韩媒集体摆乌龙:美否认三艘航母下周云集东北亚

Francouz?tina Fran?ais
Mapa roz?í?ení jazyka
Roz?í?ení	Francie, Al?írsko, Belgie, Benin, Burkina Faso, Burundi, ?ad, Demokratická republika Kongo, D?ibutsko, Francouzská Guyana, Francouzská Polynésie, Gabon, Gambie, Guadeloupe, Guinea, Haiti, Itálie, Kambod?a, Kamerun, Kanada, Komory, Kongo, Laos, Libanon, Lucembursko, Madagaskar, Mali, Martinik, Mauricius, Mayotte, Monako, Niger, Nová Kaledonie, Pob?e?í slonoviny, Réunion, Rovníková Guinea, Rwanda, Saint Pierre a Miquelon, Senegal, Seychely, St?edoafrická republika, ?vycarsko, Togo, Tunisko, Vanuatu, Vietnam, Wallis a Futuna
Po?et mluv?ích	115 milion? rodilych mluv?ích 300 milion? u?ivatel?
Klasifikace	Indoevropské jazyky Románské jazyky Západorománské jazyky
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Francie – Académie fran?aise a Délégation générale à la langue fran?aise et aux langues de France Belgie – Service de la langue fran?aise Quebec – Office québécois de la langue fran?aise
ú?ední jazyk	státní – Francie, Andorra, Belgie, Benin, Burkina Faso, Burundi, ?ad, Demokratická republika Kongo, D?ibutsko, Francouzská Guyana, Francouzská Polynésie, Gabon, Guadeloupe, Guinea, Haiti, Kamerun, Kanada, Komory, Kongo, Libanon, Lucembursko, Madagaskar, Mali, Martinik, Mauricius, Mayotte, Monako, Niger, Nová Kaledonie, Pob?e?í slonoviny, Réunion, Rovníková Guinea, Rwanda, Saint Pierre a Miquelon, Senegal, Seychely, St?edoafrická republika, ?vycarsko, Togo, Vanuatu, Wallis a Futuna regionální – Gambie, údolí Aosty (Itálie), Normanské ostrovy (Spojené království)
Kódy
ISO 639-1	fr
ISO 639-2	fre (B) fra (T)
ISO 639-3	fra
Ethnologue	FRA
Wikipedie
fr.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

Francouz?tina (d?íve té? nazyvaná fran?tina) je románsky jazyk, je státním jazykem nap?. ve Francii, Belgii, ?vycarsku, Kanadě a v některych africkych zemích.

Francouz?tina jako samostatny jazyk se formovala p?ibli?ně v 6.–8. století ve franské ?í?i, kde se v byvalé ?ímské provincii Galie u?ívala vulgární latina (galoromán?tina) ovlivňovaná germánskymi jazyky Frank? a dal?ích kmen?. Starofrancouz?tina se u?ívala v severní ?ásti byvalé Galie a ozna?ovala se také jako langue d'o?l, pro odli?ení od ji?ní okcitán?tiny (langue d'oc). Za nejstar?í doklad francouz?tiny je obvykle pova?ována ?trasburská p?ísaha Karla Holého z roku 842. Koncem st?edověku se francouz?tina prosadila jako oficiální jazyk království a v novověku se vyvinula klasická literární francouz?tina. Po francouzské revoluci za?ala byt francouz?tina prosazována jako nástroj národního sjednocení země, kde se mluvilo mno?stvím místních jazyk? a dialekt?, tzv. ?patois“.

Vznik a vyvoj

P?vod

Prvopo?átky vyvoje francouz?tiny jako románského jazyka jsou spojovány s postupnym pronikáním ?ímského vojev?dce Julia Caesara do Galie v letech 58 a? 52 p?. n. l. Vítězní ?ímané se ujali administrativy v zemi a ú?edním jazykem se stala latina (p?edev?ím ve formě mluvené vulgární latiny).

P?vodní keltsky jazyk Gal? p?e?íval i nadále, a to p?evá?ně v mluvené podobě na venkově, z?ásti i v městskych domácnostech.

Tento proces, ktery se ozna?uje jako romanizace, probíhal od jihu země a rozdíly v ná?e?ích lze pozorovat je?tě dnes. Tzv. proven?al, ná?e?í kraje Provence, je svou vyslovností velmi podobné ital?tině.

Období Germán?

Germáni pronikali na galská území v pozdním starověku. Vulgární latina se postupně vytrácela a p?e?ívala pouze ve formě latiny klasické, která se stala od roku 313 vyhlá?ením Ediktu milánského jedinym jazykem bohoslu?eb.

Země byla relativně rozt?í?těná a vyvíjela se místní ná?e?í (patois), z nich? nejvyznamněj?í je ná?e?í '?le-de-France. Postupně se utvo?ily t?i hlavní jazykové oblasti:

• Ná?e?í severu země – la langue d'o?l, ozna?ované podle toho, ?e ano (oui) se v tomto ná?e?í vyslovuje jako o?l.
• Ná?e?í jihu země – la langue d'oc, ozna?ované podle toho, ?e ano (oui) se v tomto ná?e?í vyslovuje jako oc. Nepat?í vlastně do francouz?tiny, jazykověda je pova?uje za samostatny románsky jazyk, okcitán?tinu.
• Ná?e?í frankoprovensálská - le francoproven?al, ve vychodní oblasti, v okolí měst Lyon, ?eneva a Grenoble. Nepat?í vlastně do francouz?tiny, jazykověda je pova?uje za samostatny románsky jazyk, franko-provensál?tinu.

Vliv germánskych jazyk? na francouz?tinu

• Vznik tzv. h aspiré, které má vliv na vázání slov. Zatímco v germánskych jazycích se hláska 'h' vyslovuje, ve francouz?tině tomu tak není. Ve slovech s 'h' germánského p?vodu nelze provádět elizi (nap?. le Havre /l?av?/, ale l'h?tel /l?t?l/).
• Vzniká charakteristicky p?ízvuk francouz?tiny (accent pointu), vět?inou na koncové slabice slova. Proto?e v germánskych jazycích je p?ízvuk na první slabice, do?lo k redukci vyslovnosti koncovych slabik u p?vodních latinskych slov. Tak nap?. z latinského slova TēLA se vyvinulo francouzské 'toile' /twal/ s tzv. němym e na konci.
• V románskych jazycích je p?ídavné jméno umístěno vět?inou za podstatnym jménem. Díky vlivu germánskych jazyk? lze některá krátká p?ídavná jména ve francouz?tině nalézt p?ed podstatnym jménem (nap?. un petit gar?on).

Období ?í?ení k?es?anství

V roce 496 se fransky král Chlodvík I. o?enil s burgundskou kně?nou Klotildou a p?ijal i její katolickou víru. Tak se katolické k?es?anství stalo oficiálním nábo?enstvím Franské ?í?e. Znovu se vrátil vliv latiny, která se vyvinula do r?znych ná?e?í.

Karel Veliky a po?átky francouz?tiny

Je?tě v období vlády Karla Velikého se nedalo mluvit o francouz?tině jako takové. Jazyk, kterym se v té době mluvilo, byl slo?en z mnoha ná?e?í a souhrnně jej francouz?tina ozna?uje jako la langue romaine. Karel Veliky dbal na ?í?ení kultury a miloval klasickou latinu. Zakládal ?koly jak pro oby?ejny lid p?i ka?dé farnosti, tak ?koly pro vzdělance p?i ka?dém klá?te?e, kde se vyu?ovalo klasické latině. (Tato tradice v?ak po jeho smrti zanikla a mnoho ?kol bylo zru?eno a opu?těno.) Z Anglie si pozval mnicha Alquina, jeho? úkolem bylo postarat se o znovunalezení pravidel klasické latiny. Ta se stává jedinym jazykem vzdělanc? a jedinym psanym jazykem. Pro tyto ú?ely vzniklo nové písmo, které se nazyvá karolinská minuskula. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou pou?íváme dnes i my – nazyvá se latinka. Velká písmena (majuskule) byla p?evzata z antickych nápis?.

Po smrti Ludvíka Pobo?ného, syna Karla Velikého, byla země rozdělena. Mezi Ludvíkovymi syny dochází k boj?m o moc a Ludvík Němec a Karel Holy uzavírají alianci proti star?ímu bratru Lotharovi. Za tímto ú?elem vzniká ?trasburská p?ísaha, dokument, ktery jako první v písemné podobě dokládá podobu staré francouz?tiny (la langue romaine).

Jazyk, ktery díky ?í?ení kultury vzniknul v období karolinské renesance, se ve francouz?tině nazyvá la langue franque nebo la langue francienne, tedy základ moderní francouz?tiny.

Změny jazyka v tomto období

Znalost francouz?tiny v Evropské Unii

Obnova klasické latiny měla vliv p?edev?ím na slovní zásobu. Vznikala tzv. dubleta, tedy dvě slova r?zné pravopisné i fonetické formy, která pocházela ze stejného latinského základu. P?í?inou je dvojí podoba latiny. Vulgární latina, kterou pou?íval prosty lid, dala za vznik jednomu tvaru, vznikajícímu p?irozenou cestou, a latina klasická, kterou pou?ívali u?enci, dala za vznik druhému tvaru. Tato slova vznikala uměle a vyplňovala mezery ve slovní zásobě, bylo-li t?eba popsat novy jev. Nap?. z latinského hospitalem vzniklo p?irozenym vyvojem h?te (hostitel) nebo h?tel (hotel) a uměle bylo vytvo?eno h?pital (nemocnice).

Změny v pravopise:

• Změna souhlásky c na sp?e?ku ch /?/ (nap?. z latinského castelum vzniká chateau)
• Souhláska 's' v některych p?ípadech mizí p?ed samohláskami, místo ní se nad samohláskou pí?e cirkumflex ^ (nap?. z latinského insula vzniká ?le – ostrov)
• V pravopise mizí souhláska 'l' a mění se na sp?e?ku 'au' /o/, která se v mnoha p?ípadech u? ani v latině nevyslovovala (nap?. z latinského auba vzniká aube - úsvit)

Francouz?tina ve světě

Z francouz?tiny pochází velká ?ást mezinárodních slov – 45 % slov v dne?ní angli?tině má francouzsky (a zprost?edkovaně p?es francouz?tinu vlastně latinsky) p?vod. Francouz?tina je mezinárodním diplomatickym jazykem, komunika?ním jazykem EU, NATO, OSN a dal?ích mezinárodních organizací; po 2. světové válce je v?ak vytla?ována angli?tinou a její celosvětovy vyznam je men?í (p?es snahu francouzské vlády podporovat ?í?ení jazyka v zahrani?í).

Abeceda a vyslovnost

Francouz?tina se pí?e latinkou s diakritickymi znaménky. Písmena s diakritikou se v abecedním po?adí ?adí tak, jako by diakritiku neobsahovala, tj. nap?. slovo mère je v abecedě mezi slovy merci a mettre.

velká písmena

A

à

?

?

B

C

?

D

E

?

è

é

ê

F

G

H

I

?

?

J

K

L

M

N

O

?

?

P

Q

R

S

T

U

ü

ù

?

V

W

X

Y

?

Z

malá písmena

a

à

a

?

b

c

?

d

e

?

è

é

ê

f

g

h

i

?

?

j

k

l

m

n

o

?

?

p

q

r

s

t

u

ü

ù

?

v

w

x

y

?

z

vyslovnost

a

a

a

?

b

k/s

s

d

e

e

e

e

e

f

g/?

–

i

i/j

i

?

k

l

m

n

o

o

?

p

k

r

s/z

t

ü

u

ü

ü

v

v

s/z

i/j

i/j

z

Francouz?tina pou?ívá ?áste?ně sp?e?kovy pravopis – ch [?], gn [?], ou [u], tch [t?], que [k?, k], gue [g?, g], aux [o] atd. Dále pou?ívá systém p?ízvuk? (fr: accent), ?ty?i pro samohlásky a jeden pro souhlásky:

• Accent circonflexe (cirkumflex) – a, ê, ?, ?, ? – ?esky vokáň, co? je obráceny há?ek, ?st?í?ka“. Pou?ití vychází z historického vyvoje francouz?tiny, p?vodně po takto ozna?ené samohlásce následovala souhláska ?s“ (nap?. hostel – h?tel [?t?l]).
• Accent aigu (ostry p?ízvuk) – é – pozor, nezna?í jako v ?e?tině prodlou?enou vyslovnost. Pou?ívá se, pokud p?edchází ve slově vyslovenou samohlásku (nap?. étudiant [etydjɑ?]).
• Accent grave (tupy p?ízvuk) – à, è, ù – vyslovuje se prodlou?eně pouze p?ed souhláskami ?i skupinami souhlásek vyslovovanych [v], [?], [z], [?], [v?] (nap?. père [p?:?]). Pou?ívá se, pokud ve slově p?edchází nevyslovenou samohlásku, vět?inou tzv. němé e na konci slova (nap?. mère [m?:?]).
• Tréma (dvojte?ka nad samohláskou) – ?, ?, ü, ? – pou?ívá se ve spojení dvou hlásek, pokud chceme zachovat jejich vyslovnost. Tyto hlásky by jinak fungovaly jako sp?e?ky a jejich vyslovnost by byla redukovaná toliko na jediny foném (nap?. ma?s [mais], ale mais [m?]).
• C cédille (cedilla) – ? – vyslovuje se jako [s] a pou?ívá se p?ed tzv. tvrdymi samohláskami ?a“, ?o“ a ?u“ (nap?. Fran?ois [f?ɑ?s?a]).

Jazyk se vyzna?uje silnou fonetickou redukcí slova – koncové souhlásky se vět?inou v?bec nevyslovují. Ve francouz?tině existuje i pár takovych vyraz?, které si spousta lidí plete, jeliko? znějí skoro stejně, ale je mezi nimi zásadní rozdíl. Nap?. Le poisson (ryba) X Le poison(jed), nebo Le dessert (dezert) X Le désert(pou??). Ve francouz?tině se musí rozli?ovat, kolik se ve slově pí?e "s", proto?e to pak má zásadní vliv na vyslovnost.

Gramatika

Zájmena

Francouz?tina pou?ívá následující osobní zájmena:

	Jednotné ?íslo	vyslovnost	Mno?né ?íslo	vyslovnost
1. osoba	je	[??]	nous	[nu]
2. osoba	tu	[tü]	vous	[vu]
3. osoba - mu?sky rod	il	[il]	ils	[il]
3. osoba - ?ensky rod	elle	[el]	elles	[el]

?íslovky

Francouzsky systém ?íslovek je komplikovany a nevychází zcela z desítkové soustavy. Nap?. ?íslovka ?sedmdesát“ není odvozena z ?íslovky ?sedm“, místo toho se ?ekne ?soixante-dix“, tedy doslova ??edesát deset“. Doslovny p?eklad osmdesátky je ??ty?i dvacítky“, 92 se ?ekne ??ty?i dvacet dvanáct“, 99 potom dokonce ??ty?i dvacet deset devět“. Tento tradi?ní systém se ale v některych oblastech zpravidelňuje. Vyjimkou jsou ?ísla kon?ící na jedni?ku, která se p?ipojuje spojkou ''et'' (vingt et un).

Vyrazy septante (70) a nonante (90) se pou?ívají oficiálně ve ?vycarsku a Belgii, jsou bě?né také v Itálii (Val d'Aoste), Kongu a Rwandě. Huitante (80) se pou?ívá ve ?vycarsku, v některych kantonech i oficiálně.

P?vod tohoto systému není jednozna?ny. M??e se jednat o poz?statek historického po?ítání (podobně jako ?eské pár, p?ltucet, tucet, veletucet, kopa). M??e se ale také jednat o d?vod ten, ?e vyrazy septante (70), huitante (80) a nonante (90) zní podobně jako jiné ?íslovky a m??e dojít k záměně.

Slovesa

Systém slovesnych ?as? je mnohem bohat?í ne? v ?e?tině. Francouz?tina rozli?uje ?est minulych ?as? (passé composé, imparfait, plus-que-parfait, passé simple, passé antérieur a passé récent), jeden p?ítomny a t?i budoucí (futur simple, futur antérieur a futur proche). V bě?né francouz?tině se v?ak pou?ívají jen některé z nich.

Po?et slov

Bě?ná francouz?tina pou?ívá asi 32 000 slov, z nich? 20 000 je vědeckého nebo cizího p?vodu a 12 000 je francouzského p?vodu. Nejobsáhlej?í francouzské slovníky obsahují a? 90 000 slov.

P?íklady

?íslovky

Francouzsky	?esky
un	jeden
deux	dva
trois	t?i
quatre	?ty?i
cinq	pět
six	?est
sept	sedm
huit	osm
neuf	devět
dix	deset

Vzorovy text

Ot?ená? (modlitba Páně):

Notre Père, qui es aux Cieux,

que ton nom soit sanctifié,

Que ton règne vienne,

que ta volonté soit faite

sur la terre comme au ciel.

Donne-nous aujourd’hui

notre pain de ce jour,

pardonne-nous nos offenses

comme nous pardonnons aussi

à ceux qui nous ont offensés,

et ne nous laisse

pas entrer à la tentation

mais délivre-nous du mal. Amen.

V?eobecná deklarace lidskych práv

{{{jazyk}}}	{{{text}}}
?esky	V?ichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do d?stojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu francouz?tina na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo francouz?tina ve Wikislovníku
• Kategorie Francouz?tina ve Wikislovníku
• Francouzsko-?esky slovník online
• Online test z francouz?tiny zdarma

Autoritní data	NKC: ph135297 PSH: 6759 BNF: cb11935375d (data) GND: 4113615-9 HDS: 011195 LCCN: sh85051829 LNB: 000048578 NDL: 00563732 NLI: 987007550641805171

Portály: Jazyk | Francie