一个变向就没影了！保罗秒过威西上篮(爵士vs快船)

Mauricijská republika République de Maurice (francouzsky) Repiblik Moris (mauricijsky)
vlajka znak
Hymna Vlast
Motto Stella Clavisque Maris Indici (latinsky) (Hvězda a klí? Indického mo?e)
Geografie
百度 杭州市农能办覃舟在蹲点手记里，格外标黑了这段话。 Ostrovy Republiky Mauricius (kromě souostroví Chagos a ostrova Tromelin)
Hlavní město	Port Louis
Rozloha	2040 km2 (169. na světě) z toho 0.05 % % vodní plochy
Nejvy??í bod	Piton de la Petite Rivière Noire (828 m n. m.)
?asové pásmo	+4
Poloha	20°12′ j. ?., 57°30′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Po?et obyvatel	1 265 475 (158. na světě, 2019)
Hustota zalidnění	603 obyv./km2 (18. na světě)
HDI	▲ 0,802 (vysoky) (74. na světě, 2007)
Jazyk	francouz?tina, angli?tina, mauricijská kreol?tina a dal?í jazyky
Nábo?enství	k?es?anství, hinduismus, islám
Státní útvar
Státní z?ízení	parlamentní republika
Vznik	12. b?ezna 1968 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident	Dharam Gokhool
P?edseda vlády	Pravind Jugnauth
Měna	mauricijská rupie (MUR)
HDP/obyv. (PPP)	20 085 USD (60. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	480 MUS MU
MPZ	MU
Telefonní p?edvolba	+230
Národní TLD	.mu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

Ostrovy, které jsou sou?ástí Mauricijské republiky

Pedro Mascarenhas, místokrál Portugalské Indie, po něm? jsou pojmenovány Maskarény

Nizozemské aktivity na pob?e?í Mauricia a první publikované zobrazení ptáka dodo (vlevo), 1601

Bitva o Grand Port mezi francouzskymi a britskymi námo?ními silami (20. a? 27. srpna 1810)

Mauricius (francouzsky: Maurice, mauricijskou kreol?tinou: Moris), plnym názvem Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu asi 2 000 km jihovychodně od afrického kontinentu, na vychod od Madagaskaru. Je tvo?en hlavním ostrovem Mauriciem, ostrovy Rodrigues a Saint Brandon a Agalegskymi ostrovy. Ostrovy Mauricius a Rodrigues jsou spolu s blízkym Réunionem (francouzsky zámo?sky departement) sou?ástí Maskarénskych ostrov?. Hlavní a největ?í město Port Louis se nachází na Mauriciu, kde se soust?edí vět?ina populace. Země se rozkládá na plo?e 2 040 kilometr? ?tvere?ních a má vylu?nou ekonomickou zónu o rozloze 2,3 milionu kilometr? ?tvere?ních.

Kolem roku 975 objevili arab?tí námo?níci neobydleny ostrov a nazvali ho Dina Arobi. Nejstar?í potvrzeny objev byl v roce 1507 portugalskymi námo?níky, kte?í se jinak o ostrovy p?íli? nezajímali. Nizozemci se ho zmocnili v roce 1598 a pokusili se ho kolonizovat. Francie p?evzala kontrolu v roce 1715 a ostrov p?ejmenovala na Isle de France. V roce 1810 se ostrova zmocnila Velká Británie a o ?ty?i roky později Francie postoupila Mauricius a jeho dr?avy Británii. Jako britská kolonie byl Mauricius tvo?en ostrovy Rodrigues, Agaléga, St. Brandon, Tromelin, ?agoskymi ostrovy a do roku 1906 i Seychelami. Suverenita nad Tromelinem je sporná, proto?e nebyla konkrétně zmíněna v Pa?í?ské smlouvě. Mauricius z?stal primárně plantá?ní kolonií Spojeného království a? do své nezávislosti v roce 1968.

V roce 1965, t?i roky p?edtím, ne? se Mauricius stal nezávislym, oddělilo Spojené království ?agoské ostrovy od mauricijského území a také oddělilo ostrovy Aldabra, Farquhar a Desroches od Seychel a vytvo?ilo Britské indickooceánské území. Místní obyvatelstvo bylo násilně vyhnáno a největ?í ostrov Diego García byl pronajat Spojenym stát?m. Spojené království omezilo p?ístup na ?agoské ostrovy a zakázalo vstup turist?m, médiím a byvalym obyvatel?m. O suverenitu ?agoskych ostrov? se vedou spory mezi Mauriciem a Spojenym královstvím. V únoru 2019 vydal Mezinárodní soudní dv?r poradní stanovisko na?izující Spojenému království, aby co nejrychleji vrátilo ?agoské ostrovy Mauriciu, aby byla dokon?ena dekolonizace Mauricia.

Vzhledem ke své geografické poloze a staletí kolonialismu jsou lidé na Mauriciu velmi r?znorodí v etnickém p?vodu, kultu?e, jazyce a ví?e. Je to jediná země v Africe, kde je hinduismus nejvyznávaněj?ím nábo?enstvím. Vláda ostrova se ?ídí westminsterskym systémem a Mauricius je vysoce hodnocen z hlediska demokracie a ekonomické a politické svobody. Mauricius je jedinou africkou zemí, která je v indexu lidského rozvoje v kategorii ?velmi vysoky“. Podle Světové banky je země klasifikována jako ekonomika s vysokymi p?íjmy. Mauricius je také hodnocen jako nejkonkurenceschopněj?í a jedna z nejrozvinutěj?ích ekonomik v africkém regionu. Země je sociálním státem. Vláda poskytuje bezplatnou v?eobecnou zdravotní pé?i, bezplatné vzdělání a? po terciární úroveň a bezplatnou ve?ejnou dopravu pro studenty, seniory a handicapované. V roce 2021 byl Mauricius hodnocen jako nejklidněj?í africká země podle Světového indexu míru.

Spolu s ostatními Maskarénskymi ostrovy je Mauricius známy svou rozmanitou flórou a faunou. Mnoho druh? na ostrově je endemickych. Ostrov byl jedinym známym domovem ptáka dodo, ktery spolu s několika dal?ími pta?ími druhy vyhynul v d?sledku lidské ?innosti poměrně brzy po osídlení ostrova.

Etymologie

První historicky d?kaz o existenci ostrova nyní známého jako Mauritius je na mapě vytvo?ené italskym kartografem Albertem Cantinem v roce 1502. Z této mapy vyplyvá, ?e Mauricius nesl jméno Dina Arobi, co? je velmi pravděpodobně jméno sdílené s Portugalci námo?níky ze subkontinentu. V roce 1507 nav?tívili neobydleny ostrov portugal?tí námo?níci. Ostrov se na prvních portugalskych mapách objevuje s portugalskymi názvy Cirne nebo Do-Cerne, pravděpodobně podle jména lodi z expedice v roce 1507. Dal?í portugalsky námo?ník, Dom Pedro Mascarenhas, dal souostroví jméno Maskarény.

V roce 1598 p?istála v Grand Port nizozemská eskadra pod vedením admirála Wybranda van Warwycka a pojmenovala ostrov Mauritius na po?est prince Mo?ice (Maurice) Nasavského, místodr?itele Spojenych provincií nizozemskych. Později se ostrov stal francouzskou kolonií a byl p?ejmenován na Isle de France. Dne 3. prosince 1810 Francouzi během napoleonskych válek ostrov postoupili Velké Británii. Pod britskou nadvládou se název ostrova vrátil na Mauricius. Mauricius je také bě?ně známy jako Maurice a ?le Maurice ve francouz?tině, Moris v mauricijské kreol?tině.

Historie

Související informace naleznete také v ?lánku Dějiny Mauricia.

Prehistorie

Ostrov Mauritius byl p?ed svou první zaznamenanou náv?těvou portugalskych námo?ník? na za?átku 16. století neobyvany. Jméno Dina Arobi bylo spojováno s arabskymi námo?níky, kte?í jako první ostrov objevili.

Portugalsky Mauricius

Tordesillaská smlouva měla dát Portugalsku právo kolonizovat tuto ?ást světa. V roce 1507 p?i?li na neobydleny ostrov portugal?tí námo?níci a zalo?ili zde základnu. Diogo Fernandes Pereira, portugalsky mo?eplavec, byl prvním Evropanem, o kterém bylo známo, ?e p?istál na Mauriciu. Ostrov pojmenoval ?Ilha do Cisne“ (?Ostrov labutí“). Portugalci zde nez?stali dlouho, proto?e se o tyto ostrovy nezajímali.

Maskarény byly pojmenovány po Pedru Mascarenhasovi, místokráli Portugalské Indie, po jeho náv?těvě ostrov? v roce 1512.

Ostrov Rodrigues byl pojmenován po portugalském pr?zkumníkovi Diogu Rodriguesovi, ktery na ostrov poprvé p?i?el v roce 1528.

Nizozemsky Mauricius (1638–1710)

Související informace naleznete také v ?lánku Nizozemsky Mauricius.

V roce 1598 nizozemská eskadra pod vedením admirála Wybranda Van Warwycka p?istála v Grand Port a pojmenovala ostrov ?Mauritius“ po princi Mo?icovi Nasavském (nizozemsky: Maurits van Nassau) ze Spojenych provincií nizozemskych. Nizozemci osídlili ostrov v roce 1638. Kolonie ?ila p?evá?ně z tě?by ebenového d?eva, ?áste?ně také z plantá?í cukrové t?tiny p?ivezené z Jávy. Byla sem p?ivezená domestikovaná zví?ata a jeleni. Právě odtud se nizozemsky mo?eplavec Abel Tasman vydal hledat Velkou ji?ní zemi a zmapoval ?ásti Tasmánie, Aotearoe/Nového Zélandu a Nové Guiney. V roce 1639 dorazili na Mauricius otroci z Madagaskaru. Roku 1710 v?ak Nizozemci, potykající se s r?znymi problémy (cyklóny, sucha, p?emno?ení ?k?dc?), Mauricius zase opustili. V té době byly vykáceny prakticky v?echny lesy a mnoho zví?ecích druh? zdecimováno, nebo vyhubeno, nap?. pták dodo (blboun nejapny), velky jako krocan.

Francouzsky Mauricius (1715–1810)

Související informace naleznete také v ?lánku Isle de France (Mauricius).

Francie, která ji? ovládala sousední ?le Bourbon (nyní Réunion), ovládla Mauricius v roce 1715 a p?ejmenovala jej na Isle de France. P?íchod francouzského guvernéra Bertranda-Fran?oise Mahé de La Bourdonnais v roce 1735 se shodoval s rozvojem prosperující ekonomiky zalo?ené na vyrobě cukru. Mahé de La Bourdonnais zalo?il město Port Louis jako námo?ní základnu a centrum stavby lodí. Za jeho guvernérství vyrostly ?etné budovy, z nich? ?ada dodnes stojí. Pat?í mezi ně ?ást Government House, Chateau de Mon Plaisir a Line Barracks, sídlo policejních sil. Ostrov byl pod správou Francouzské Vychodoindické spole?nosti, která zde z?stala a? do roku 1767. Během francouzské nadvlády byli otroci p?ivá?eni z ?ástí Afriky, jako je Mosambik a Zanzibar. V d?sledku toho se po?et obyvatel ostrova během t?iceti let dramaticky zvy?il z 15 000 na 49 000. Na konci 18. století tvo?ili afri?tí otroci asi 80 procent populace ostrova a za?átkem devatenáctého století bylo na ostrově 60 000 otrok?. Na za?átku roku 1729 dorazili Indové z Pudu??éri v Indii na Mauricius na palubě lodi La Sirène. Pracovní smlouvy pro tyto ?emeslníky byly podepsány v roce 1734 v době, kdy získali svobodu.

Od roku 1767 do roku 1810, s vyjimkou krátkého období během Francouzské revoluce, kdy obyvatelé ustavili vládu prakticky nezávislou na Francii, byl ostrov pod kontrolou ú?edník? jmenovanych francouzskou vládou. Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre ?il na ostrově v letech 1768 a? 1771, poté se vrátil do Francie, kde napsal milostny p?íběh Paul a Virginie, ktery proslavil Isle de France v?ude tam, kde se mluvilo francouzsky. V roce 1796 se osadníci odtrhli od francouzské kontroly, kdy? se vláda v Pa?í?i pokusila zru?it otroctví. Dva slavní francouz?tí guverné?i byli Vicomte de Souillac (ktery postavil Chaussée v Port Louis a povzbuzoval farmá?e, aby se usadili v okrese Savanne) a Antoine Bruny d'Entrecasteaux (ktery se postaral o to, aby Francouzi v Indickém oceánu měli sídlo na Mauriciu místo v Pudu??éri v Indii). Charles Mathieu Isidore Decaen byl úspě?nym generálem ve francouzskych revolu?ních válkách a v některych ohledech i rivalem Napoleona I. V letech 1803 a? 1810 vládl jako guvernér Isle de France a Réunionu. Britsky námo?ní kartograf a pr?zkumník Matthew Flinders byl, v rozporu s rozkazem Napoleona na ostrově zat?en a zadr?en generálem Decaenem v letech 1803 a? 1810. Během napoleonskych válek se Mauricius stal základnou, ze které francouz?tí korzá?i organizovali úspě?né nájezdy na britské obchodní lodě. Nájezdy pokra?ovaly a? do roku 1810, kdy byla vyslána expedice britského královského námo?nictva vedená komodorem Josiasem Rowleym, anglo-irskym aristokratem, aby ostrov obsadila. Navzdory vítězství v bitvě u Grand Port, jediném francouzském námo?ním vítězství nad Brity během těchto válek, Francouzi nedokázali zabránit Brit?m ve vylodění na Cap Malheureux o t?i měsíce později. Formálně se vzdali ostrova páty den invaze, 3. prosince 1810, za podmínek, které osadník?m umo?nily ponechat si jejich zemi a majetek a pou?ívat francouzsky jazyk a právo Francie v trestních a ob?anskych zále?itostech. Za britské nadvlády se název ostrova vrátil na Mauricius. Rychlé dobytí Mauricia bylo beletrizováno v románu Vyprava na Mauritius od Patricka O'Briana, ktery byl poprvé publikován v roce 1977.

Britské síly obsadily francouzsky ostrov (2. prosince 1810)

Britsky Mauricius (1810–1968)

Související informace naleznete také v ?lánku Britsky Mauricius.

1830–1835: Britská vláda a reforma

Rychlé sociální a ekonomické změny p?i?ly se sirem Robertem Farquharem (prvním britskym guvernérem), ktery sem p?inesl britskou administrativu. úspě?né změny v?ak byly poskvrněny Ratsitataninem. Ratsitatanin, synovec krále Radamy z Madagaskaru, byl p?ivezen na Mauricius jako politicky vězeň. Poda?ilo se mu uprchnout z vězení a zosnovat vzpouru, která by osvobodila mauricijské otroky. Byl zrazen svym spole?níkem Laizafem a chycen skupinou milicioná?? vedenych francouzsko-mauricijskym právníkem Adrienem d'épinayem a rychle popraven. Byl s?at v Plaine Verte 15. dubna 1822 a jeho hlava byla vystavena na vystrahu proti mo?nym povstáním otrok?.

V roce 1832 zalo?il d'épinay první mauricijské noviny (Le Cernéen), které nebyly kontrolovány vládou. V tém?e roce do?lo ke kroku generálního prokuristy ke zru?ení otroctví bez náhrady vlastník?m otrok?. To vedlo k nespokojenosti, a aby zabránila p?ípadnému povstání, na?ídila vláda v?em obyvatel?m, aby vydali své zbraně. Kromě toho byla na kopci (nyní známém jako Citadel hill) v centru Port Louis postavena kamenná pevnost Fort Adelaide, na potla?ení jakéhokoli povstání.

Otroctví bylo postupně několik let po roce 1833 zru?eno a plantá?níci nakonec dostali dva miliony liber ?terlink? jako náhradu za ztrátu svych otrok?, kte?í byli dovezeni z Afriky a Madagaskaru během francouzské okupace.

První indi?tí dělníci s indenturou (1834)

1834–1921: Dovezena indická pracovní síla

Zru?ení otroctví mělo vyznamny dopad na spole?nost, ekonomiku a obyvatelstvo Mauricia. Plantá?níci p?ivezli z Indie velké mno?ství najatych dělník?, aby pracovali na polích cukrové t?tiny. Mezi lety 1834 a 1921 bylo na ostrově p?ítomno kolem p?l milionu najatych dělník?. Pracovali v cukrovarech, továrnách, v dopravě a na stavbách. Britové navíc na ostrov p?ivezli 8 740 indickych voják?. Aapravasi Ghat, v zátoce v Port Louis a nyní památka UNESCO, byla první britskou kolonií, která slou?ila jako hlavní p?ijímací st?edisko pro dělníky.

Vyznamnou postavou 19. století byl Rémy Ollier, noviná? smí?eného p?vodu. V roce 1828 byly na Mauriciu oficiálně zru?eny rozdíly mezi rasami, ale brit?tí guverné?i dali ?ernym osobám jen malou moc a do vedoucích pozic jmenovali pouze bílé. Rémy Ollier po?ádal královnu Viktorii, aby ?ernym lidem dala mo?nost byt ve vládní radě, co? bylo mo?né o několik let později. Také Port Luis jmenoval obcí, aby ob?ané mohli spravovat město prost?ednictvím svych vlastních volenych zástupc?. V Port Louis po něm byla pojmenována ulice a v roce 1906 byla v Jardin de la Compagnie vzty?ena jeho busta.

V roce 1885 byla zavedena nová ústava. Ozna?ovala se jako Cens Démocratique a zahrnovala některé principy obhajované jedním z kreolskych v?dc?, Onésipho Beaugeardem. V roce 1886 guvernér John Pope Hennessy nominoval Gnanadicarayena Arlandu jako v?bec prvního indo-mauricijského ?lena vládnoucí rady – navzdory tomu, ?e oligarchie preferovala jeho rivala Indo-mauricijce Emile Sandapu. Arlanda slou?il a? do roku 1891.

Dostihová dráha Champ de Mars, Port Louis, 1880

V té době byly aktivní dvě hlavní politické strany, pro-Hennessyho strana byla Reformní strana sira Williama Newtona a anti-Hennessyho stranu Demokraté vedli Gustave de Coriolis a Onésipho Beaugeard.

S dělníky p?ivezenymi z Indie nebylo v?dy zacházeno spravedlivě a Němec, Adolph von Plevitz, se stal neoficiálním ochráncem těchto p?istěhovalc?. Setkal se s mnoha dělníky a v roce 1871 jim pomohl sepsat petici, která byla zaslána guvernérovi Gordonovi. Byla jmenována komise, která se měla zabyvat stí?nostmi indickych p?istěhovalc?, a v roce 1872 byli z Anglie vysláni dva právníci, jmenovaní britskou korunou, aby provedli ?et?ení. Tato komise doporu?ila několik opat?ení, která ovlivnila ?ivoty indickych dělník? během p?í?tích padesáti let.

V listopadu 1901 nav?tívil Mahátma Gándhí Mauricius na své cestě z Ji?ní Afriky do Indie. Z?stal na ostrově dva tydny a naléhal na indo-mauricijskou komunitu, aby se zajímala o vzdělání a hrála aktivněj?í roli v politice. Po návratu do Indie poslal mladého právníka Manilala Doctora, aby zlep?il situaci Indo-Mauricijc?.

Vévoda a vévodkyně z Cornwallu a Yorku na Mauriciu, 1901

1901–1914: Modernizace a reforma

V roce 1901 bylo navázáno rychlej?í spojení s ostrovem Rodrigues díky bezdrátové síti.

V roce 1903 byly na Mauriciu p?edstaveny motorové vozy a v roce 1910 byly uvedeny do provozu první taxíky provozované Josephem Mervenem. Elektrifikace Port Louis se uskute?nila v roce 1909 a ve stejném desetiletí byla Mauricijská hydroelektrická spole?nost Atchia Brothers oprávněna dodávat energii měst?m v horní Plaines Wilhems.

10. léta 20. století byla obdobím politické agitace. Rostoucí st?ední t?ída (slo?ená z léka??, právník? a u?itel?) za?ala zpochybňovat politickou moc vlastník? p?dy s cukrovou t?tinou. Dr. Eugène Laurent, starosta Port Louis, byl v?dcem této nové skupiny; jeho strana Action Libérale po?adovala, aby ve volbách mohlo volit více lidí.

V roce 1911 do?lo v Port Louis k nepokoj?m kv?li fale?né fámě, ?e Dr. Eugène Laurent byl zavra?děn oligarchy v Curepipe. Toto se stalo známym jako nepokoje Curepipe v roce 1911. V hlavním městě byly po?kozeny obchody a kancelá?e a jeden ?lověk byl zabit.

Ve stejném roce, 1911, se v Curepipe konala první promítání ve ve?ejném kině a na stejném městě byla postavena kamenná budova pro Royal College. V roce 1912 vstoupila do provozu ?ir?í telefonní sí?, kterou vyu?ívala vláda, obchodní firmy a několik soukromych domácností.

1914–1919: Prosperita první světové války

První světová válka vypukla v srpnu 1914. Mnoho Mauricijc? se dobrovolně p?ihlásilo k boji v Evropě proti Němc?m a v Mezopotámii proti Turk?m. Válka ale zasáhla Mauricius mnohem méně ne? války v osmnáctém století. Válka v letech 1914–1918 byla ve skute?nosti obdobím velkého rozkvětu, kv?li rozmachu cen cukru. V roce 1919 vznikla organizace Mauritius Sugar Syndicate, která produkovala 70 % cukru.

1920–1939: Liberalizace a reakce

Dvacátá léta byla svědkem vzestupu hnutí ?retrocesionismu“, které podporovalo retrocesi Mauricia ve prospěch Francie. Hnutí se rychle zhroutilo, proto?e ve volbách v roce 1921 nebyl zvolen ?ádny z kandidát?, kte?í chtěli, aby byl Mauricius navrácen Francii.

V povále?né recesi do?lo k prudkému poklesu cen cukru. Mnoho cukrovar? bylo uzav?eno, co? znamenalo konec éry cukrovarnickych magnát?, kte?í ovládali nejen ekonomiku, ale i politicky ?ivot země.

Raoul Rivet, redaktor novin Le Mauricien, vedl kampaň za revizi ústavy, která by dala nově vznikající st?ední t?ídě vět?í roli v ?ízení země. Principy hnutí Arya Samaj za?aly pronikat do hinduistické komunity, která se do?adovala vět?í sociální spravedlnosti.

Od konce funk?ního období nominovaného Arlandy v roce 1891 a? do roku 1926 nebylo v Legislativní radě ?ádné indomauricijské zastoupení. Nicméně ve volbách v roce 1926 se Dunputh Lallah a Rajcoomar Gujadhur stali prvními Indo-Mauricijci, kte?í byli zvoleni v Legislativní radě. V Grand Port vyhrál Lallah nad rivaly Fernandem Louisem Morelem a Gastonem Gebertem; ve Flacq, Gujadhur porazil Pierre Montocchia.

V roce 1936 se zrodila Labouristická strana, kterou zalo?il Dr. Maurice Curé. Emmanuel Anquetil shromá?dil městské dělníky, zatímco Pandit Sahadeo se soust?edil na venkovskou dělnickou t?ídu.

Nepokoje v Ubě v roce 1937 vyústily v reformy místní britské vlády, které zlep?ily pracovní podmínky a vedly k zru?ení zákazu odbor?. Svátek práce se poprvé slavil v roce 1938. Více ne? 30 000 dělník? obětovalo denní mzdu a p?ijelo z celého ostrova, aby se zú?astnilo ob?ího setkání na Champ de Mars.

Po stávkách doka?? byl odborá? Emmanuel Anquetil deportován na Rodrigues, Maurice Curé a Pandit Sahadeo byli umístěni do domácího vězení a mnoho stávkujících bylo uvězněno.

1939–1945: Druhá světová válka

Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 se mnoho Mauricijc? dobrovolně p?ihlásilo do slu?by pod britskou vlajkou v Africe a na Blízkém vychodě a bojovalo proti německé a italské armádě. Někte?í ode?li do Anglie, aby se stali piloty a pozemním personálem Royal Air Force. Mauricius nebyl nikdy skute?ně ohro?en, ale v roce 1943 bylo několik britskych lodí potopeno u Port Louis německymi ponorkami.

Během druhé světové války byly v zemi tvrdé podmínky; ceny komodit se zdvojnásobily, ale platy pracovník? vzrostly jen o 10 a? 20 procent. Do?lo k ob?anskym nepokoj?m a koloniální vláda cenzurovala ve?keré aktivity odbor?. Nicméně, dělníci Belle Vue Harel Sugar Estate vstoupili 27. zá?í 1943 do stávky. Policisté nakonec st?íleli p?ímo do davu, co? mělo za následek smrt 4 dělník?: Soondrum Pavatdanová (známěj?í jako Anjalay Coopenová, 32letá těhotná ?ena), Moonsamy Moonien (14lety chlapec), Kistnasamy Mooneesamy (37lety dělník) a Marday Panapen. Sociální pracovník a v?dce hnutí Jana Andolana Basdeo Bissoondoyal zorganizoval poh?by 4 mrtvych dělník?.

O t?i měsíce později, 12. prosince 1943, Basdeo Bissoondoyal zorganizoval masové shromá?dění v ?Marie Reine de la Paix“ v Port Louis a velky dav dělník? z celého ostrova potvrdil popularitu jeho hnutí.

1945–1960: Povále?ná politika, v?eobecné volební právo

Po vyhlá?ení nové ústavy roku 1947 se 9. srpna 1948 konaly v?eobecné volby. Poprvé koloniální vláda roz?í?ila volební právo na v?echny dospělé, kte?í uměli napsat své jméno v jednom z 19 jazyk? ostrova, a zru?ila p?edchozí genderové a majetkové kvalifikace.

Labouristická strana Guye Rozemonta získala vět?inu hlas? a 11 z 19 zvolenych k?esel, které získali hinduisté. Nicméně generální guvernér Donald Mackenzie-Kennedy jmenoval 23. srpna 1948 do Legislativní rady 12 konzervativc?, aby udr?eli p?evahu bílych Franko-Mauricijc?. V roce 1948 se Emilienne Rochecousteová stala první ?enou, která byla zvolena do Legislativní rady, kde p?sobila a? do roku 1953.

Strana Guye Rozemonta svou pozici v roce 1953 vylep?ila a na základě vysledk? voleb vy?adovala v?eobecné volební právo. V letech 1955 a 1957 se v Londyně konaly ústavní konference a byl zaveden ministersky systém. Poprvé se hlasování uskute?nilo na základě v?eobecného volebního práva dospělych 9. b?ezna 1959. V?eobecné volby opět vyhrála Labouristická strana, tentokrát vedená sirem Seewoosagurem Ramgoolamem.

Al?běta II. byla královnou Mauricia v letech 1968 a? 1992

1960–1968: Etnické napětí

V roce 1961 se v Londyně konala Konference o p?ezkumu ústavy. Volby v roce 1963 vyhrála Labouristická strana a její spojenci. Koloniální ú?ad ?ekl, ?e na Mauriciu se prosazuje politika komunálního charakteru a ?e vyběr kandidát? (stranami) a volební chování (voli??) se ?ídí etniky a kastami. Zhruba v té době dva vyzna?ní brit?tí akademici, Richard Titmuss a James Meade, zve?ejnili zprávu o sociálních problémech ostrova zp?sobenych p?elidněním a monokulturou cukrové t?tiny. To vedlo k intenzivní kampani za zastavení popula?ní exploze a dekáda zaznamenala prudky pokles popula?ního r?stu.

Po?átkem roku 1965 se na p?edměstí Belle-Rose ve městě Quatre Bornes odehrál politicky atentát. Labouristicky aktivista Rampersad Surath byl ubit k smrti násilníky konkuren?ní strany Parti Mauricien.

Dne 10. května 1965 vypukly rasové nepokoje ve vesnici Trois Boutiques poblí? vesnice Souillac. Následně postoupily do historické vesnice Mahébourg. V britské kolonii byl vyhlá?en celostátní vyjime?ny stav. Nepokoje byly zahájeny vra?dou policejního konstábla Beesoo v jeho vozidle kreolskym gangem. Následovala vra?da civilisty jménem Robert Brousse v Trois Boutiques. Kreolsky gang poté pokra?oval do pob?e?ní historické vesnice Mahébourg, kde napadl Indo-Mauricijce, kte?í sledovali hindustánsky film v Kině Odéon. Mahébourgská policie zaznamenala témě? 100 stí?ností, které se tykaly útok? na Indo-Mauricijce.

Nezávislost (od roku 1968)

Související informace naleznete také v ?lánku Mauricius (1968–1992).

Na konferenci v Lancasteru v roce 1965 vy?lo najevo, ?e Británie se chce kolonie Mauricius zbavit. V roce 1959 Harold Macmillan pronesl sv?j slavny projev ?Vítr změny“, ve kterém uznal, ?e nejlep?í mo?ností pro Británii je dát svym koloniím úplnou nezávislost. Od konce 50. let se tak otev?ela cesta k nezávislosti.

Později v roce 1965, po konferenci v Lancasteru, byly ?agoské ostrovy Mauriciu odebrány a bylo vytvo?eno Britské indickooceánské území. V?eobecné volby se konaly 7. srpna 1967 a Strana nezávislosti získala vět?inu k?esel. V lednu 1968, ?est tydn? p?ed vyhlá?ením nezávislosti, do?lo k nepokoj?m v Port Louis, které vedly ke smrti 25 lidí.

Mauricius p?ijal novou ústavu a nezávislost byla vyhlá?ena 12. b?ezna 1968. Sir Seewoosagur Ramgoolam se stal prvním ministerskym p?edsedou nezávislého Mauricia, hlavou státu z?stala královna Al?běta II. V roce 1969 byla zalo?ena opozi?ní strana Mauricijské militantní hnutí (MMH), kterou vedl Paul Bérenger. Později, v roce 1971, MMH – podporované odbory – svolalo v p?ístavu sérii stávek, které zp?sobily v zemi vyjime?ny stav.

Koali?ní vláda Labouristické strany a PMSD (Parti Mauricien Social Démocrate) reagovala omezováním ob?anskych svobod a omezováním svobody tisku. Na Paula Bérengera byly provedeny dva neúspě?né pokusy o atentát:

• Dne 1. ?íjna 1971 jeho podporovatel Fareed Muttur zem?el za podez?elych okolností v Le Réduit, kdy? ?ídil auto Paula Bérengera.
• Druhy vedl ke smrti Azora Adéla?dea, p?ístavního dělníka a aktivisty, dne 25. listopadu 1971.

V?eobecné volby byly odlo?eny a ve?ejná shromá?dění byla zakázána. ?lenové MMH, v?etně Paula Bérengera, byli 23. prosince 1971 uvězněni. V?dce MMH byl propu?těn o rok později.

V květnu 1975 se celou zemí prohnala studentská vzpoura, která za?ala na Mauricijské univerzitě. Studenti byli nespokojeni se vzdělávacím systémem, ktery nesplňoval jejich aspirace a dával jen omezené vyhlídky na budoucí zaměstnání. Dne 20. května 1975 se tisíce student? pokusily dostat do Port-Louis p?es most Grand River North West a st?etly se s policií. Dne 16. prosince 1975 byl schválen zákon o roz?í?ení volebního práva na 18leté. Toto je obecné pova?ováno za pokus uklidnit frustraci mladé generace.

Dal?í v?eobecné volby se konaly 20. prosince 1976. Koalice Labour-CAM získala pouze 28 k?esel z 62. MMH získalo 34 k?esel, ale odcházející premiér sir Seewoosagur Ramgoolam dokázal z?stat ve funkci s dvoumístnou vět?inou poté, co uzav?el spojenectví s PMSD Gaetana Duvala.

V roce 1982 byla zvolena vláda MMH-PSM (vedená premiérem Aneroodem Jugnauthem, vicepremiérem Harishem Boodhooem a ministrem financí Paulem Bérengerem). V rámci vedení MMH a PSM se v?ak objevily ideologické a osobnostní rozdíly. Boj o moc mezi Bérengerem a Jugnauthem vyvrcholil v b?eznu 1983. Jugnauth odcestoval do Nového Dillí, aby se zú?astnil summitu Hnutí nezú?astněnych zemí; po jeho návratu navrhl Bérenger ústavní změny, které by premiéra zbavily moci. Na Jugnauthovu ?ádost plánovala premiérka Indira Gándhíová z Indie ozbrojenou intervenci zahrnující indické námo?nictvo i indickou armádu, aby zabránila p?evratu pod krycím názvem Operace Lal Dora.

Vláda MMH-PSM se rozdělila devět měsíc? po volbách v ?ervnu 1982. Podle ú?edníka ministerstva informací bylo těchto devět měsíc? ?socialistickym experimentem“. Harish Boodhoo rozpustil svou stranu PSM, aby umo?nil v?em poslanc?m PSM p?ipojit se k Jugnauthově nové straně MSM, a tak z?stat u moci a zároveň se distancovat od MMH. Koalice MSM-Labour-PMSD zvítězila ve volbách v srpnu 1983 a Anerood Jugnauth se stal premiérem a Ga?tan Duval vicepremiérem.

V tomto období do?lo k r?stu v sektoru EPZ (Export Processing Zone). Industrializace se za?ala ?í?it i do vesnic a p?itahovala mladé dělníky ze v?ech etnickych komunit. V d?sledku toho cukrovarnicky pr?mysl za?al ztrácet vliv na ekonomiku. Velké maloobchodní ?etězce za?aly otevírat prodejny v roce 1985 a nabízely úvěry nízkop?íjmovym lidem, co? jim umo?nilo dovolit si základní domácí spot?ebi?e. Do?lo také k rozmachu cestovního ruchu a po celém ostrově vyrostly nové hotely. V roce 1989 burza otev?ela své brány a v roce 1992 zahájil provoz freeport. V roce 1990 se konalo hlasování o změně ústavy, aby se země stala republikou s Bérengrem jako prezidentem, nicméně tento návrh nezískal pot?ebny po?et hlas?.

Republika (od roku 1992)

Neschopnost vlády rychle a ú?inně reagovat na únik ropy z lodi MV Wakashio vyústila v protivládní protesty

Dne 12. b?ezna 1992, dvacet ?ty?i let po vyhlá?ení nezávislosti, byl Mauricius prohlá?en republikou v rámci Spole?enství národ?. Prvním prezidentem se stal poslední generální guvernér sir Veerasamy Ringadoo. Bylo to v rámci p?echodného uspo?ádání, ve kterém byl později tého? roku nahrazen Cassamem Uteemem. Politická moc z?stala p?edsedovi vlády.

P?es zlep?ení ekonomiky, které se shodovalo s poklesem ceny benzínu a p?íznivym kurzem dolaru, se vláda netě?ila plné oblibě. Ji? v roce 1984 panovala nespokojenost. Prost?ednictvím zákona o novele novin a periodik se vláda sna?ila, aby ka?dy deník poskytoval bankovní záruku ve vy?i p?l milionu rupií. 43 noviná?? protestovalo ú?astí na ve?ejné demonstraci v Port Louis p?ed parlamentem. Byli zat?eni a propu?těni na kauci. To vyvolalo ve?ejné pobou?ení a vláda musela p?ehodnotit svou politiku.

Nespokojenost panovala i v oblasti ?kolství. Na rostoucí poptávku absolvent? základních ?kol, kte?í absolvovali CPE (Certificate of Primary Education), nebylo dostatek kvalitních st?edních vysokych ?kol. V roce 1991 nezískal hlavní plán pro vzdělávání národní podporu a p?ispěl k pádu vlády.

V prosinci 1995 byl Navin Ramgoolam zvolen premiérem aliance Labour-MMH. V ?íjnu 1996 vedla trojnásobná vra?da politickych aktivist? na Gorah-Issac Street v Port Louis k několika zat?ením a dlouhému vy?et?ování.

Rok 1999 byl ve znamení ob?anskych nepokoj? a vzpour v únoru a poté v květnu. Po nepokojích v Kaye prezident Cassam Uteem a kardinál Jean Margéot procestovali zemi a po ?ty?ech dnech zmatk? byl obnoven klid. Byla ustavena vy?et?ovací komise, která měla pro?et?it základní p?í?iny sociálních nepokoj?. V lednu 2000 byl zast?elen politicky aktivista Rajen Sabapathee poté, co utekl z vězení La Bastille.

Anerood Jugnauth z MSM se vrátil k moci v zá?í 2000 po zaji?tění spojenectví s MMH. V roce 2002 se ostrov Rodrigues stal autonomním subjektem v rámci republiky a mohl si tak zvolit vlastní zástupce pro správu ostrova. V roce 2003 byl premiérsky post p?eveden na Paula Bérengera z MMH a prezidentem se stal Anerood Jugnauth. Bérenger byl prvním francouzsko-mauricijskym premiérem v historii země po vyhlá?ení nezávislosti.

Ve volbách v roce 2005 se Navin Ramgoolam stal premiérem v rámci nové koalice Labour-PMXD-VF-MR-MMSM. Ve volbách v roce 2010 si moc zajistila aliance Labour–MSM–PMSD. Navin Ramgoolam z?stal premiérem a? do roku 2014.

Koalice MSM–PMSD–ML zvítězila ve volbách v roce 2014 pod vedením Anerooda Jugnautha. Navzdory neshodám uvnit? vládnoucí aliance, které vedly k odchodu PMSD, MSM–ML z?stala u moci po celé své pětileté funk?ní období.

Dne 21. ledna 2017 Anerood Jugnauth oznámil svou rezignaci a funkci p?edsedy vlády p?evzal jeho syn a ministr financí Pravind Jugnauth. P?evod moci se uskute?nil podle plánu 23. ledna 2017.

V roce 2018 odstoupila mauricijská prezidentka Ameenah Guribová-Fakimová kv?li finan?nímu skandálu. ú?adujícím prezidentem je Prithvirajsing Roopun, ktery slou?í od prosince 2019.

Ve v?eobecnych volbách na Mauriciu v listopadu 2019 získalo vládnoucí Militantní socialistické hnutí (MSM) více ne? polovinu k?esel v parlamentu, ?ím? zajistilo ú?adujícímu premiérovi Pravindu Kumaru Jugnauthovi nové pětileté funk?ní období.

Dne 25. ?ervence 2020 najela japonská lo? hromadného nákladu MV Wakashio na měl?inu na korálovém útesu u pob?e?í Mauricia a do nedot?ené laguny uniklo a? 1000 tun tě?ké ropy. Kv?li své poloze na okraji chráněnych k?ehkych mo?skych ekosystém? a mok?adu mezinárodního vyznamu se únik ropy z lodi MV Wakashio stal jednou z nejhor?ích ekologickych katastrof, které kdy zasáhly západní ?ást Indického oceánu.

Státní symboly

Vlajka

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Vlajka Mauricia.

Mauricijská vlajka je tvo?ena listem o poměru stran 2:3 se ?ty?mi vodorovnymi pruhy v barvách ?ervené, modré, ?luté a zelené.

Geografie

Související informace naleznete také v ?lánku Geografie Mauricia.

Celková rozloha země je 2 040 km². Je to 170. největ?í stát na světě podle rozlohy. Republika Mauricius se skládá z ostrova Mauricius a několika odlehlych ostrov?. Vyhradní ekonomická zóna státu pokryvá asi 2,3 milionu km² Indického oceánu, v?etně p?ibli?ně 400 000 km², které sdílí spole?ně se Seychelami.

Ostrov Mauricius

Mauricius se nachází 2 000 km od jihovychodního pob?e?í Afriky, mezi zeměpisnymi ?í?kami 19°58,8'S a 20°31,7'S a 57°18,0'E a 57°46,5'E. Je 65 km dlouhy a 45 km ?iroky. Jeho rozloha je 1 864,8 km². Ostrov obklopuje více ne? 150 km bílych píse?nych plá?í a laguny jsou chráněny p?ed otev?enym mo?em t?etím největ?ím korálovym útesem světa, ktery ostrov obklopuje. Jen kousek od pob?e?í Mauricia le?í asi 49 neobydlenych ostrov? a ostr?vk?, z nich? některé byly prohlá?eny za p?írodní rezervace pro ohro?ené druhy.

Ostrov Mauritius (mauricijskou kreol?tinou: Isle Moris; francouzsky: ?le Maurice) je geologicky relativně mlady, vznikl vulkanickou ?inností asi p?ed 8 miliony let. Spole?ně s ostrovy Saint Brandon, Réunion a Rodrigues je sou?ástí Maskarén. Tyto ostrovy se objevily v d?sledku gigantickych podvodních sope?nych erupcí, které se staly tisíce kilometr? na vychod od kontinentálního bloku tvo?eného Afrikou a Madagaskarem. Nejsou ji? vulkanicky aktivní a horká skvrna je nyní pod ostrovem Réunion. Mauricius je obklopeny prstencem horskych pásem, jejich? vy?ka se pohybuje od 300 do 800 metr? nad hladinou mo?e. Země se zvedá z pob?e?ních plání do centrální plo?iny, kde dosahuje vy?ky 670 m; nejvy??í vrchol, Piton de la Petite Rivière Noire s vy?kou 828 metr?, le?í na jihozápadě. Na ostrově jsou potoky a ?eky, z nich? mnohé se tvo?í v trhlinách vytvo?enych proudy lávy.

Panoramaticky vyhled na ostrov Mauritius

Ostrov Rodrigues

Související informace naleznete také v ?lánku Rodrigues.

Autonomní ostrov Rodrigues se nachází 560 km na vychod od Mauricia. Má rozlohu 108 km². Rodrigues je kopcovity sope?ny ostrov. Nejvy??ím vrcholem je Mountain Limon s vy?kou 398 m. Ostrov má také korálovy útes a rozsáhlá vápencová lo?iska. Podle statistik byla k 1. ?ervenci 2019 populace ostrova odhadována na 43 371.

?agoské ostrovy

Související informace naleznete také v ?lánku ?agoské ostrovy.

?agoské ostrovy se skládají z atol? a ostrov? a nachází se p?ibli?ně 2 000 km severovychodně od hlavního ostrova Mauricia. Na sever od ?agoskych ostrov? jsou atol Peros Banhos, ?alomoun?v atol a Nelson?v ostrov; na jihozápadě se nachází ostrovy T?í brat?í, Orlí ostrov, Egmontovy ostrovy a Nebezpe?ny ostrov. Diego García je na jihovychodě souostroví. V roce 2016 se ?agoská populace odhadovala na 8 700 Mauricijc?, v?etně 483 domorodc?; 350 ?agosijc? ?ije na Seychelách, v?etně 75 domorodc?; 3 000 osob, v?etně 127 domorodc?, ?ije ve Spojeném království.

St Brandon

Související informace naleznete také v ?lánku Cargados Carajos.

St Brandon, také známy jako Cargados Carajos, se nachází 402 kilometr? severovychodně od ostrova Mauricius. Souostroví se skládá z 16 ostrov? a ostr?vk?. Saint Brandon se skládá z pěti skupin ostrov?, s celkem asi 28–40 ostrovy a ostr?vky, v závislosti na sezónních bou?ích a souvisejících pohybech písku.

Agalegské ostrovy

Související informace naleznete také v ?lánku Agalegské ostrovy.

Dva Agalégské ostrovy se nacházejí asi 1000 kilometr? severně od Mauricia. Severní ostrov je 12,5 km dlouhy a 1,5 km ?iroky, Ji?ní ostrov je 7 km dlouhy a 4,5 km ?iroky. Celková plocha obou ostrov? je 26 km². Podle statistik byl k 1. ?ervenci 2019 po?et obyvatel Agalégskych ostrov? a St. Brandonu odhadován na 274 osob.

Tromelin

Letecky pohled na ostrov Tromelin

Související informace naleznete také v ?lánku Tromelin.

Ostrov Tromelin le?í 430 km severozápadně od Mauricia. Suverenitu nad ostrovem Tromelin si nárokuje jako Mauricius, tak Francie.

Francouzi ovládli Mauricius v roce 1715 a p?ejmenovali jej na Isle de France. Francie oficiálně postoupila Mauricius v?etně v?ech jeho dr?av Británii prost?ednictvím Pa?í?ské smlouvy, podepsané 30. května 1814, ve které byl Réunion navrácen Francii. Britská kolonie Mauricius sestávala z hlavního ostrova Mauricius spolu s jeho dr?avami ostrovy Rodrigues, St. Brandon, Tromelin (sporny) a Agalégskymi a ?agoskymi ostrovy; Seychely se staly samostatnou kolonií v roce 1906. Je sporné, zda p?evod Isle de France (jak byl Mauricius d?íve znám pod francouzskou nadvládou) a jeho dr?av na Británii v roce 1814 zahrnovaly ostrov Tromelin. ?lánek 8 Pa?í?ské smlouvy stanovuje, ?e Francie postoupí Británii Isle de France ?a její dr?avy, jmenovitě Rodrigues a Seychely“. Francie se domnívá, ?e ostrov Tromelin nebyl nikdy p?eveden na Británii. Tvrzení Mauricia je zalo?eno na skute?nosti, ?e p?evod Isle de France a jeho závislych území na Británii v roce 1814 měl obecny charakter, ?e byl nad rámec toho, co uvádí Pa?í?ská smlouva, a ?e v?echny závislé ostrovy Isle de France nebyly konkrétně uvedené ve Smlouvě. Mauricius tvrdí, ?e jeliko? byl Tromelin závisly na Isle de France, byl v roce 1814 ?de facto“ p?eveden na Británii. Agalégské ostrovy, ostrov St Brandon a ?agoské ostrovy také nebyly konkrétně zmíněny v Pa?í?ské smlouvě, ale staly se sou?ástí britské kolonie Mauricius, proto?e byly v té době závislymi územími ostrova Isle de France. Britské ú?ady na Mauriciu navíc v pr?běhu let p?ijímali administrativní opat?ení tykající se ostrova Tromelin. V roce 1959 brit?tí p?edstavitelé na Mauriciu informovali Světovou meteorologickou organizaci, ?e pova?ují Tromelin za sou?ást svého území. Francie a Mauricius dosáhly v roce 2010 smlouvy o spole?né správě, která v?ak nebyla ratifikována.

Demografie

Věková pyramida na Mauriciu podle s?ítání lidu z roku 2011

Související informace naleznete také v ?lánku Demografie Mauricia.

Odhadovaná populace Mauricijské republiky byla k 1. ?ervenci 2019 1 265 985 osob, z toho 626 341 mu?? a 639 644 ?en. Populace na ostrově Mauricius byla 1 222 340 osob a na ostrově Rodrigues 43 371 osob; Agaléga a Saint Brandon měl odhadovany celkovy po?et obyvatel 274 osob. Mauricius má druhou nejvy??í hustotu zalidnění v Africe. Po dodatku k ústavě v roce 1982 není pot?eba, aby Mauricijci odhalovali svou etnickou identitu pro ú?ely s?ítání lidu. Oficiální statistiky o etnicitě nejsou k dispozici. S?ítání lidu v roce 1972 bylo poslední, které mě?ilo etnickou p?íslu?nost. Mauricius je multietnická spole?nost, vět?inou indického, afrického, ?ínského a evropského (vět?inou francouzského) p?vodu.

Nábo?enství

Související informace naleznete také v ?lánku Nábo?enství na Mauriciu.

Podle s?ítání lidu z roku 2011, které provedl Statistics Mauritius, 48,5 % mauricijské populace vyznává hinduismus, následuje k?es?anství (32,7 %), islám (17,2 %) a dal?í nábo?enství (0,7 %). 0,7 % uvedlo, ?e je bez vyznání a 0,1 % neodpovědělo.

Jazyky

Související informace naleznete také v ?lánku Jazyky Mauricia.

Mauricijská ústava nezmiňuje ?ádny ú?ední jazyk. ústava pouze zmiňuje, ?e ú?edním jazykem Národního shromá?dění je angli?tina; ka?dy ?len v?ak m??e oslovit p?edsedu také francouzsky. Angli?tina a francouz?tina jsou obecně pova?ovány za de facto národní a bě?né jazyky na Mauriciu, proto?e jsou to jazyky státní správy, soud? a obchodu. ústava Mauricia je napsána v angli?tině, ale některé zákony, jako je ob?ansky zákoník a trestní zákoník, jsou ve francouz?tině. Na mauricijské měně se objevuje latinka, tamil?tina a dévanágarí.

Mauricijská populace je mnohojazy?ná; mauricijská kreol?tina je mate?skym jazykem vět?iny Mauricijc?, ale vět?ina lidí plynně hovo?í také anglicky a francouzsky; mají tendenci měnit jazyky podle situace. Francouz?tina a angli?tina jsou up?ednostňované ve vzdělávacím a profesionálním prost?edí, zatímco asijské jazyky se pou?ívají hlavně v hudbě, nábo?enskych a kulturních aktivitách. Média a literatura jsou primárně ve francouz?tině.

Studenti se musí nau?it anglicky a francouzsky; mohou se také rozhodnout pro asijsky jazyk nebo mauricijskou kreol?tinu.

Ekonomika

Související informace naleznete také v ?láncích Ekonomika Mauricia a Mezinárodní ?eb?í?ek Mauricia.

Od vyhlá?ení nezávislosti na Británii v roce 1968 se Mauricius vyvinul z nízkop?íjmové ekonomiky zalo?ené na zemědělství na diverzifikovanou ekonomiku s vysokymi p?íjmy, zalo?enou na cestovním ruchu, textilu, cukru a finan?ních slu?bách. Ekonomicky vyvoj Mauricia od získání nezávislosti byl nazyván ?mauricijskym zázrakem“ a ?africkym úspěchem“.

V posledních letech se jako d?le?ité sektory projevily informa?ní a komunika?ní technologie, mo?ské plody, pohostinství a rozvoj nemovitostí, zdravotnictví, obnovitelné zdroje energie a vzdělávání a odborná p?íprava, které p?itahují místní i zahrani?ní investory.

Mauricius nemá ?ádné vyu?itelné zásoby fosilních paliv, a tak se spoléhá na ropné produkty. Místní a obnovitelné zdroje energie jsou biomasa a vodní, solární a větrná energie.

Mauricius má jednu z největ?ích vylu?nych ekonomickych zón na světě.

Mauricius je na p?edním místě z hlediska ekonomické konkurenceschopnosti, p?íznivého investi?ního klimatu, dobré správy věcí ve?ejnych a svobodné ekonomiky. Hruby domácí produkt (PPP) byl v roce 2018 odhadován na 29 187 miliardy USD a HDP (PPP) na obyvatele bylo p?es 22 909 USD, co? je druhé nejvy??í v Africe.

Mauricius měl podle Světové banky v roce 2019 ekonomiku s vysokymi p?íjmy. Index snadnosti podnikání Světové banky za rok 2019 ?adil Mauricius na 13. místo na celém světě ze 190 ekonomik. Podle mauricijského ministerstva zahrani?ních věcí jsou problémy země silné spoléhání se na několik pr?myslovych odvětví, vysoky odliv mozk?, nedostatek kvalifikované pracovní síly, stárnoucí populace a neefektivní ve?ejné spole?nosti a polostátní orgány.

Mauricius postavil sv?j úspěch na svobodném tr?ním hospodá?ství. Podle zprávy Economic Freedom of the World z roku 2019 je Mauricius hodnocen jako 9. nejsvobodněj?í ekonomika na světě.

Turistika

Ostrov p?itahuje turisty, kterym nabízí plá?e s jemnym bílym i zlatym pískem, pr?zra?nou vodu, zeleň prales?, krátery a vodopády, exotické druhy ptactva ?i opice, pod vodou pak mnoho druh? ryb a korál?.

Plá? u mysu Cap Malhereux na severu ostrova Mauricius

V historickém muzeu v Mahébourgu se lze pou?it o historii Mauricia. Milovníci rostlin mohou nav?tívit botanickou zahradu Sir Seewoosagur Ramgoolam v Pamplemousses, kde byla také postavena první továrna na zpracování cukrové t?tiny na ostrově. Ve městě Moka se nacházejí dvě zajímavé historické stavby – La Réduit a Eureka – pe?livě zrekonstruované domy. Světovy unikát nabízí i oblast Chamarel. Tento p?írodní úkaz je vulkanického p?vodu.

Kuchyně

Ostrovní kuchyně je mixem ?ínské, indické a francouzské gastronomie. Nej?astěj?ím jídlem jsou placky roti plněné masovymi nebo vegetariánskymi směsmi. ?asto lze narazit na sma?ené nebo va?ené nudle, sma?enou ry?i nebo knedlí?ky boulettes. P?esto?e je Mauricius maly stát, na ostrově je ?iroká nabídka lokálně vyráběného piva. Ostrov je proslaveny pro sv?j rum, cukrová t?tina zde má vhodné podmínky k r?stu. Z místního ovoce je nej?astěji k dostání mango, li?i nebo kokosové o?echy. Na ostrově se prakticky nepěstuje hroznové víno, vět?ina nabídky vín v obchodech je dovoz z Jihoafrické republiky.

Slu?by

Mauritius je známy vyrobou model? starych lodí vytvo?enych podle p?vodních plán? a vyrobou t?tinovych rum?. Dále se zde dají koupit ozdoby na ?aty, ?perky, proutěné a hrn?í?ské zbo?í ?i suvenyry z mo?e ale i r?zné oble?ení, textilie, hlavně pletené.

Po?tovní známky

V době, kdy byla země britskou kolonií, pou?ívala britské známky. Nejznáměj?ími známkami světa se stal ?erveny a Modry mauricius, známky byly p?vodně vyti?těny s chybou, místo POST PAID byly chybně ozna?eny POST OFFICE. Na aukci v New Yorku v roce 1968 byla vydra?ena obálka s těmito dvěma ?ervenymi nalepenymi známkami za 380 000 dolar?. Známky je mo?né vidět v místním muzeu, na jejich získání se slo?ili místní podnikatelé.

Od roku 1877 byl Mauritius jako kolonie nep?ímym ?lenem Světové po?tovní unie (UPU), po získání samostatnosti získal roku 1969 ?lenství p?ímé.

Vzdělání

• ESSEC Business School

Odkazy

Reference

V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Mauritius na anglické Wikipedii.

Související ?lánky

• Generální guverné?i Mauricia
• Mauricijská rupie
• Seznam prezident? Mauricia

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Mauricius na Wikimedia Commons
• Pr?vodce Mauricius ve Wikicestách
• Slovníkové heslo Mauricius ve Wikislovníku
• Oficiální stránky vlády Mauricijské republiky (anglicky)
• Mauritius Tourism Promotion Authority (anglicky) – oficiální turisticky portál
• Aktuální po?así na území Mauricijské republiky
• Mauritius (2011) [online]. Freedom House [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Mauritius Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Bureau of African Affairs. Background Note: Mauritius [online]. U.S. Department of State, 2025-08-05 [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Mauritius [online]. Rev. 2025-08-05 [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. (anglicky) 
• Zastupitelsky ú?ad ?R v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Mauricius [online]. Businessinfo.cz, 2025-08-05 [cit. 2025-08-05]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-05. 
• BOWMAN, Larry Wells, a kol. Mauritius [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2025-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Autoritní data

NKC: ge867088 BNE: XX452687 BNF: cb11864860z (data), cb11945077g (data), cb153244016 (data) GND: 4074641-0 ISNI: 0000 0001 2359 1219, 0000 0001 2358 9127 KulturNav: 357bc3c0-fd81-412f-b774-b842c255db7b LCCN: n79060078 MBAREA: bb019165-42ef-3470-bcb8-36d1b45e4bc1 NARA: 10035765 NDL: 00567849 NLA: 35335777 NLI: 987007562090205171 SELIBR: 153665 SUDOC: 026392429 TDV?A: moritus UKPARL: YHcsLLk8 VIAF: 150028558 WorldCat Entities: E39PBJyrXDMrFWfKtYPkvt384q

Portály: Geografie