华为回应P10“内存门”质疑：为保障供应稳定

Francouz?tina Fran?ais
Mapa roz?í?ení jazyka
Roz?í?ení	Francie, Al?írsko, Belgie, Benin, Burkina Faso, Burundi, ?ad, Demokratická republika Kongo, D?ibutsko, Francouzská Guyana, Francouzská Polynésie, Gabon, Gambie, Guadeloupe, Guinea, Haiti, Itálie, Kambod?a, Kamerun, Kanada, Komory, Kongo, Laos, Libanon, Lucembursko, Madagaskar, Mali, Martinik, Mauricius, Mayotte, Monako, Niger, Nová Kaledonie, Pob?e?í slonoviny, Réunion, Rovníková Guinea, Rwanda, Saint Pierre a Miquelon, Senegal, Seychely, St?edoafrická republika, ?vycarsko, Togo, Tunisko, Vanuatu, Vietnam, Wallis a Futuna
Po?et mluv?ích	115 milion? rodilych mluv?ích 300 milion? u?ivatel?
Klasifikace	Indoevropské jazyky Románské jazyky Západorománské jazyky
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Francie – Académie fran?aise a Délégation générale à la langue fran?aise et aux langues de France Belgie – Service de la langue fran?aise Quebec – Office québécois de la langue fran?aise
ú?ední jazyk	státní – 百度 原标题：永远做中国人民和中华民族的主心骨五论习近平十三届全国人大一次会议重要讲话中国以超过30%的经济增长贡献率，成为世界引擎；中国车、中国桥、中国路、中国网，赢得世界点赞；中国智慧、中国方案、中国行动，凝聚世界共识……透过现象追根溯源，越来越多人认识到，中国共产党坚强有力的领导，是创造这一切奇迹的根本原因。 Francie, Andorra, Belgie, Benin, Burkina Faso, Burundi, ?ad, Demokratická republika Kongo, D?ibutsko, Francouzská Guyana, Francouzská Polynésie, Gabon, Guadeloupe, Guinea, Haiti, Kamerun, Kanada, Komory, Kongo, Libanon, Lucembursko, Madagaskar, Mali, Martinik, Mauricius, Mayotte, Monako, Niger, Nová Kaledonie, Pob?e?í slonoviny, Réunion, Rovníková Guinea, Rwanda, Saint Pierre a Miquelon, Senegal, Seychely, St?edoafrická republika, ?vycarsko, Togo, Vanuatu, Wallis a Futuna regionální – Gambie, údolí Aosty (Itálie), Normanské ostrovy (Spojené království)
Kódy
ISO 639-1	fr
ISO 639-2	fre (B) fra (T)
ISO 639-3	fra
Ethnologue	FRA
Wikipedie
fr.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

Francouz?tina (d?íve té? nazyvaná fran?tina) je románsky jazyk, je státním jazykem nap?. ve Francii, Belgii, ?vycarsku, Kanadě a v některych africkych zemích.

Francouz?tina jako samostatny jazyk se formovala p?ibli?ně v 6.–8. století ve franské ?í?i, kde se v byvalé ?ímské provincii Galie u?ívala vulgární latina (galoromán?tina) ovlivňovaná germánskymi jazyky Frank? a dal?ích kmen?. Starofrancouz?tina se u?ívala v severní ?ásti byvalé Galie a ozna?ovala se také jako langue d'o?l, pro odli?ení od ji?ní okcitán?tiny (langue d'oc). Za nejstar?í doklad francouz?tiny je obvykle pova?ována ?trasburská p?ísaha Karla Holého z roku 842. Koncem st?edověku se francouz?tina prosadila jako oficiální jazyk království a v novověku se vyvinula klasická literární francouz?tina. Po francouzské revoluci za?ala byt francouz?tina prosazována jako nástroj národního sjednocení země, kde se mluvilo mno?stvím místních jazyk? a dialekt?, tzv. ?patois“.

Vznik a vyvoj

P?vod

Prvopo?átky vyvoje francouz?tiny jako románského jazyka jsou spojovány s postupnym pronikáním ?ímského vojev?dce Julia Caesara do Galie v letech 58 a? 52 p?. n. l. Vítězní ?ímané se ujali administrativy v zemi a ú?edním jazykem se stala latina (p?edev?ím ve formě mluvené vulgární latiny).

P?vodní keltsky jazyk Gal? p?e?íval i nadále, a to p?evá?ně v mluvené podobě na venkově, z?ásti i v městskych domácnostech.

Tento proces, ktery se ozna?uje jako romanizace, probíhal od jihu země a rozdíly v ná?e?ích lze pozorovat je?tě dnes. Tzv. proven?al, ná?e?í kraje Provence, je svou vyslovností velmi podobné ital?tině.

Období Germán?

Germáni pronikali na galská území v pozdním starověku. Vulgární latina se postupně vytrácela a p?e?ívala pouze ve formě latiny klasické, která se stala od roku 313 vyhlá?ením Ediktu milánského jedinym jazykem bohoslu?eb.

Země byla relativně rozt?í?těná a vyvíjela se místní ná?e?í (patois), z nich? nejvyznamněj?í je ná?e?í '?le-de-France. Postupně se utvo?ily t?i hlavní jazykové oblasti:

• Ná?e?í severu země – la langue d'o?l, ozna?ované podle toho, ?e ano (oui) se v tomto ná?e?í vyslovuje jako o?l.
• Ná?e?í jihu země – la langue d'oc, ozna?ované podle toho, ?e ano (oui) se v tomto ná?e?í vyslovuje jako oc. Nepat?í vlastně do francouz?tiny, jazykověda je pova?uje za samostatny románsky jazyk, okcitán?tinu.
• Ná?e?í frankoprovensálská - le francoproven?al, ve vychodní oblasti, v okolí měst Lyon, ?eneva a Grenoble. Nepat?í vlastně do francouz?tiny, jazykověda je pova?uje za samostatny románsky jazyk, franko-provensál?tinu.

Vliv germánskych jazyk? na francouz?tinu

• Vznik tzv. h aspiré, které má vliv na vázání slov. Zatímco v germánskych jazycích se hláska 'h' vyslovuje, ve francouz?tině tomu tak není. Ve slovech s 'h' germánského p?vodu nelze provádět elizi (nap?. le Havre /l?av?/, ale l'h?tel /l?t?l/).
• Vzniká charakteristicky p?ízvuk francouz?tiny (accent pointu), vět?inou na koncové slabice slova. Proto?e v germánskych jazycích je p?ízvuk na první slabice, do?lo k redukci vyslovnosti koncovych slabik u p?vodních latinskych slov. Tak nap?. z latinského slova TēLA se vyvinulo francouzské 'toile' /twal/ s tzv. němym e na konci.
• V románskych jazycích je p?ídavné jméno umístěno vět?inou za podstatnym jménem. Díky vlivu germánskych jazyk? lze některá krátká p?ídavná jména ve francouz?tině nalézt p?ed podstatnym jménem (nap?. un petit gar?on).

Období ?í?ení k?es?anství

V roce 496 se fransky král Chlodvík I. o?enil s burgundskou kně?nou Klotildou a p?ijal i její katolickou víru. Tak se katolické k?es?anství stalo oficiálním nábo?enstvím Franské ?í?e. Znovu se vrátil vliv latiny, která se vyvinula do r?znych ná?e?í.

Karel Veliky a po?átky francouz?tiny

Je?tě v období vlády Karla Velikého se nedalo mluvit o francouz?tině jako takové. Jazyk, kterym se v té době mluvilo, byl slo?en z mnoha ná?e?í a souhrnně jej francouz?tina ozna?uje jako la langue romaine. Karel Veliky dbal na ?í?ení kultury a miloval klasickou latinu. Zakládal ?koly jak pro oby?ejny lid p?i ka?dé farnosti, tak ?koly pro vzdělance p?i ka?dém klá?te?e, kde se vyu?ovalo klasické latině. (Tato tradice v?ak po jeho smrti zanikla a mnoho ?kol bylo zru?eno a opu?těno.) Z Anglie si pozval mnicha Alquina, jeho? úkolem bylo postarat se o znovunalezení pravidel klasické latiny. Ta se stává jedinym jazykem vzdělanc? a jedinym psanym jazykem. Pro tyto ú?ely vzniklo nové písmo, které se nazyvá karolinská minuskula. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou pou?íváme dnes i my – nazyvá se latinka. Velká písmena (majuskule) byla p?evzata z antickych nápis?.

Po smrti Ludvíka Pobo?ného, syna Karla Velikého, byla země rozdělena. Mezi Ludvíkovymi syny dochází k boj?m o moc a Ludvík Němec a Karel Holy uzavírají alianci proti star?ímu bratru Lotharovi. Za tímto ú?elem vzniká ?trasburská p?ísaha, dokument, ktery jako první v písemné podobě dokládá podobu staré francouz?tiny (la langue romaine).

Jazyk, ktery díky ?í?ení kultury vzniknul v období karolinské renesance, se ve francouz?tině nazyvá la langue franque nebo la langue francienne, tedy základ moderní francouz?tiny.

Změny jazyka v tomto období

Znalost francouz?tiny v Evropské Unii

Obnova klasické latiny měla vliv p?edev?ím na slovní zásobu. Vznikala tzv. dubleta, tedy dvě slova r?zné pravopisné i fonetické formy, která pocházela ze stejného latinského základu. P?í?inou je dvojí podoba latiny. Vulgární latina, kterou pou?íval prosty lid, dala za vznik jednomu tvaru, vznikajícímu p?irozenou cestou, a latina klasická, kterou pou?ívali u?enci, dala za vznik druhému tvaru. Tato slova vznikala uměle a vyplňovala mezery ve slovní zásobě, bylo-li t?eba popsat novy jev. Nap?. z latinského hospitalem vzniklo p?irozenym vyvojem h?te (hostitel) nebo h?tel (hotel) a uměle bylo vytvo?eno h?pital (nemocnice).

Změny v pravopise:

• Změna souhlásky c na sp?e?ku ch /?/ (nap?. z latinského castelum vzniká chateau)
• Souhláska 's' v některych p?ípadech mizí p?ed samohláskami, místo ní se nad samohláskou pí?e cirkumflex ^ (nap?. z latinského insula vzniká ?le – ostrov)
• V pravopise mizí souhláska 'l' a mění se na sp?e?ku 'au' /o/, která se v mnoha p?ípadech u? ani v latině nevyslovovala (nap?. z latinského auba vzniká aube - úsvit)

Francouz?tina ve světě

Z francouz?tiny pochází velká ?ást mezinárodních slov – 45 % slov v dne?ní angli?tině má francouzsky (a zprost?edkovaně p?es francouz?tinu vlastně latinsky) p?vod. Francouz?tina je mezinárodním diplomatickym jazykem, komunika?ním jazykem EU, NATO, OSN a dal?ích mezinárodních organizací; po 2. světové válce je v?ak vytla?ována angli?tinou a její celosvětovy vyznam je men?í (p?es snahu francouzské vlády podporovat ?í?ení jazyka v zahrani?í).

Abeceda a vyslovnost

Francouz?tina se pí?e latinkou s diakritickymi znaménky. Písmena s diakritikou se v abecedním po?adí ?adí tak, jako by diakritiku neobsahovala, tj. nap?. slovo mère je v abecedě mezi slovy merci a mettre.

Základní abeceda

velká písmena

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

L

M

N

O

P

Q

R

S

T

U

V

W

X

Y

Z

malá písmena

a

b

c

d

e

f

g

h

i

j

k

l

m

n

o

p

q

r

s

t

u

v

w

x

y

z

vyslovnost

a

b

k/s

d

e

f

g/?

–

i

?

k

l

m

n

o

p

k

r

s/z

t

ü

v

v

s/z

i/j

z

Písmena s diakritikou a ligatury

velká písmena

à

?

?

?

?

è

é

ê

?

?

?

?

ü

ù

?

?

malá písmena

à

a

?

?

?

è

é

ê

?

?

?

?

ü

ù

?

?

vyslovnost

a

a

?

s

e

e

e

e

i/j

i

o

?

u

ü

ü

i/j

Francouz?tina pou?ívá ?áste?ně sp?e?kovy pravopis – ch [?], gn [?], ou [u], ch [?], que [k?, k], gue [g?, g], aux [o] atd. U samohlásek má rozli?ovací funkci otev?enost, nikoli délka jako v ?e?tině. Dlouze se mohou (ale nemusí) vyslovovat p?ízvu?né slabiky, pravidelně se dlouze vyslovuje p?ízvu?ná samohláska p?ed [v], [?], [z], [?], [v?] (nap?. père [p?:?] otec).

Písmeno e v nep?ízvu?né slabice se ne?te v?bec nebo jen redukovaně [?], na konci slova se ne?te, ale ovlivňuje ?tení p?edchozí souhlásky (gris [gri] ?edy grise [gri:z] ?edá). Zpravidla se ne?te koncové -s, pokud není vázáno s dal?ím slovem za?ínajícím samohláskou (les ames [lezɑm] du?e – plurál). Redukce vyslovnosti souhlásek se uplatňuje také u dal?ích zakon?ení slov, nap?. -ez, -er se vyslovuje [-e]. Kromě vázání se setkání dvojice samohlásek těsně vázanych slov zabraňuje také elizí (la + amie = l'amie p?ítelkyně) nebo změnou tvaru (ma + amie = mon amie má p?ítelkyně). Písmeno h se ne?te, ale po?áte?ní h slov germánského p?vodu (jsou vyzna?ena ve slovníku) je tzv. dy?né h (h aspiré), které brání elizi a vázání (la hache, ma hache (má) sekera, na rozdíl od l'homme ?lověk).

T?i diakritické zna?ky se nazyvají ?p?ízvuk“ (fr: accent), proto?e jsou p?evzaty z ozna?ování p?ízvuku ve staro?e?tině. Ve skute?nosti v?ak neozna?ují r?zné p?ízvuky, ale ?áste?ně odli?nou vyslovnost, ?áste?ně jde o historicky poz?statek, ktery v některych p?ípadech graficky rozli?uje homonyma.

• Accent aigu (ostry p?ízvuk) – é – se ?te jako zav?ené [e] (nap?. étudiant [etydjɑ?]); pozor: nezna?í jako v ?e?tině prodlou?enou vyslovnost
• Accent grave (tupy p?ízvuk) – à, è, ù – v p?ípadě è ozna?uje otev?ené [?] (nap?. mère [m?:?] matka). Jinak má jen rozli?ovací funkci: ou ?nebo“ – où ?kde“

• Accent circonflexe (cirkumflex) – a, ê, ?, ?, ? – ?esky vokáň, p?ipomíná obráceny há?ek, ?st?í?ka“. ? ozna?uje zadní [ɑ], ê otev?ené [?] a ? naopak zav?ené [o]. ?asto ozna?uje oněměné s, tedy historické písmeno s v pozici p?ed souhláskou, které se p?estalo vyslovovat (nap?. fenêtre [f?n?tr] ?okno“ z lat. fenestra)

Dal?í znaménka

• Trema (dvojte?ka nad samohláskou) – ?, ?, ü, ? – pou?ívá se ve spojení dvou hlásek, pokud chceme zachovat jejich samostatnou vyslovnost. Tyto hlásky by jinak fungovaly jako sp?e?ky a jejich vyslovnost by byla redukovaná toliko na jediny foném (nap?. ma?s [mais], ale mais [m?]).
• C cédille (cedilla) – ? – vyslovuje se jako [s] a pou?ívá se p?ed tzv. tvrdymi samohláskami ?a“, ?o“ a ?u“ (nap?. Fran?ois [f?ɑ?s?a]).

Písmeno -s- mezi dvěma samohláskami se ?te [z], dvě -ss- se ?tou [s]: poisson (ryba) × poison (jed), dessert (dezert) × désert (pou??).

Gramatika

Francouz?tina je flektivní jazyk, rozli?uje mu?sky a ?ensky rod, dvě ?ísla a t?i osoby. Na rozdíl od ?e?tiny nezná st?ední rod ani rozli?ování pád?, naopak jako ?e?tina hojně u?ívá mluvnické shody. Mnohé tvary slov se ve vyslovnosti neli?í, nap?. [ami] m??e znamenat p?ítel, p?ítelkyně, p?átelé (ami, amie, amis, amies), [parl] m??e znamenat: mluvím, mluví?, mluví, k rozli?ení tvar? pomáhá pravidelné pou?ívání ?len? (l'ami × les amis), p?ivlastňovacích a osobních zájmen a také vázání, kdy po?áte?ní samohláska o?ivuje vyslovnost koncové souhlásky p?edchozího slova (cher ami [??rami] drahy p?íteli × chers amis [?erzami] drazí p?átelé).

Podstatná jména

U podstatnych jmen se rozli?ují dva rody. Bě?né je p?echylování pomocí typickych p?ípon, obecně ale nelze z tvaru slova ur?it rod, uvádí se ve slovníku. Mno?né ?íslo se tvo?í koncovkou -s (v některych p?ípadech pravopis -x), která se v?ak zpravidla nevyslovuje. Podstatné jméno se rodem a ?ísle shoduje s ?leny, p?ivlastňovacími zájmeny, p?ídavnymi jmény a v některych p?ípadech s p?í?estím minulym (participe passé).

?leny

Ur?ity ?len v jednotném ?ísle p?ed souhláskou je le pro mu?sky a la pro ?ensky rod, pokud slovo za?íná samohláskou dochází u obou tvar? k elizi: l' (nap?. l'ami, l'amie). Ur?ity ?len v mno?ném ?ísle je les, p?ed samohláskou se vá?e (les chiens [le ?jē] ?psi“ × les amis [le zami] ?p?átelé“). Neur?ity ?len v jednotném ?ísle un, une, v mno?ném ?ísle des, ?asto redukováno na de, d'. Funkci ur?itého ?lenu mu?e nahradit zájmeno (nap?. mon, ce, quel ?m?j, tento, ktery“), které se také shoduje.

Zájmena

Francouz?tina pou?ívá následující osobní zájmena:

	Jednotné ?íslo	vyslovnost	Mno?né ?íslo	vyslovnost	vysl. p?ed samohláskou
1. osoba	je, j'	[??], [?]	nous	[nu]	[nuz]
2. osoba	tu	[tü]	vous	[vu]	[vuz]
3. osoba - mu?sky rod	il	[il]	ils	[il]	[ilz]
3. osoba - ?ensky rod	elle	[el]	elles	[el]	[elz]

Kromě toho se pou?ívá neur?itá zájmena il (il pleut, ?pr?í“) a on (on sait jamais ?nikdy se neví/nikdy neví?“). Pou?ívá se tykání a vykání podobně jako v ?e?tině.

?íslovky

?íslovka jedna je toto?ná s neur?itym ?lenem (un/une). ?adové ?íslovky mají koncovku -ième a vyzna?ují se horním indexem: 20 vingt → 20^e vingtième, kromě: 1 un/une → 1^er premier / 1^ère première. Ve francouz?tině se u ?íslovek 70–99 vyskytují poz?statky u?ívání dvacítkové soustavy. Tradi?ně se to pova?uje za dědictví od keltskych Gal?, je v?ak mo?né, ?e to pochází od germánskych Norman?, co? by potvrzovaly podobné prvky u ?íslovek v dán?tině. ?íslovky kombinují desítkovou a dvacítkovou soustavu, nap?. ?íslovka 70 je soixante-dix, doslova ??edesát deset“. Doslovny p?eklad 80 quatre-vingts je ??ty?i dvacet“, 92 se ?ekne ??ty?i dvacet dvanáct“. M??e se jednat o pot?ebu p?edejít záměně s podobně znějícími ?íslovkami. Vyrazy septante (70) a nonante (90) se pou?ívají oficiálně ve ?vycarsku a Belgii, jsou bě?né také v Itálii (Val d'Aoste), Kongu a Rwandě. Huitante (80) se pou?ívá ve ?vycarsku, v některych kantonech i oficiálně.

Slovesa

Systém slovesnych ?as? je mnohem bohat?í ne? v ?e?tině. Francouz?tina rozli?uje ?est minulych ?as? (passé composé, imparfait, plus-que-parfait, passé simple, passé antérieur a passé récent), jeden p?ítomny a t?i budoucí (futur simple, futur antérieur a futur proche). V bě?né francouz?tině se v?ak pou?ívají jen některé z nich. Ze slovesnych zp?sob? je bě?ně u?ívany konjunktiv (subjonctif), ktery se do ?e?tiny p?ekládá r?znymi zp?soby.

Po?et slov

Bě?ná francouz?tina pou?ívá asi 32 000 slov, z nich? 20 000 je vědeckého nebo cizího p?vodu a 12 000 je francouzského p?vodu. Nejobsáhlej?í francouzské slovníky obsahují a? 90 000 slov.

Slovníky a p?íru?ky

• Dictionnaire de l'Académie fran?aise – vydávany od r. 1694, 9. vydání z roku 2024 obsahuje 53 tisíc slov; normativní p?íru?ka pro le bon usage, ?správné u?ití“ (tzv. standardní francouz?tina)
• Le Bon Usage (p?ezdívané dle p?v. autora le Grevisse) – normativní gramatika, 16. vydání z r. 2016 má 1750 stran
• Dictionnaires Le Robert – nakladatelství zalo?ené lexikografem Paulem Robertem, ktery se vymezoval v??i elitá?skému p?ístupu, chtěl byt otev?eněj?í diverzitě a tak zahrnul i slova u?ívaná regionálně nebo slova verlanu
  • Le Grand Robert – 350 tisíc slov, p?vodně vícesvazkovy, nabízen formou p?edplatného
  • Le Petit Robert – ?malá“ p?íru?ní verze, 60 tisíc slov na více ne? 2800 stranách, vydávany od roku 1967, té? v elektronickych verzích
  • Le Petit Robert den noms propres – 40 tisíc vlastních jmen
• Trésor de la langue fran?aise informatisé – elektronické verze tezauru z let 1971–1994, 100 tisíc hesel s d?razem na historicky vyvoj ilustrovany citáty

• Hachette Livre – nakladatel slovníku Littré v 19. století, na něj navázali dal?í slovníky
• Le Petit Larousse – encyklopedicky slovník (64 tisíc slov), vychází od roku 1905 ka?doro?ně (existuje i vícesvazková velká verze a online verze)
• Bescherelle – p?íru?ka gramatiky, zejména ?asování – p?vodně p?íjmení bratr?, kte?í vytvo?ili její p?vodní verzi v 19. století

?eské

• Academia – Velky francouzsko-?esky slovník, 1974, 70 tisíc hesel
• Vlasák, Lyer – ?esko-francouzsky slovník, 1987, p?epracovná oboustranná veze Leda – 136 tisíc fr. slov
• Neumann, Ho?ej?í – Velky francouzsko-?esky slovník, 1992, 80 tisíc hesel
• Lingea oboustranny velky slovník, 2011, 105 tisíc hesel
• Francouzská mluvnice (Hendrich ad.), 2001

P?íklady

?íslovky

Francouzsky	?esky
un	jeden
deux	dva
trois	t?i
quatre	?ty?i
cinq	pět
six	?est
sept	sedm
huit	osm
neuf	devět
dix	deset

Vzorovy text

Ot?ená? (modlitba Páně):

Notre Père, qui es aux Cieux,

que ton nom soit sanctifié,

Que ton règne vienne,

que ta volonté soit faite

sur la terre comme au ciel.

Donne-nous aujourd’hui

notre pain de ce jour,

pardonne-nous nos offenses

comme nous pardonnons aussi

à ceux qui nous ont offensés,

et ne nous laisse

pas entrer à la tentation

mais délivre-nous du mal. Amen.

V?eobecná deklarace lidskych práv

francouzsky	Tous les êtres humains naissent libres et égaux en dignité et en droits. Ils sont doués de raison et de conscience et doivent agir les uns envers les autres dans un esprit de fraternité.
?esky	V?ichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do d?stojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu francouz?tina na Wikimedia Commons
• Téma Francouz?tina ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo francouz?tina ve Wikislovníku
• Kategorie Francouz?tina ve Wikislovníku
• Francouzsko-?esky slovník online
• Online test z francouz?tiny zdarma

Autoritní data	NKC: ph135297 PSH: 6759 BNF: cb11935375d (data) GND: 4113615-9 HDS: 011195 LCCN: sh85051829 LNB: 000048578 NDL: 00563732 NLI: 987007550641805171

Portály: Jazyk | Francie