně obyvatel ne? p?ed 100 lety. Spory o hranice s Královstvím Srb?, Chorvat? a Slovinc? a p?íslu?nost Terstu k Italskému království vy?e?ila roku 1920 Rapallská smlouva, a to v italsky prospěch.
Koncem druhé světové války Terst okupovala T?etí ?í?e a po válce jej nárokovala Jugoslávie. Situace byla vy?e?ena teprve roku 1954, kdy byl do?asny státní útvar Svobodné území Terst rozdělen mezi Itálii (samotny Terst s nejbli??ím okolím) a Jugoslávii (zázemí v?etně p?ístav? Koper, Piran, Umag), z?ásti na etnickém a z?ásti strategickém základě. Terst se tak stal italskym pob?e?ním vybě?kem do jugoslávského (dnes slovinského) území a i p?es velmi excentrickou polohu z?stal hlavním městem regionu Furlansko-Julské Benátsko. Někdej?í ?ást města, osada Lipica, je od roku 1947 trvale sou?ástí Slovinska, p?i?em? je sou?ástí katastrálního území Bazovica; sou?ástí Slovinska jsou dále dvě dal?í p?vodně terstská katastrální území - Treb?e a Gropada; jádrové ?ásti těchto t?í katastrálních území v?ak z?stávají nadále sou?ástí Terstu.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Mezi léty 1900 a? 1936 byl Terst jedním z literárních center Evropy. ?ili a tvo?ili zde James Joyce, Italo Svevo, Umberto Saba, Rainer Maria Rilke, pobyvali tu Franz Kafka, Max Brod a dal?í. Pochází odtud také několik spisovatel? slovinského jazyka, nap?íklad Boris Pahor. Město má hned t?i literární muzea: joyceovské, svevovské a t?etí je věnováno Petrarcovi a pape?i Aeneu Silviovi Piccolominimu.
Terst byl městem mnoha jazyk?, kultur a nábo?enství – vedle Ital? zde ?ila po?etná komunita Němc?, Slovinc?, Srb?, dalmatinskych Chorvat? a ?id?. Slovinská men?ina existuje dodnes, nově p?icházejí imigranti nap?. z Albánie nebo ze severní Afriky.
Od 18. století sídlila ve městě vyznamná námo?ní a kartografická ?kola, od 19. století p?edev?ím obchodní ?koly. Univerzita se zamě?ením na ekonomii, matematiku a fyziku byla zalo?ena teprve roku 1924, nemá fakulty, jen oddělení[4], mnohé obory dosud pokryvají pobo?ky v Gorizii, Pordenone a univerzita v Udine.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
Staré město
- Poz?statky ?ímského divadla (amfiteátru) a baziliky, z 1. století n. l.
- Náměstí Piazza Unità d'Italia (náměstí Jednoty Itálie) s paláci z 19. století: severní strana: Budova byvalého místodr?itelství; druhá nejstar?í kavárna Caffè degli Specchi z roku 1839 - v sou?asnosti největ?í a nejvyznamněj?í ve městě, i pro spojení s ?okoládovnou Peratoner; vychodní strana: radnice (Palazzo del Municipio), ji?ní strana: budova byvalé námo?ní spole?nosti Lloyd
- Hrad San Giusto, st?edověky hrad s hranolovou vě?í, fortifikace a bastiony z 15.-17. století; uvnit? muzejní expozice historickych zbraní a lapidárium ?ímskych památek. Na hradbách ochoz s panoramatickym vyhledem na město a okolí.
- Gotická pětilodní katedrála San Giusto, ji?ně od hradu, stojí na základech ?ímského chrámu Jupitera a Junony, v apsidách dvou bo?ních lodí byzantsko-románské mozaiky, v apsidě severní lodí chrámovy poklad s relikviá?ovym oltá?em
- Kostel Santa Maria Maggiore - trojlodní barokní bazilika jezuit? z 2. poloviny 17. století, fresky a vnit?ní vybavení z let 1672–1717; barokní poutní oltá? s obrazem Panny Marie Matky Bo?í, oltá?e sv. Ignáce, Franti?ka Xaverského a mu?edník? z Terstu
- Kostel San Silvestro - románská bazilika s kampanilou; v letech 2018–2020 zav?ená pro rekonstrukci
- Kostel sv. Antonína (Chiesa di Sant'Antonio Thaumaturgo), monumentální stavba v klasicistním stylu, obrácená pr??elím do Canale Grande, z let 1800–1815, podle plán? architekta Petra Nobile, rekonstruovaná v letech 2017–2020.
- Budova Burzy - klasicistní stavba se sloupovym portikem, z roku 1805
- Centrála poji??ovací spole?nosti Riunioni Adriatica, neorenesan?ní budova z roku 1884, její? pobo?ka sídlila v pra?ském paláci Adria
- ?ecky ortodoxní chrám sv. Mikulá?e (Chiesa San Nicolo) - stavba z roku 1715, s cennym ikonostasem, obrazy a vnit?ním za?ízením z 19. století
- srbsky pravoslavny chrám sv. Spyridona, bazilika na p?dorysu ?eckého k?í?e s 5 kupolemi, nástěnné malby, vybudováno v roce 1869
- Luteránsky kostel - neogotická trojlodní bazilika, obklopená h?bitovem; komunita luterán? ustavena roku 1717[5]
- ?idovská synagoga - monumentální stavba z roku 1912; centrum ?idovské komunity, ?inné zde od 12. století[6]
Muzea
- T?i desítky státních nebo městskych muzeí a galerií. Pat?í mezi ně: ?idovské muzeum, literární Muzeum Jamese Joyce a Itala Sveva, Divadelní muzeum Carla Schmidla, Národní muzeum Antarktidy, Muzeum p?írodní historie, Muzeum po?t a telegrafu st?ední Evropy, Muzeum historie vlasti, Muzeum národního odporu, muzeum kávy, Muzeum ?ecko-vychodní komunity, Muzeum Istrie, Rijeky a Chorvat?, Muzeum obchodní a ?ivnostenské komory, Muzeum moderního umění Ugo Carrá, Galerie moderního umění, Aquarium s ?ivou mo?skou faunou a flórou, a dále
- Museo civico e lapidario - městské muzeum se zbrojnicí, sbírkou obraz?, soch a nábytku a lapidárium ?ímskych a st?edověkych kamennych fragment?; sídlí na hradě a v kasematech jeho opevnění
- Museo Sartorio - městské historické muzeum v renesan?ním paláci podnikatelské rodiny Sartorio
- Museo Morpurgo - městské historické muzeum, kompletně zachované vybavení z období historismu 19. století v paláci ?ty? generací ?idovské rodiny banké?? Morpurgo
- Museo del mare - Muzeum námo?ní historie, p?ipomíná mj. Josefa Ressela, ktery zde zkonstruoval sv?j lodní ?roub (od 30. 4. 2019 je muzeum v rekonstrukci)
Divadla
- Teatro Verdi budova byla postavena roku 1798 v neoklasicistním stylu, v sou?asnosti vedle milánské Scaly nejvyznamněj?í operní d?m v Itálii.
- Teatro Rossetti - financoval zdej?í advokát Domenico Rosetti, jeho? bronzovy pomník stojí u vchodu do Městského parku (Giardino pubblico)
Okolí
- Nejvyznamněj?í je zámek Miramare, ktery dal v letech 1856–1860 zbudovat budoucí mexicky císa? Maxmilián I. Habsbursky ve stylu tudorovské gotiky pro svou man?elku Charlottu Belgickou; nachází se na pob?e?í na severním okraji města.
- Zámek Duino-Aurisina - byvalá rezidence patriarch? akvilejskych, nyní v majetku ?eské větve rodu Thurn-Taxis?; p?ístupny ve?ejnosti
- Mariánsky poutní kostel Monte Grisa - poutní kostel Panny Marie z let 1959–1964, podle projektu arch. Antonia Guacciho ve stylu brutalismu ve tvaru komolého jehlanu
- Archeologicky park Muggia Vecchia - na místě st?edověkého Castrum Munglae, v sousedství je také archeologická lokalita Monte Castellier di Elleri
Hospodá?ství
[editovat | editovat zdroj]Terst sice p?i?el o ?ást svého někdej?ího vyznamu, je v?ak jedním z nejbohat?ích italskych měst a vévodí ?eb?í?k?m kvality ?ivota.[7] Sv?j vyznam si dr?í loděnice, zejména vyroba lodních motor?. Své laborato?e tu mají také telekomunika?ní firmy (Alcatel). Sídlí zde několik kávovych koncern?, z nich? nejznáměj?í je Illy.
V 19. století se s obchodem rozmohlo také bankovnictví a poji??ovnictví (Lloyd Adriatico, Assicurazioni Generali). Město je domovem lodní spole?nosti Italia Marittima (d?íve Lloyd Triestino), jedné z nejstar?ích dosud fungujících na světě.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Město je dálni?ním p?ivadě?em RA13 napojeno na dálnici A4 (směr Palmanova – Padova – Milán – Turín, silnice E70), dal?í silni?ní tahy vedou do Lublaně (E70), do chorvatské Rijeky (E61) a na jih p?es Koper do Puly (E751).
- ?eleznice dorazila do Terstu od Vídně slo?itym terénem ji? roku 1857, nebo? pro Rakousko se jednalo o klí?ové spojení se světovymi mo?i. Po rozpadu Rakouska-Uherska a zejména po druhé světové válce ov?em vyznam terstského nádra?í poklesl, nebo? místní hlavové nádra?í Trieste Centrale z?stalo mimo hlavní tranzitní tah mezi Itálií a státy byvalé Jugoslávie (vedeny p?es Gorici). Terst má tedy frekventované vlakové spojení pouze s italskym vnitrozemím – zejména Benátkami a Udine, několik spoj? zají?dí do Milána, ?íma a dal?ích měst, av?ak mezinárodní spoje chybějí.
- Autobusy je suplují jen ?áste?ně (do Koperu ?i dále na Balkán, vnitrostátní autobusová doprava není v Itálii roz?í?ena). Dostupnost ve?ejnou dopravou proto není zdaleka ideální.
- Opicinská tramvaj, historická linka, zavedená roku 1902; spojení tramvaje a lanovky, která mezi centrem Terstu a p?ipojenou obcí Opicina p?ekonává vy?kovy rozdíl 326 m za stoupání a? 26 %. Od roku 2016 je do?asně mimo provoz.
- Terstsky p?ístav je v sou?asnosti vyznamny pro nákladní dopravu, fungují v?ak také trajektové linky do několika p?ístav? Jaderského mo?e v?etně albánské Dra?e a do ?eckych p?ístav? v Egejském mo?i. Západně od města le?í leti?tě Trieste-Ronchi dei Legionari, které je spí?e regionálního vyznamu. Mezistátní lety z Prahy do Terstu jsou daleko dra??í ne? z Prahy do Benátek, proto cestující vyu?ívají druhou mo?nost v kombinaci s ?elezni?ní a autobusovou dopravou.
Městskou dopravu zaji??ují p?edev?ím autobusy, okrajově té? Opicinská tramvaj a lodi. Jízdenka je ?asová na 60 minut s libovolnymi p?estupy; v roce 2019 jízdné ?inilo 1,30 euro.
Vyvoj po?tu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]Po?et obyvatel
Osobnosti spjaté s Terstem
[editovat | editovat zdroj]- Pietro Bonomo (1458–1546) – humanista, biskup a politik
- Gillo Dorfles (1910–2018) – italsky kritik umění, básník a publicista
- Jan Gellner (1907–2001) – ?esky pilot stíhací perutě RAF, letecky navigátor
- Attilio Hortis (1850–1926) – rakousky historik a politik
- Petr rytí? Chlumecky (1825–1863) – moravsky historik a archivá?
- James Joyce (1882–1941) – irsky spisovatel a básník
- Claudio Magris (* 1939) – italsky spisovatel postmoderny, p?ekladatel a germanista
- Josef Ressel (1793–1857) – ?esky lesmistr a vynálezce lodního ?roubu
- Mitja Ribi?i? (1919–2013) – jugoslávsky p?edseda vlády
- Rainer Maria Rilke (1875–1926) – pra?sky německy pí?ící básník, ?il v Terstu a na zámku Duino, p?ezdívany zde Dottore Serafico[8]
- Domenico Rossetti (1772–1816) – terstsky právník, politik, umělec a mecená? umění
- Italo Svevo (1861–1928) – italsky spisovatel a dramatik ?idovského p?vodu
- Johann Joachim Winckelmann (1717–1768) – zakladatel klasické archeologie; v Terstu zavra?děn loupe?nym vrahem
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
?ímské divadlo -
-
Antická socha na fasádě katedrály, p?etesaná ve st?edověku na světce -
Byvaly guvernérsky palác -
Náměstí s budovou burzy na vedutě z roku 1854 -
-
Panorama města -
Pomník císa?e Karla VI. Habsburského -
Pomník císa?e Maxmiliána Mexického -
?elezni?ní nádra?í z let 1857–1858 -
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Do roku 2017 bylo i správním centrem provincie Trieste, která byla tohoto roku zru?ena.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Superficie di Comuni Province e Regioni italiane al 9 ottobre 2011. Italsky národní statisticky institut. Dostupné online. [cit. 2025-08-05].
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Geografia, V, 1, 9; VII, 5, 2.
- ↑ webové stránky univerzity[1]
- ↑ [2]
- ↑ Webové stránky komunity: [3]
- ↑ Trieste batte Aosta: è prima nella qualità della vita ilSole24ore.it, 19. 12. 2009.
- ↑ Dottore Serafico: la memoria di Rainer Maria Rilke e l'archivio del Castello di Duino. Biblioteca Statale, Trieste 1999, sborník, editor Pierpaolo Dorsi; ... et alii. Trieste: Lloyd 1999. ISBN 88-8190-100-5
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- K?THE, Friedrich: Slovinsko a Terst: kompletní pr?vodce na cesty. P?eklad Ivana Bedna?íková-Procházková. Brno: Computer Press 2010. ISBN 978-80-251-2270-9
- KLABJAN, Borut: ?e?i a Slováci na Jadranu. Vztahy s Terstem a severním Jadranem v letech 1848-1948. P?eklad Jana ?pirudová. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014. ISBN 978-80-7308-470-7
- HUBERT Miroslav: Do světa s parníky rakouského Lloydu. Praha 2010, ISBN 978-80-86930-22-0
- SCHMITT, Jan: Terst a Istrie. Pr?vodce. Praha 1926
- Uher, Josef:Pr?vodce po Terstu s okolím: Op?ina-Miramare-Grado-Aquileja-Postojna a ... Praha 1912
- HAKL, Bohumil Franti?ek: Do ?íma a Neapole... cestopis. Brno 1881, kapitola Terst: online [4]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Terst na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Terst ve Wikislovníku- Oficiální stránky Archivováno 6. 10. 2006 na Wayback Machine. (italsky)
- Trieste Città della Scienza (italsky)
- Trieste cultura (italsky)
- Guida pratica di Trieste (italsky)
- Terst - fotografie a praktické informace (?esky)
